okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 20. 3. 2008
článek číslo 726
autor: Horníkov

 

Den čtvrtý

Tak tady je další táborový den, čtěte dál a uvidíte, co jsme dnes dělali(tedy dnes ne, ale čtvrtým dnem na zimáku jo)
Na dnešku nebyl zvláštní budíčel, prostě klasika, Teo nám pustil budíček a za deset minut rozcvička. Bohužel, na té taky nebylo nic neobvyklého, tak jsme tedy běhali, boxovali, cvičili, brali bersekry, hráli hru a hlavně, těšili se na snídani.

Snídaně, kterou připravili perfektně pracující tým, v nemž byli Žofka, Nika, Budu, Kačka a Míša a vůbec nepracující Kuba a Goofy. Všem velmi chutnala, zvlášť po Ádovo drsných rozcvičkách, u kterých si můžete být jistí, že vás protáhnou. Avšak čas rychle letěl, co nevidět tedy většina oddíláků šla na ranní hygienu (Jak je to může bavit? Radši si jdu zašermovat, ne?). A potom hnedka na program, jenž byl rozdělený na dvě části – staráčci šli s Pavlínkou a věnovali se ekologii, nováčci s Meli.

V holčičím srubu nám Braen vysypala na zem odpadky, které jsme spotřebovali za minulý den, každé skupince dala dva kousky a my jsme museli vymyslet, jak takový výrobek vznikal, co na něj bylo potřeba a podobné věci. Šlo to, ale dřelo to. Ono to totiž lehce vypadalo, ale žádná ulejvárna to nebyla. Dokonce jsme museli i přemejšet. Roveři by se měli nad sebou zamyslet, přece není normální, aby po nás chtěli nějaké intelektuální výsledky:)). Ale nakonec se podařilo a my jsme přešli na druhou část programu, totiž shánění tatranek na svačinu. Jenže, ouha. Dokážete si představit, kolik společností jsme museli oběhat a udělat pro ně úkol, aby nám schválili věc, kterou jsme potřebovali do složení tatranky? Ne? Já do té doby taky ne... Z těch cca 12 lidí, co tam bylï, nakonec získali tatranky asi po 1 hodině jen 5 lidí. A to úkoly nebyly těžké ani vzdálené, prostě toho bylo strašně moc. Jen co je ale pravda, tatranka ke svačině po programu hnedka chutnala líp.

Druhý program byl trošku z jiného soudku. Byla to totiž první pořádná bojovka a snad první program, na který měl být jen meč a rukavice. Jupí! A to si jen málo lidí dokázalo představit, co nás čeká. Byla to totiž jedna z nejlepších bojovek, co jsem kdy hrál. Ale po pořadě.

Nejdříve se Twan pohádal ds Tyrem, jestli na draka jít teďka nebo ne. Jenže Tyr je starej blázen, takže nás Twan přesvědčil celkem rychle (Ostatně, některé z nás nemusel přemlouvat). Naším úkolem bylo dobýt rozhledny podél rybníku, na každém úseku blíž ke drakovi jsme ale měli čím dál větší nevýhody.

První věž, to bal pohoda. Proti nám byli jen dva strážci a poměr životů byl 7:2. Celkem v pohodě, zvesela jsme se vydali k další věži. Ani zde to nebylo nic těžkého, jen pár střetnutí oddíláků s wyvernami a bylo po srandě. Jenže třetí věž, to už bylo zajímavější. Poměr životů 4:4, wyveren už bylo víc a boj začínal být rovný... Kousek po kousku jsme získavali další území, boj byl tvrdý, ale Twan dělal zázraky. Díky jeho velení jsme se zatím nerozsypali, ale naopak přesně na jeho řvaní: „Krok!!!“, jsme všichni o krok postoupili. Meče u sebe třískali, lidi taky, ale přece jen se nám dařilo postupovat. Dotáhli jsme to až na poměr životů 7:2, avšak teď jsme my měli 2 a roveři 7 a roverů bylo taky asi osm... Boj byl docela vyrovnaný, prakticky půl hodiny se stálo jen u téhle věže a bojovalo se. Chvilkama to vypadalo, že už máme vyhráno, jenže pak přišly roverům posily a bylo po srandě. Twan zavelel ústup, poněvadž usoudil, že nemáme šanci a že Tyr měl přece jen pravdu... S tím jsme se ale nehodlali smířit, na oběd jsme se tedy vydali s pocitem, že draka tenhle den přeci jen zabijem. Ale stejně nám nebylo do řeči, prohráli jsme bitvu. Sakra. Nicméně oběd od perfektně makající služby nám spravil náladu...

