okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 2. 1. 2008
článek číslo 696
autor: Zdeny

 

No vidiš 2008 - zimní táboření oficiální zpráva :)

Byl to tehdy zvláštní nápad, vlastně ani nevím kdo ho dostal - že by Míky? Je to pravděpdoboné. No, hodně za to asi může i knížka Táboříme v týpí – kde je pasáž o tom, že v týpí se dá i v zimě sedět v krátkém rukávu…..
No ať to bylo jak chtělo, posměchu jsme si užili všichni dost a dost. Prý si to představujeme jako Hurvínek válku, že tam umrzneme atd. atd. Ale my se nedali a díky tomu začala jedna super tradice – tedy aspoň dle mého názoru :).
Ale průkopnické začátky nebyly lehké a jsme o spoustu zkušeností bohatší – už si rozhodně nemyslíme, že se tam nějaké dřevo najde, že jsme přece v lese. Ale už si ho poctivě chystáme. Už nespíme na hromadě zeleného smrčí jako dřív, ale pro nás i les je příjemnější přivézt si matrace. Roštu na oheň byla také věnována zasloužená pozornost a tak už kolik let jezdí s námi jeden masivní, očouzený, tradiční…..

Takže už jsme zkušení táborníci, kteří vědí, že v krátkém tričku tam sice člověk může být, ale ne moc dlouho a hodně blízko od ohně :).

Jak už jsem psal – letos jsme takto vyráželi po TŘINÁCTÉ – a to už je docela vysoké číslo. Obzvlášť, když jsou mezi námi stále 3 odvážní s nejvyšším číslem, tzn. že nevynechali ani jednou za těch 13 let!!! To jim my nižší čísla můžeme jen závidět – každý nemá to štěstí – buď onemocní nebo ho svedou žádostivé prosby (nebo příkazy) drahé polovičky – ať tak či tak, každý je na své číslo hrdý a každý další přírůstek je vítán s nadšením.

Bylo páteční ráno, scházeli jsme se letos poměrně úspěšně a včas – i hlavní kotva Miky dorazil na 9 :). Při stěhování věcí z půdy na odvoz s Tesákem přemýšlíme, že by nebylo špatné vyrýt na komín všechny nejzákladnější věci, které by na zimním táboření neměly chybět. Aby se tak nestalo, že těsně před odjezdem si vzpomeneme na lining nebo rošt, ať víme kolik přesně matrací potřebujeme atd. My to samozřejmě s mazáckou zkušeností zvládneme, ale nebudeme tu věčně a co chudáci „myšáci“ po nás :).

Stavba týpí byla letos také bleskovou akcí a tak když dojíždíme s Mikym a nakoupeným jídlem, už se nosí matrace a připravuje ohniště.
Tábořiště bylo nádherně bílé i když na ježdění z kopce to rozhodně nebylo – ale byli jsme vděční i za milosrdnou námrazu, která dodávala pocit pravé zimy.

Tesák s Pájisem nelenili a zatímco se zařizovalo týpí, zapracovali na stejně, možná i více důležité věci – fotbalových brankách. A tak jen co zahořely první plamínky v ohništi a my se nadýchali prvního kouře, vyrazila naše fotbalová 11ka do terénu. Rozdělení na mladší a starší bylo tak přirozené, že nezabralo ani chvilinku času a hra se rozpoutala v celé své dravosti a tvrdosti. Oproti loňsku jsme se nebořili po kotníky v blátě a na hře to bylo znát – o dramatické momenty nebyla nouze, bohužel musím konstatovat, že po 2 či 3 hodinách intenzivní hry se štěstěna přiklonila na stranu mlaďochů :).
Důkladně propocení jsme se vrátili zpět do týpí, kde probíhalo sušení nad ohněm v těch nejroztodivnějších pózách (komu by se chtělo mokré věci zesvlékat, že? :)) a zároveň se na ohni přiživil i gulášek z gulášového odpoledne, který všem po drsném zápase přišel k chuti a to velké.

Jinak fotbálek jsme hráli celkem 3x a až v posledním silvestrovském mači se podařilo prolomit smůlu a zvítězit nad nižšími čísly :). Těžko říct, jestli to bylo tím, že ve druhém zápase se vyřadil Piškot a jeho kotník, proto zbytek táboření už jen fotil nebo tím, že nám ze začátku v obraně pomáhala návštěva Žofka s elegantním během baletky :).

Mezi další aktivity patřil „hokej“ i když on to byl vlastně fotbálek na ledě s konzervou tuňáka a později s pukem, který věčný myšák Adam milostivě přinesl :).
Na ledě se tedy odehrávaly i jiné aktivity, ale těmi se asi chlubit nebudeme, protože slyšet komentáře typu: „kolik že vám to je vlastně let“ atd. nemáme zapotřebí – jen napovím, že jsme ukončili tyto aktivity po naražených žebrech a po několika pádech na hlavu…. :).

Alfou a omegou zimního táboření jsou ovšem deskové hry. Já osobně vzpomínám na časy, kdy existovali pouze Osadníci z Katanu, ale teď je to už úplně něco jiného – spousta her k výběru, hra některých trvá třeba i větší část odpoledne, ale když je to baví, proč ne. Mně osobně vyhovuje spíš to posezení u ohně, povykládání s ostatníma, opečení nějaké té dobrůtky atd. :). Ale i to jsme provozovali v docela hojné míře. Výhodou letošního počtu dvanácti statečných bylo to, že jsme se všichni vešli k ohni – to vloni v 17-ti lidech opravdu nešlo. A aby jste si nemysleli, že jsme nějací křováci z lesa, řeč přišla i na závažnější témata jako třeba volba prezidenta, práva menšin, legální software, problémy s kouřením a alkoholem….. No bylo toho dost.


Silvestrovský den byl už trochu unavenější a jak prohlásil Piškot, my kluci co tam táboříme, máme Silvestr vlastně všech 5 dní táboření.
Nenechali jsme si ujít cestu na Zubík a na bahňáku jsme objevili super hladký, klouzavý led, na louce bohužel trosky jídelny a kuchyně a pod lavičkou u srubu schovanou srnku.

Půlnoc jako takovou jsme si užili obvyklým způsobem a obzvláště působivý byl tradiční projev, kdy málem ani jedno oko nezůstalo suché :))). A tím nám bylo vykompenzováno to, že jsme odolali naléhání protějšků a poslední chvíle roku strávili s „chlapama“ na zimním, v drsné divočině a v drsných podmínkách, takže díky pánové, a zase za rok – dřevo nám ještě nějaké zbylo, i když občas kouřilo tak, že jsme pomýšleli na oprávaře, ale nakonec bylo vše v pohodě a my si mohli říct: „No vidiš 2008“.

P.S. málem bych vás ochudil o informaci, že zimní táboření skončilo vlastně až v úterní odpoledne před Sportenem, kdy jsme se vypotáceli ze sauny, která definitivně smyla i tu nejzažranější špínu a smrádech v našich pórech – snad tedy byla založena další příjemná tradice – nadstavba zimního táboření. Potom už opravdu nezbylo než úprk k rodinám a blízkým.

P.S. 2 a rozhodně nesmím zapomenout na sponzory – takže díky Císařům za už vlastně tradiční a hlavně výbornou gulášovku, Rouskům za naložení masa a výborné koláčky (ještě že jsme šli do Bobrové pro maso jenom my 2 s Mejšou , Chroustům za neméně výborné koláčky, Kajmanům za jejich vyhlášené cukroví a Žofince za její narozeninový dort s jahodama a pepřové masíčko. No prostě jsme se měli skvěle a děkujeme, že nás máte rádi :).
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít