Něco málo z Vojtěchova

Po pěším přesunu se táborníci dostali na pokraj hledané "Země zaslíbené" kam je dovedl praotec Čech. Přenocovali v provizorních podmínkách a ráno pokračovali dál a zanedlouho již shlíželi dolů do údolí, kde se rozprostírá Zem zaslíbená. Tam se usadili a zabydleli ve stanovém táboře. Přes den si táborníci upravovali tábořiště k obrazu svému, hráli hry, bojovali proti nepřátelským Frankům, no už od prvního dne je to opravdu akční :-) Hlad táborníkům utišuje kuchařský tým: paní Hlisnikovská, Alka a Myšák a můžu potvrdit že táborová kuchyně vaří stejně jako každý rok opravdu skvěle...
Počasí je proměnlivé, v pondělí jsme museli udělat plánovaný zahajovací táborák v jídelně, ale svoje kouzlo to rozhodně neztratilo. Pokračovalo legendové povídání od praotce Čecha a kněžny Libuše v podání Pepy a Tkaničky. Byla představena herní mapa, do které se budou zakreslovat zdolané etapy a na závěr to nejdůležitější: Klaxa, táborový zdravotník, představil všem táborový řád, pod nějž všichni táborníci vlastním podpisem potvrdili jeho dodržování.
Druhý den, jsem dorazil jen na pár hodin a tak jsem stihl jen tři programy, První bylo odlévání sádrových stop nepřátel s Vářou. Druhý program byla hra na obhospodařování políček kde měla vlčata za úkol sehnat penízky na zrní, pole zasít, sklidit a úrodu prodat a za další peníze rozšiřovat svoje hospodářství. Penízky dostávali od pobíhajících oslíků, kterým když dali cukřík a prohodili kouzelnou formulku "oslíčku otřes se" tak z nich vypadl peníz. Jenže oslíčci byli stále náročnější a brzy už jim cukříky nestačily a museli být upláceni čajem, když byla žízeň, bombonama, když byla chuť na něco sladkýho, učísnout hřívu kartáčem a pod... Hospodaření dopadlo dobře a po hře přišel opět praotec Čech a společně se vydali na odvetný boj proti nepřátelským Frankům. Jak to dopadlo, o tom zase někdy příště. I když možná něco vytušíte z fotek... :-) Tak přeju pěkné pokoukání a o víkendu se tu snad objeví další fotky i z foťáků co jsou na táboře.

fotky najdete zde