Dnes se jóga z bezpečnostních důvodů jako rozcvička nekonala (někdo by mohl přimrznout k zemi :)), ale všichni přidali nějaký ten cvik k dobru v kolečku.
Mezitím stihl přijet spolehlivý Horváthexpres :), který nám dováží zásilky od rodičů z města. Mockrát děkujeme za tuto opravdu expresní doručovací službu.
Musli s mlékem některým slečnám nevonělo a tak se musel domazávat chléb s medem. A jako každé ráno jsme skoro nestíhali nástup, jak jsme se do poslední chvíle vybavovali v jídelně. To je drbárna, to bych vám přál slyšet :).
Na nástupu se nic netypického už nedělo, kromě Lakyho vysvětlení jak správně a hlavně skautsky podávat levici. Ale po nástupu, než stihl vezír dne, kterým byl Laky, obodovat stany (dnes si dělám zálusk na plyšového ňufíka za pořádek já! Atty, který ho vyhrál za nejčistší stan včera už nemá šanci!!!) jsme milé slečny vyfotili u jejich dočasných příbytků, ať mají rodiče i vizuální kontrolu. Jen u Kristýnky se nelekněte, Michalka jí dorazila až navečer a tak jsme požádali o zapózování pana vezíra Lakyho.
Po všech těchto ranních formalitách byl už konečně čas věnovat se pohádce o Ebenovém koni, do které nás večer přenesl létající koberec a ve které se nám odsypával drahocenný písek – totiž čas.
Představte si, jak princezna s okouzlujícím bratrem princem :) – totiž se mnou si jen tak společensky sourozenecky (znáte to) klábosí a do toho tam vtrhne nějaký výstřední koktající trouba se sluhou a koněm a po chvilce koktání z něj vypadne: „Přiiiiiššššššeeeeeellllll jsssssssseeeeeeem Tě požáááádddddddaaaaat o ruuukkkkkku, Aňňňňňňo.“
Na to se ségry zeptám: „Ty ho znáš?“
Ségra Aňa zamečí stejně jak v reklamě na T-mobile: „Neeeeeee“.
No tak takhle nějak to začalo. Když jsem vysvětlil milému příchozímu, že jako nemůžejen tak vlítnout do paláce a odvézt si mou ségru, tak vlastně uvedl, že je vynálezce a za ségru mi dá vynález létajícího ebenového koně a ať si ho vyzkouším. No na to jsem pochopitelně slyšel a vyrazil na projížďku. Vychytaný to moc neměl, protože se nedalo moc zatáčet, občas se mi do „kopyt“ zachytily princovské nohavice, ale jinak dobrý. No a co se zatím dělo v komnatách? Vědec předvedl další ze svých vynálezů – výměnu osobnosti a přehodil Makyin mozek a myšlení do těla Čegi a samozřejmě naopak – no prostě něco. Ale zajímavý byl návrh, který vynálezce udělal a to, že je schopen zkonstruovat cokoliv a ať holky vymyslí za tento program nějaký projekt. Po dlouhém přemýšlení a vymýšlení nejrůznějších „užitečných“ vynálezů vyhrálo nakonec samoobslužné vznášející se lehátko :).
No a byl čas na trošku akčnější program s názvem V cizí zemi, který Berušky při malé anketce vyhodnotily jako nejlepší. No posuďte sami. Jsme v cizí zemi, mají tady divné zvyky a díky tomu trpí. Třeba a hlavně se neumí vůbec správně obléci. Někdo je navlečen tak, že by v létě téměř umřel, jiný klepe kosu, další dělá ostudu na fiktivním nástupu. A tak úkolem bylo těmto lidem správně poradit a pomoci. No takže v reálu to vypadalo tak, že holky z tlouštíka navlečeného Pepiho strhávaly oblečení ale tomu se to pochopitelně moc nelíbilo a tak z toho byla velká bitka. U Lakyho to samé a Atty byl takový „buránek“, který byl na nástupu ve skautském kroji s rozepnutou košilí na ruby, šátkem místo na krku na hlavě, ověšeném řetězy a v růůůůžovoučkých kalhotech. Takže až uvidíte některé lehce lechtivé fotky, nemusíte se děsit, šlo právě o tuto hru. A jak jsem už psal – holkama vyhlášenou za nejoblíbenější.
No ale konec srandičkám, je třeba taky trošku pracovat a hlavně proto, že nás večer čekají opékané buřty, tak holky připravovaly oheň a také uklízely po lese staré zprávičky z her.
Oběd se nám trochu posunul, ale výborná česnečka se spoustou opečeného chleba a čína to vynahradily a holky se jen oblizovaly – jsou prostě vzorné. Službu v kuchyni měl tým Červené skautky (Káťa, Kristýnka, Woody, Tíťa a Monička) a tak pomáhaly s umýváním nádobí a hlavně intenzivně likvidovaly spoustu zbylého opraženého chleba. Hlavně Káťa se pro něj přes kuchyň naběhala asi miliónkrát :))).
Před druhou hodinou nastala velká chvíle pro Bizi a Pávčici, které se chystali na složení zkoušky Tři kapky rosy a dnes je čekalo 6 hodin o samotě. Když jsem je doprovázel do lesa na určená místa, tak se mě sice snažily přesvědčit, aby mohly být spolu, ale podařilo se mi poměrně úspěšně jim vysvětlit, že by se ta zkouška potom musela jmenovat jinak. Poblíž míst, kde obě trávily oněch 6 hodin jsme potom chodili každou celou hodinu a pískali, když se ozvala odpověď (ta se ozvala vždy) tak bylo vše v pořádku. Ale nebojte, tato zkouška je jen pro ty nejstarší, nikoho jiného na ni vyhánět nebudeme.
A jak už to bývá, protože se nashromáždilo více faktorů k tomu, abychom potřebovali hezké počasí, začalo pršet. Takže jednak holky měly poměrně náročnou zkoušku samoty, i když měly pláštěnky a vybavení, jednak jsme neustále přesouvali program Výlet na kolech do Bobrové, který byl posléze zrušen. No a spousta dalších nepříjemností. Odpoledne se tedy hodně zpívalo, plnily se odborky, byla unesena princezna, kterou jsem při svém zkušební letu na ebenovém kole, totiž vlastně koni. Vynálezce se mi chtěl tím únosem pomstít, že jsem mu nedal svou sestru. Ale pochopitelně si na prince nepřišel a já si svou milou vydobyl zpět i když to nebylo u rybníku v Bobrové, kam to bylo původně v plánu.
Večeře byla tentokrát přesunuta až na večerní program, kdy kluci s velkým úsilím zapálili oheň v kaluži táborového kruhu, ale dlouhodobým úsilím se podařilo párky opéct a byly mňam. Samozřejmě nechyběl let na koberci jednak pryč z pohádky o Ebenovém koni a večerní let za poslechem nové pohádky Uplakané princezny. Takže na zítřek se máme na co těšit.
Večerní usínání probíhalo poněkud rušněji a tak měla hlídka co dělat s utišováním. Dnes hlídala Tíťa s ňufíkem, kterého jí Atty předal na večerním nástupu za nejlepší pořádek (zase mi uniknul :(). A po Tíťi přebírala hlídku Barča S. Obcházeli jsme tábor, občas se ohřívali u kamen a pili čaj, prostě pohodová hlídka. Dokonce jsme tu měli i kontrolu od Policie ČR, takže se nemusíte o své děti bát.
Takže abych to shrnul, všichni jsou stále zdraví, veselí a v pořádku. Holky plnící zkoušku samoty přišly na večerní nástup v pořádku, takže není důvod k obavám. Počasí se už alespoň teplotně také vylepšuje a my se těšíme na ta slibovaná vedra.
Jo a ještě nesmím zapomenout, že dorazila Michalka, takže Kristýnka už není sama ve stanu a co nejdříve jí opravíme fotku s Lakym na fotku s Míšou :).
P.S. A závěrem chci poděkovat za sledovanost, protože už v dnešní (středeční) ranní poště bylo znát, že o nás čtete :). Klidně nám můžete psát i vzkazy na tzv. ventilačku – na stránkách nahoře úplně pravá ikona.