Někdo si možná naivně myslel, že po namáhavé bitce bude nějaký odpočinkový program – jak hluboce se mýlil. Následovala totiž největší vorva tábora. A to Neggyho. Naším úkolem bylo vyběhat si co nejvíce bodů, za každou část vyběhnuté stráně určitý počet bodů. Takže bez batohu kousek stráně- 1 bod, s baťohem a v něm mini poleno dvakrát větší kousek stráně – 2 body. S baťohem a v něm poleno třikrát větší kousek stráně – 4 body a s baťohem a v něm mega poleno celou stráň – 6 bodů. Družina se v běhu musela pravidelně střídat. A to je ještě Neggy křoví, dycky když zachrastí, musí všichni co běží najednou běžet po čtyřech. A zkuste si zabrzdit a na čtyři nohy, když běžíte z kopce a máte 10 kg těžkej bágl. No ano, máte pravdu, jde to. Ale bradou. No, asi za dvacet minut byly všechny žetony vybrané, všichni tedy už relaxovali, konečně je to za náma. Ale to by přece nebyl Neggyho program. Za 2 minuty se startovalo znovu. Masakr. Ale holky si prej nestěžovali a chtějí víc takových programů, že jo? Nebo jsem to špatně pochopil? Nevim, ale křik byl velkej.

Ještě že byla ta svačina, chvilka na nabrání sil a hajdy na čtvrtej.

Ten byl spojenej s pátým a byl to GAME HAUSE. Ty jsou na Švýcaráku nejlepší. Jenže do baráku musí jen jedna družina a tak se oddíl rozdělil na holky a kluky. Holky šli zatím s Teem bojovat o tři políčka a to způsobem balancování, jistě to znáze. Vezmete třeba koště, obrátíte ho, konec dáte do dlaně a co nejdéle vám musí vydržet ve vzduchu, aniž byste ho drželi prsty. No a kluci šli do baráku. Teda zatím jenom my – Rysi. Jeleni nám s Locem šli obstarat klíč, abychom se přesně za 30 minut mohli dostat ven, barák byl totiž zamčený.
Vydali jsme se tedy do baráku a to oknem do klučičího pokoje. Jenže zrovna když byl Ondra na cestě do pokoje, totiž ležel v okně a my se ho tam snažili strčit, přišel strážný a tak chudák Ondra musel zrychlit, nějak se zkutálel do pokoje a Krtek s Buduem museli zdrhat, kvůli strážným. Nakonec jsme se tam ale naštěstí dostali a začalo pátrání po čemkoliv, co by vypovídalo něco o dračím králi. Nešlo to zrovna dobře, svítit jsme mohli jen sirkami a těch jsme měli 43, takže docela ouvej. Našli jsme dopis, v kterým bylo napsáno, aby někoho popravili , dokonce i klíč a tak jsme se vydali dolů. Tam bylo taky menší hledání, klíč jsme objevili a pak dokonce ještě jeden. Jenže tady nás štěstí opustilo, zbytek hry jsme hledali klíče a nenašli žádnej, nebo kecali s uvězněným trpaslíkem, který byl zamčený za pokus o vraždu. No, pokec dobrej, chleba jsme mu namazat nestihli, ale prej to nevadí, že už si zvykl. Uběhlo třicet minut, Jeleni nám otevřeli a my šli pryč. Teďka se to vyměnilo, my šli do bludiště hledat klíč a Jeleni do baráku.

V bludišti to probíhalo tak, že jsme se zkoušeli dostat čtvercovým polem pryč. Vždycky něko vyšel, šlápl na nástrahu, byl mrtvej, šel jinej, šlápl na nástrahu, byl mrtvej, šel jinej, našel klíč a hurá za Jelimanama otevřít jim. No, a pak se to zase obrátilo, tentorát s holkama.

Když už všichni odehráli, co měli, dlouho se čekalo, co bude dál. Nakonec přišel Twan a prohlásil, že teďka je nejslepší čas na to, abychom šli zabít draka. Twan bojoval dobře, v šermu neměl drak šanci, jenže potom se začlo kouzlit a to bylo ouvej. Drak Twana rychle přemohl a následně zabil. Nakonec se objevil Tyr, pokoušel se kouzlit, ale neměl šanci. Drak zabil i jeho, nám nezbývalo nic jiného, než se rychle stáhnout pryč a naš úkol odložit.
Téměř všichni měli dost blbou náladu, Twan, kterej nás organizoval v bojovkách je mrtvej a teďka je to zase na nás. Ale nic jiného se dělat nemohl, prohrál svůj souboj...

Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít