okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 12. 8. 2008
článek číslo 788
autor: Laky

 

4. táborový den - úterý

Bohužel jako každý den se začalo vstáváním, které má rád z celého tábora snad jen Tesák, který schválně stává ještě o hodinu dřív a Teo, který se zase sadisticky vyžívá v buzení ostatních...
Následuje rozcvička, při které se opět několikrát přelomím, zauzluji a kdoví co ještě, nehledě na to, že místo abych se cítil protažený, jsem rozlámaný jako po celonoční hře ve wrestlingu. Poté se Teo snažil skoro dvě hodiny vysvětlit všem, jak vlastně bude fungovat nová stezka, nicméně v průběhu dne se mě ještě půlka oddílu ptala, jestli by to Teo nemohl zopakovat ještě jednou, tak Vám nevím, jestli se mu to povedlo.. Ve druhém programu jsme šli poprosit Lešije (hodně velký chodíci poleno, který bylo nápadně podobné Teovi), jestli bychom si nemohli „půjčit“ několik Avianů, aby nám dělali zvědy, posly, a cokoliv jiného, dle vaší fantazie. Po nekonečném snažení jsem konečně mohli promluvit s Lešijem. Ten nám sdělil, že Avianů si můžeme vzít kolik chceme, protože jsou to hrozný potvory, co mu akorát otravují život v lese. Že jsme se teda ptali co? Takže po snězení výborného (toto slovo bylo použito výhradně na přání kuchyně) oběda, jsem šli získat přízeň Avianů. Tito tvorové na první pohled roztomilí nás po několika minutách přesvědčili, že získat je na svou stranu nebude zas taková sranda. Protože když například přes chudáka Bebeho přetáhli pytel a pořádně ho zlechtali, nebo když stáhli Horníkovi kraťasy, nehledě na to, že půlka oddílu přišla o svoje deníky, tužky a čepice, všichni už věděli, že na to musíme jít nějak jinak. Aviani tomu samozřejmě nasadili korunu, když ukradli Vesimu kárku se dřevem a s hurónským smíchem se s ní rozjeli na druhý konec lesa, kde ještě všechno dřevo rozházeli do širokého okolí.Když pak zjistili, že Vesi byl ve službě a dřevo nesbíral na program, ale do kuchyně, začali se smát ještě dvakrát tolik. My, kteří jsme se už tak nesmáli jsem zatím přišli na to, že bude lepší vycvičit si malé Aviánky, než zkoušet ochočit ty staré. Takže nám nezbylo nic jiného než se probudit na noční hru a vejce s mladými si od dospělých Avianů „vypůjčit“. Ti z našeho nápadu moc radost neměli, ale my nakonec vejce dostali, starým utekly, a zbylo už jen počkat než se vylíhnou. Nicméně už teď jsem tak dvě hodiny přetáhl svůj den, o kterém sem měl psát, takže si asi půjdu pro výplatu za přesčas do kuchyně...
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít