okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 30. 5. 2008
článek číslo 750
autor: Horníkov

 

Rysí paintball

Družinové výlety - tak to jsou akce, kdy se někdo vydal na bowling, někdo na lanáč v Bystřici, někdo do bazénu a my na paintball. Ale jelikož paintball se hraje v přírodě a v dubnu ještě je všude dost bláta (To mi nevadilo, ale paintballu jo) a hra by se tím zkazila, odložilo jsme to a dne 25.5.2008 jsme vyjeli.
Sešli jsme se ráno u klubovny a už patřičně natěšený. Jelikož žádný problém se nikde nevyskytoval, nikdo se nezapomněl, akorát Brassi a Orloj, avšak Luděk z Jelenů, jenž nejel na jelenskou družinovou akci, je rád nahradil. Nacpali jsme se tedy do dvou limuzín, které pro nás přijeli a mohlo se jet!

Kennyho strejda, který nám umožnil hrát tuto skvělou hru, má středisko kousek za Třebíčí, naše cesta tedy nevedla nikam jinam. Zdeny hodil do GPS souřadnice, sož byla docela sranda, poněvadž ten hlas v GBS nás poměrně slušně rozesmával. ALe hlavní téma byl paintball. Nečekaně, co? Rozmlouvali jsme o různých taktikách, Goofy nám vylíčil, kolik si sebou vzal vrstev (Asi něco kolem 6, já to přestal počítat:)), probírali jsme, jak kdo koho zastřelí a podobně křovárny. Za této veselé debaty nám cesta poměrně rychle ubíhala, ani jsme se nenadáli a byli jsme tam. Zábavné středisko Třebíč.

Všichni jsme radostně vyskákali z auta, jakoby už jsme si hráli na výsadkáře a ten Permoník, teda Pernický nebo jak to je, prostě ten z Rychlý Roty by se nám nemohl rovnat. Problém byl, že kolem byla spusta lidí, takže náš výsadek nevypadal nikoliv namakaně, ale tak trochu jetě. Nevadí, příště to machrovinka bude.

Kennyho strejda není žádný člověk, jenž by se hnedka nevrhl na věc. Sotva jsme vystoupili, už se nás ujal a hnal nás do převleků. Ale my jsme mu ochotně vyhověli, naházeli jsme na sebe brutál hadry (No, já se akorát převlíkl, aby to nějak vypadalo, jinak u mě rozdíl mezi školním a brutál moc nevidím) a rozběhli se na hřiště.

No, zas tak rychlý to nebylo. Nejdříve jsme dostali lekci od jedný paní, která byla fakt drsňačka. Její způsoby trestů za to, když to do někoho napálíte z 2 metrů paintballovou kuličko byly drastický (Z metru to do vás napálí taky a hádejte kam, kluci?). Po této naučné lekci ale nás už opravdu nic nezdržovalo, rozdělili jsme se do týmů, vzali zbraně a helmy, vyslechli poslední kousky pravidel a šlo se na věc!!!

Rychle jsme se rozeběhli za barikády, řekli si taktiku, ale v tom okamžiku zazněla hudba, což byl znak pro start. Neváhali jsme ani chvilku. Rozěbehli jsme se proti nepřátelksému týmu, kuličky lítaly vzduchem. Plížení, schovávání, střelba. Hra byla čím dál tím napínavější, kuličky svištěly všude kolem a až asi za deset minut se teprve rozhodlo o vítězi. Tím ale samozřejmě nic neskončilo, následovala další hra, v níž se jen prohodily strany a jelo se znova. Co nejrychleji zneškodnit nepřátele s 5 životy.

Pak ale následovala hlavní bitka. Boj o auto. naším úkolem bylo vlést do auta, které bylo uprostřed hracího pole aniž by nás někdo zasáhnul. Rozvrhli jsme si taktiku a já s Luďkem jsme měli jít zepředu. Postupovali jsme, krok po kroku, barikáda po barikádě, ale pak, u jedné barikády do nás šil Kenny a Miry křížovou palbu. S Luďkem jsme to vcelku zvládali, já měl Kennyho a on Miryho. Ale najednou Luďěk začal něco vykřokovat, potom ustupoval a já se ocitl mezi Kennym a Mirym jak na pekáči. Nestihl jsem skoro ani zamířit a už jsem si to štrádoval na hřbitov... Ale auto náš tým nakonec dobyl. A pak už se to jen vyměnilo, náš tým bránil, což se nám nakonec taky podařilo.

Při této skvělé hře, kterou všem doporučuji, ale čas ubíhá tak rychle, že se ani nestačíte divit. Čekala nás tedy poslední hra. Opět tým proti týmu. Tato bitka trvala ze všech nejdéle, každej tým se snažil vyhrát a tak se boj nemohl nijak rozvrhnout... To už ale pár jedinců z obou týmů dělá prudké výpady na cizí území, bitva se dostává do zajímavých směrů... Já právě jdu proti Luďkovi, zdá se, že se opět nic nestane, ale mojí pozornost upoutává někdo za mnou. Otočil jsem se k Luďkovi zády. A to jsem neměl dělat. Jedna jediná, dobře mířená střela z Luďkovi paintballky a rovnou mě do zadku. Auuuuu, to bylo fakt maso. A ještě mi došly náboje. Acho jo, to je život. Teda spíš smrt a tak si to valim na hřbitov. A to byl konec naší zaplacené doby na hřišti... Zacálovali jsme tedy náboje, udělali pár fotek a rozloučili se.

Po převlíknutí jsme naskákali do limuzín a hummerů a vydali se směr NMNM. Jelikož každý se snažil vylíčit svoje nejlepší zážitky z paintballu, dokonce se i strhla bitka o místo:) a jiné podobné křovárny, ani jsme se nenadáli a byli jsme ve městě. Tam jsme ještě dělali steaky, které nám všem moc chutnaly. A úplně poslední bod programu našeho výletu byl fotbálek. Ale ne jen tak ledajaký, poněvadž každý se snažil dát jen co největší ranu a jedno kam. Fakticky sranda.

A závěrem obr poděkování Kennymu strejdovi, jenž nám umožnil hrát tuto skvělou hru, Kennymu, jenž prakticky celou akci dojednal s jeho strejdou, Zdenymu a paní Kenny, jenž nás tam ve svých limuzínách hodili a všem, co se na této akci podíleli nebo na ní byli!!! BYLO TO S VÁMA SUPER!

PAINTBALLU ZDAR








Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít