okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 21. 4. 2008
článek číslo 735
autor: Ludva

 

Jeleni v lanovém centru

Mrznu na vlakovém nádraží a říkám si kolik asi tak může být hodin, když se podívám na hodinky tak se mi na ručičkách ukáže, že je 8:38 minut a když zvednu hlavu tak vidím, jak se proti mě blíží Luboš a za ním Žofka a posléze Vesi, Tonda a Kuba. Nesešli jsme se zde náhodou, protože dnes jedeme s naší družinou do lanového centra, které se nachází v Bystřici nad Pernštejnem.....
.... Naše cesta začala jak jsem se již zmiňoval na vlakovém nádraží a vlak do Bystřice nám odjížděl pár minut po deváté. Cesta vlakem ubíhala rychle a za chvíli už jsme stáli na nádraží v Bystřici a vyráželi směrem k areálu sportu, kde by se mělo nacházet lanové centrum. Neuběhlo ani 20 minut a už jsme stáli před lanovým centrem a čekali, naše instruktorka, která přijela s nějakou paní autem, která furt nadávala, že už má být po noční v posteli, a taky na nějaký *** pantofle. Všichni jsme na ni koukali s údivem, avšak za chvíli milá paní :-) odjela svým bourákem a nám se již začala věnovat naše instruktorka.
Nejdříve jsme si zkoušeli nízkolanové aktivity, a než jsme vše vyzkoušeli dole, tak nám byly přineseny úvazky. Za chvíli jsme už byly oblečeni v úvazcích a dozvěděli jsme se, jak se máme jistit. Neuběhlo ani 5 minut a už jsme lezli nahoru do 11 metrů kde překážky vypadali hned jinak.
Ze začátku u některých převládal trochu strach, ale za pár minut si už všichni užívali naplno tyto lanové aktivity . Někdy to sice nebylo pro všechny jednoduché a mezitím co nováčci absolvovali krátký okruh tak já s Žofkou vyrazil na okruh velký, který byl vytvořen z týmových překážek. Ze začátku nám to moc nešlo , ale po chvíli už jsme na lanách byly jako doma.
Když byl čas jít dolů, tak jsme se dozvěděli, že dolů nepůjdeme po žebříku, ale po obrovské houpačce. Všichni jsme s výkřiky strachu a zvedlými žaludky :-) dostali dolů na pevnou zem, většina si již oddychla, ale já měl ještě úkol pro mne nejobtížnější. Vyšplhat na 11 metrový kůl a skočit na bóji, za chvíli byl úkol splněn a já stál na pevné zemi s rozklepanýma nohama a soukal ze sebe úvazek.
Tímto ovšem náš výlet nekončil. šli jsme ještě do bazénu, kde jsme hráli například vodní pólo, které nám ovšem překazila hlídací ježibába :-) , která nám oznámila kolik stojí pěnový kroužek a žába která se stala naším brankářem, proto jsme raději rychle ukončili vodní pólo a už jenom blbli. Ještě jsme udělali pár fotek v bazénu a už jsme znovu byli na cestě na vlakové nádraží.
Po příjezdu do Nového Města jsme ještě šli do klubovny, kde jsme si opekli špekáčky dali nanukovej dort a rozešli se postupně domů, někteří dříve, někteří později ......
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít