okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 16. 3. 2008
článek číslo 718
autor: Žofka

 

3. den zimního tábora Naděje

O malování po rukou, odemykání mostu a zastaveném vodopádu…
Tento den jsem zakusila, pro mnohé velké utrpení, Adamovu rozcvičku. Díky ní byla vločková kaše rychle pryč.
První program měla na starosti Pavlínka se svým výtvarnem, kde se ruce dětí proměnily v různá zvířata, se kterými měly poté nacvičit bajku. Mezi nacvičováním posvačily jablko s rohlíkem a pokračovaly ve tvoření.
Mezi tím jsme se v kuchyni pustili do přípravy oběda - bramboračka a guláš.
Třetí program odstartoval bez rádců, neboť Ti se o poledňáku vydali pro poslední dílek kostry pána kikimor. Zbytek oddílu se vydal prstem po mapě do celého světa, aby zjistil kde a jak se rodí čokoláda, kterou tak rádi baštíme. Asi po hodině bylo naše cestování skončeno návratem rádců a konečně začal očekávaný třetí program. V další části údolí na nás čekala obtížná zkouška. Každá družina musela odemknout most, který nám stál v cestě. Trvalo hodnou chvíli, než byl namíchán ten správný lektvar a most byl slavnostně „pokřtěn“ a bylo dokonáno. Alespoň pro tuhle chvíli… V holčičím srubu už jsme jenom zhodnotili proč se nám dlouho nedařilo a po nějakých dodělávkách byl čas na večeři - těstovinový salát.
Pak přišel na řadu pátý program. Každá družina dostala svého průvodce. Já jsem absolvovala cestu s Veverkami. Jejich putování, proti proudu řeky, mělo pár úkolů. První – složit větu ze znaků, druhý – porazit Lakyho v šermu a třetí – vyluštit zprávu.
Nakonec se spojil celý oddíl, který musel projít společně posledním úkolem. Vydávali se po jednom do území, ve kterém byly rozmístěny svíčky. Ty mohli získat pouze jedním způsobem. Na začátku se pořádně nadechnout a rozběhnout se pro svíčku, stále se zatajeným dechem se museli vrátit na začátek. Pokud se nadechli, museli zůstat stát a čekat, až je někdo vysvobodí.
Úkol byl splněn a cesta skončila u pána Elladu, který spláchl vyverny z údolí. Zaklínadlo způsobilo spuštění vodopádu a my s otevřenými ústy koukali na tu krásu. Nakonec jsme se vydali zpět do srubů a mnohým z nás vrtalo hlavou, jak se klukům podařilo vodopád zastavit.
(Určitě se tu objeví článek z přípravy tohoto programu od někoho, kdo se na zastavení podílel!)
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít