okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 18. 12. 2007
článek číslo 688
autor: Horníkov

 

Vánoční pečení

Doba vánoční se velmi rychle blíží a s tím přichází do oddílu i vánoční akce... A jedna z nich není samozřejmě nic jiného, než vánoční pečení... Ale nebojte, na nic jsme nepekli, ale pekli jsme pořádně perníky (někdo až moc, že Jelimani?);(a někdo skoro vůbec, že Rysi?)...
Sraz byl již velmi brzy po poledni, abychom stihli vo nejvíce napéct. Sešli jsme se, ale to já vlastně nevim, poněvadž jsem obří šunka a do Pohledce jsem se vezl autem. Chá chá.

Zabydlujeme se tedy v kůlturním domě v Pohledci, Teo s PKáčem ještě chvilku radí před dveřmi, ale nakonec i oni vejdou dovnitř a začínáme se pomalu rozjíždět. Jelikož matroš musí nějakou dobu tvrdnout, nejprve si jdeme těsto na perníky připravit. Teo jen určí stoly a už se začíná válet, splácávat dohromady různé a hrůzné přísady, až z toho pomalu vzniká něco podobnýho (velmi vzdáleně), co jsem parkrát viděl u mamky v kuchyni. Ale jako obyčejně, vždy se nepovede všechno, třeba nám se obvzláště dařilo, třeba my jsme sice těsto udělali poměrně dobrý, ale pak jsme trošku přehnali mrznoucí dobu, za kterou nám těsto ztvrdlo tak, až jsme ho potom museli rozmlacovat válečkama. To ale nebylo nic proti druhé skupině, ta do těsta místo 4 čajových lžiček kari nasypala rovnou 4 CELÉ pytlíky kari. No co, záchod přece má taky někdy chuť na něco jiného, že nevábnou mazlavou hmotu...

Po tomto velice zdařilém úvodu následovala poměrně očekáváný program s názvem Nová naděje (naše perníky jsou zase Skrytá hrozba). Ale o co šlo. Bylo to poměrně jednoduché, oddíl si prostě tvořil akce od ledna do března sám. Nejprve jsme se rozhodili do 5 skupinek (Rysi, Lišky, Jeleni, Veverky a rádcové) a měli jsme půl hodiny na to, abychom se dohodli, co vlastně za akce chceme. Tak jsme radili a radili až jsme nic nedoradili a čas byl fuč.

V tomto okamžiku nastáva ale ta zajímavější část, poněvadž teď se musíme mezo ostatníma skupinama dohodnout, co za akce vlastně bude. Začali jsme u lednu. Abychom neporušili oddílovou tradici, na začítek měsíce jsme dali oddílovku, která byla po pár protestech schválena. Následovala dlouhatánská debata o tom, jestli výpravu udělat nebo ne, což se s ohledem na zkouškový leden odhlasovalo ne. To pár lidí rozlobilo, ale jelo se dál. Čas se nám již krátil a my museli ještě dohodnout cestu za odlišnými lidmy. Dlouhé debaty, hlasování a podobné věci nakonec rozhodli, že se pojedem podívat na děti z dětského domova. Leden jsme tedy dokončili, je čas na naše super cukroví(Nebojte, Rysi už udělali těsto jiné a kari se vynechalo).

Když už máme těsto, musíme tedy začít válet a vrhnout se na vykrajování. S profíkem Buduem nám vykrajování netrvalo moc dlouho, takže jsme za chvilinku už měli připravený plech (samozřejmě namazaný máslem, jsme totiž profíci a pekařina je naše jasná volba). Nyní jsme mohli začít vykrajovat. Na prvním plechu jsme to ještě nějak nehrotili, prostě normální slepované cukroví. Jedna část bez dírky, druhá s dírkou a klasickými formičkami. To ale pro nás nic moc nebylo, proto jsme se vyřádili na druhém plechu. U toho jsme totiž začali ve velkým vyrábět smajlíky. Byla to v celku sranda, až do doby, než jsme zjistili, že ani jeden plech se nám nevejde do trouby. To byla fakt lamárna, celý nachystaný cukroví zníčit, znovu vyválet těsto, který už vůbec nešlo rozválet. Byli jsme tak hrozitánsky naštvaný, že kdyby se nás někdo dotkl, asi by dostal do těla 10000 Voltů Vždyt si to vemte, kluci a podělat to na plechu? Proč se nám nepovedlo teda těsto? Ale plechy?. Prostě lamárna.

Po ,,úspěšném,, upečení perníčků jsme se ještě chvilinku vrhli na akce, ale to již netrvalo moc dlouho, poněvadř Teo velel spát. Tak jsme tedy zalehli, ale po tom, co Teo odešel z hlídky, se mi zdálo, že probíhá nějaké stěhování národů. Abych to vysvtětlil, oddíl popadl nějakej zvláštní druh amoku a každej si tak o 10 metrů posunul svoje místo na spaní. tak jsme se s Ludvou připojili a místo 20 metrů od pódia jsme nakonec spali na pódiu. Možná to ted nechápete, ale to jste na tom ještě dobře, já to nechápu do ted...

V neděli se již moc zajímavého nedělo, jen snad to jezení vánočky. Byl prostě úklid a kvičíme dom, to už ani moc zajímavé není. Jen bych vás chtěl pozvat na stezku odvahy. O co půjde. Zkrátka, na vánočním zpívání u stromku budeme rozdávat napečené cukroví. A máme i zvláštní slevy, kdo přežije prní kousek, zdarma dostane druhý. Výhodné, ne? Tak v neděli 17:00.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít