okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 4. 8. 2008
článek číslo 780
autor: Zdeny

 

10. táborový den - středa

V posledním článečku z úterý jsem Vám slíbil vylíčení jedné události z noci nebo možná už spíše rána. Tak jsem zde, abych svůj slib splnil a zároveň popsal i další táborový den – středu.
Rozcházíme se z večerní rady, v klidu zalézám do stanu s vidinou nádherných 5 hodin spánku, uklidněn tím, že nás všechny hlídá Móňa – takže je tábor v dobrých rukou.

Áňa sice šmejdila po tábořišti s tím, že slyšela zvěsti o chystaném přepadu oddílu, ale nechává mě to klidným a spokojeně uléhám. Slast prvních dotyků spacáku a polštáře však netrvá dlouho, protože za stanem uslyším nějaký šramot. Je jasné, že se mi někdo snaží sundat opatrně plachtu ze stanu. Takže se nakonec přece jen spát nebude. Opatrně vstávám a plížím se ze stanu. Dvířka nejdou otevřít bez hluku, tak je prudce rozrážím a vybíhám ze stanu. Venku narážím na černý obrys postavy, která vypadá jako by se na mě chtěla vrhnout. To jí samozřejmě nechci umožnit a tak jí popadnu a házím na táborové náměstíčko, kde si na ni klekám a páčím ruku za záda. Ale nějak mi s úlekem dochází, že něco není v pořádku. Čekal jsem houževnatý odpor nějakého svalovce, ale to co pode mnou leží je spíš měkké, hebké a voňavé :).
„Kdo to sakra, je.“: vypadne ze mě, částečně naštvaně a částečně vylekaně, protože se děsím, jestli jsem stvoření pode mnou něco neudělal.
„Hádej, kdo asi?“ – ozve se pode mnou hlas blondýnky – Pavlínky z pracovního kruhu oddílu.
„Ty seš ale blbá!“ šťavnatě si ulevuji z leknutí.

V průběhu tohoto rozhovoru ostatní už delší dobu bojují s Teem – vůdcem oddílu skautů, který odlákal pozornost tím, že vběhl do srubu a zhasnul plynovou lampu. Ale měl smůlu, že narazil na Pepiho s Lakym.

Pomalu zjišťuji, jak se věci mají – delegace z oddílu se vydala na malý přepad (který dříve avízovali Attymu), při kterém chtěli osobitě přivítat nové členky oddílu – Bizi, Pávčici a Woody. Chystali se jim pomalovat obličeje. Ale protože díky večernímu náletu mravenců na stan prvních dvou zmiňovaných byl jejich stan prázdný a ony spaly jinde, domyslela si bystrá blondýnečka, že se zřejmě Teo při kreslení mapky tábořiště a hlavně stanů spletl a označil jim jiný kruh stanů. No a když to vezmeme zrcadlově, tak v druhém kruhu na tomtéž místě spávám já. A to milá křehká blondýnečka nečekala, že se setká s několikanásobně hmotnější „světluškou“ :)))).

Postupně zjišťujeme, že k přepadovému komandu náleží ještě Luděk a Vesy, které postupně odchytáváme. A tak se všichni postupně procvičujeme ve vázání uzlů a pout, v používání lepící pásky atd. Vše se samozřejmě neobejde bez křiku a dohadování, takže Atty nás několikrát přichází napomenout.
Definitivně mu dochází trpělivost po jedné hodině, kdy nám všem vynadá, rozkáže propustit zajatce a jít spát.
Děkujeme tedy za zpestření noci (sbohem mých 5 hodin spánku) a loučíme se s komandem.
No nepomoci nám náhoda s přestěhováním holek, nevím, nevím, jak by to dopadlo. Měli jsme kliku. A navíc tuším, že někoho se jim zmalovat podařilo.
Tak asi takhle nějak jsme prožívali noc z úterka na středu.

Středa byla tedy trochu ospalejší, ale naštěstí jen pro nás, protože holky se přepadem budit nenechaly a kupodivu ho snášela dobře i hlídka Móňa, která poslušně svítila na zmítající se kluboko roverů, kteří se snažili svázat „splašeného“ Tea.

Celé dopoledne bylo ve znamení Alládiná, ale o tom Vám moc nepovím, protože jsem jako správný zaměstnanec pracoval a dorazil až na odpolední program.
Stal jsem se svědkem toho, jak si už Alladin přilétl pro svou Jasmínu, která pod slibem intimních radovánek ukradla svému vezniteli lampu i kouzelný prsten, nařídila džinovi, aby ho donesl co nejdál to půjde a přeskočila na létající koberec za svým milým Alladinem a našimi Beruškami.
Takže opět vše dobře dopadlo.

Z dalšího programu by měl určitě radost Břéťa, protože dorazil nefalšovaný učitel biologie Miky a holky čekal program týkající se – jak jinak než přírody. Seděly pěkně na louce na karimatkách a poslouchaly, jak vše co se dozvědí o berušce, musí dát do rýmu a těmito básničkami budou napovídat věčnému studentovi, který je zkoušen přísným profesorem.
Mikyho super metody fungovaly parádně, takže holky po tomto programu věděly spoustu informací o berušce a byly připraveny napovídat. Do hodiny onoho studenta se vetřely docela bez problémů a dokonce se jim dařilo i radit, takže poprvé tento student – průšvihář udělal zkoušku a navíc s jedničkou.

Večer přijíždí další návštěva – střediskový vůdce Piškot. Na program s názvem O nás bez nás nemáme povoleno jít a Piškot si odvádí všechny Berušky na kopec, kde vykládají o táboře, vedoucích atd. S podrobnostmi bohužel nemůžu sloužit, ale Piškot byl s průběhem spokojen.

Po jeho odjezdu už světlundy uléhají do spacáku a vydávají se do říše snů – ale ne na moc dlouho….. to se brzy dozvíte.

P.S. Omlouvám se za strohost některých informací, ale všichni zajisté chápete, že o programech na kterých člověk neví, se těžko píše a to i když máte bujnou fantazii. Snažili jsme se holky na táboře několikrát přemluvit, ať nějaký malý článeček napíšou, ale bezvýsledně. Takže kdyby se doma třeba nudily a vy jste chtěli, ať si pocvičí psaní, tak je přemluvite ať zpětně napíšou jakýkoliv článek týkající se tábora. Bude to určitě hezké počtení – přímo od účastnict. Věřím Vám, že se to podaří :).
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít