okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 5. 8. 2008
článek číslo 781
autor: Zdeny

 

11. táborový den - čtvrtek

Další článeček a zároveň táborový den začneme opět netradičně – ale už ne žádným přepadem, ale brzkou ranní hrou.
K včerejšku jsem totiž zapomněl poznamenat velice důležitou, ba až zásadní věc. A to tu, že nás všechny tak zaujaly informace o beruškách, že jsme zapomněli na přesýpací hodiny….. a tudíž na včasný „násed“ na koberec a odlet zpět z pohádky. Přišla na to až Pávčice, ale bylo už pozdě a koberec nefungoval.

Tak tato nepříjemnost s velkými následky se udála včera a my nemohli zpět. Ale naštěstí tu byl ještě vděčný Alladin, který slíbil, že zkusí najít nějaké řešení.

A taky že jo. Vzbudil nás ráno velice brzy před rozbřeskem slunce – ještě před pátou hodinou a hned také vysvětlil proč. Když se totiž na jednom zvláštním místě pokloníte právě vycházejícímu slunci a pomyslíte si přání, splní se Vám. Nebylo dlouho na co čekat, protože východ slunce se blížil. Vyrazili jsme tedy na cestu posilněni musli tyčinkami, aby náhodou se náhodou někdo po ránu neroztřásl a nezkolaboval. Holky však poslušně cupitaly a překvapivé bylo i jejich rychlé vstávání.

Na místě jsme byli včas, za doprovodu Alladina jsme provedli patřičný obřad a spěchali zpět na tábořiště, přesvědčit se zda koberec bude fungovat. A fungoval! Rychle jsme se rozloučili s Alladinem, popřáli mu ještě jednou hodně štěstí s Jasmínou a už se cípy koberce zatřepotaly a my letěli zpět.
Po doletu jsme byli docela unaveni, takže byla ještě část dopoledne věnována patřičnému dospání.
Zbylý čas před obědem se pracovalo – kuchyně si žádala dřevo na topení. V tomto čase se k nám také donesla špatná zpráva a to ta, že Šahrazád byla díky Džafarovi uvězněna a odsouzena k smrti – prý chystala spiknutí vůči sultánovi. Kromě ní jsme jen my věděli, že je nevinná a tak jsme čekali na odpoledne – čas popravy – abychom se pokusili ji zachránit.

Nevypadalo to vůbec dobře – pohled na Šahrazád s hlavou na obrovském špalku nikomu klidu do závěrečného boje nedodal, ale snažili jsme se a pronikali sultánovou ochrankou a předkládali před něj důkaz jeden za druhým – o Šahrazádině nevinně.

Už jsme byli všichni mokří až na kůži (to po vodních bojích se strážemi) a pomalu začali pochybovat, zda má cenu sultána přesvědčovat, když z ničeho nic po předložení posledního důkazu povstal, zastavil popravu a šel si povykládat s Džafarem. Ten ovšem na nic nečekal a dal se na útěk, protože velice dobře tušil, která uhodila. Berušky ho ale pronásledovaly a definitivně si to s ním vyřídily – jeho tělo potom odnesla s malými obtížemi Bobrůvka.

A bylo dokonáno – naše 2 týdenní snažení bylo zakončeno úspěchem a poslední tečkou měla být chystaná svatba sultána (který se Šahrazád za vše pokorně omluvil a požádal ji o ruku) a Šahrazád.

Mezi dodělávkami odborek holky vytvářely nápadité pozvánky na tuto večerní slávu, kdy si ti dva řeknou své ano – nebo jak to tu vlastně chodí a z Šahrazád bude paní sultánová :).

Svatební přípravy zabraly spoustu času, to víte – kytice, výběr vhodného oblečení atd. Až za nadcházejícího večerního šera vyrazil průvod s Šahrazád přes mostek za kuchyní, cestou sypanou květinami až na romantickou loučku, kde byl již připraven slavnostní koberec osvětlený loučemi. Sultán nedočkavě očekával příchodu Šahrazád – snad se bál, jestli si to nakonec nerozmyslela – a s radostí přivítal i svědky, které zde určitě nemůžeme zapomenout zmínit – totiž vousatou dámu a žabího prince.

Sám obřad byl jednoduchý a právě proto tak hezký. Nejvíce se ovšem holkám líbila koberco-pikniková hostina. Vydržely tam baštit opravdu dlouho, až jsme je museli jít vyzvednout a přesunout do stanů. Tam usínaly naposled na tomto táboře v té sestavě jako po celou dobu – zítra už budou chrupčit trošku jinde.
Ne ale všechny, protože pár vyvolených, jejichž čas zde v roji se už nachýlil se stěhovaly už tuto noc. Čekalo je vykládání s Attym, vzpomínání na dobu, kterou strávily v Beruškách, co jim to dalo a jestli jsou připraveny na odchod do oddílu. I když to zní trochu nostalgicky a možná i smutně, není důvod připouštět si tyto pocity. Je to přirozený koloběh skautského života a nejen skautského. Příští rok budou v beruškách jiné Pávčice, jiné Bizi, jiné Woody a tyto současné čeká zase spousta zážitků, dobrodružství a kamarádů ve velké skautské rodině oddílu Naděje. Stejně jako čeká spousta zážitků, dobrodružství a kamarádů třeba Báru a Pipi z oddílu, kterým bylo nabídnuto se příští skautský rok podílet na vedení světlušek. Až už budou patřit mezi rovery, protože jejich chvíle v oddíle se už také krátí a ony si užívají poslední oddílový tábor…… Přijmou, nepřijmou? Nechme se překvapit.

Takže dnešní večer byl na citlivé dušičky docela náročný a to ještě nebylo vše – tedy další dění bylo jen pro dříve narozené – tedy, abych nepřeháněl pro dřívěji narozené než jsou Berušky. A byla to malá oslava Pepiho plnoletosti, které se dočkal právě dnes. Takže vše nejlepší, Pepi a ať se Ti v tom dospěláckým životě daří.

A dnes už vážně dobrou noc!
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít