Jelikož se nám ještě nepodařilo draka zabít a ani nepodaří, jestliže mu neukradneme krystal, vydali jsme se v noci každý sám do jeho doupěte pro jedno vejce. V jednom vejci je totiž krystal ukrytý.
Pořád z našeho pokoje někdo odchází, přichází a znovu usíná až mně začanalo bejt jasná, že za chvilku jdu taky prožít své noční dobrodružství, na které jsem se již velmi těšil...
A opravdu, netrvalo dlouho a Teo na mě potichu volal, že si nic nemám brát (jako na program, oblečení prej můžu) a potichu jít za ním... Dlouho jsem neotálel, natáhl na sebe geniální krásně špinavý kalhoty a rychle na tajnej výsadek.
Cesta nebyla zas tak dlouhá, tedy spíš velmi krátka (konec byl metr před naším pokojem). Zato úkol už zase tak jednoduchý nebyl. A co jsme vlastně měl udělat?
Se zavázanýma očima jen podle provázku dojít spletitou cestou, na které nechyběly zákeřnácké překážky jako cesta pod stolem, mega kupa madraček, tajemný myslím že Volchův hlas a nějaká rukam o které jsem si myslel, že to byl dračí pařát, ale byl to kousek lidské kostry. Doufám, že drak nesnědl vesničana sám a nezapomněl nás pozvat na grilovačku. Ach jo, zase blbnu. Doufám, že drak vesničana ještě nesnědl a my máme šanci ho zachránit.
I přes ty zákeřňácké nástrahy jsme nakonec štastně došel do cíle, popadl jedno vejce a rychle, než se drak rozhodne sežrat mě (To bych z tý grilovačky asi moc radost neměl), vydal se na cestu zpátky.
Ta mi připadal nějaká kratčí, nicméně nástrahy byly furt stejné. Ani nevám jak, najedou jsem stál před Teem a zase jsme viděl... A co bylo nejlepší, jedno dračí vejce jsem měl v ruce. Hurá, splnil jsme svůj úko!!! I Teo se zdál spokojený, dlouho tedy neotálel a poslal mě spát.