Tábor Berušky

Nadešel den D – tedy neděle 10:00 a u klubovny se sešlo všech 17 tábornic s rodiči a hlavně koly, na kterých se na staré dobré tábořiště Zubík pojede. S podrobnostmi bohužel nemůžu sloužit, protože jsem byl na tábořišti a pracoval a pracoval. Ale citujíce Attyho: „Jojo, odjezd v pohodě, rodiče perfektní jako vždy.“
Jeden malý odstaveček související s prací zaplníme poděkováním. A to kamarádům ze střediska. Být s Attym sami dva kluci na táboře není žádná sranda – to každý uzná. A ačkoliv jsme dorazili s celým týmem vedoucích o den dříve, nestihlo se vše tak, jak mělo. A právě v takovémhle okamžiku má skautování velké kouzlo – to totiž stačí zavolat na pár čísel nejlepších kamarádů a říct jim jak na tom jsme. No a potom se už dějí věci, protože kamarádi vás samozřejmě ve štychu nenechají a v nejkratším možném čase dorazí s pomocnou rukou. Máme my to ale my, skauti, štěstí. Takže díky Pavlí, Piškote, Laky, Orloji, Teo, Miry a Tesáku!

A už zpět k našim milým Beruškám – cesta byla dlouhá, trochu únavná, ale zhruba v půl jedné se první cyklistky objevily na tábořišti u hromady věcí, které zde vyložili rodiče (děkujeme). Tento první cyklovýlet má na svědomí už jednu duši (naštěstí cyklistickou), takže nás čeká lepeníčko. Ale hlavně, že dorazili všichni a v pořádku.
Ti co mají už nějaký ten tábor za sebou se možná po příjezdu trochu nudí, ale pro nováčky je důležité zopakovat táborová pravidla. Co se smí a co nesmí, kam můžeme a kam nemůžeme, kdy a s kým budeme pomáhat v kuchyni a kdy naopak hlídat tábor, za kým jít když nás něco bolí atd.
Táborovou klasikou je také rozdělení osazenstva do skupinek, ve kterých budou hrát různé zápasy a hry, stát na nástupu atd. Rozdělení proběhlo tak, že holky hledaly své jméno napsané na kartičce různé barvy po celém táboře. To jakou barvu měla kartička bylo rozhodující – proto máme tým ČERVENÉ berušky, ZELENOU trávu, žluťásky a modrásky.
Každý měl samozřejmě svou kartičku jinde a tak jsme se těšili na některé zákroky při jejím získávání. Daniela oproti předpokladům nespadla do jezírka na které jsme jí poslali lodičku s kartičkou a ani Káťa neměla velký problém sundat své jméno z výšky na stožáru. Příště musíme přitvrdit :).
Čas nám takhle rychle utekl a byl tu Danielkou vytoužený oběd – Kus kus – v podání kuchařky Áňi – mňam, mňam.
Polední klid nebyl moc v klidném duchu, protože ještě nikdo necítil únavu a tak Káťa rozehrála na táborovém náměstíčku fotbalový zápas, do kterého se zapojila spousta dalších.
Táborový program začal právě včas, aby se nám vášnivé fotbalistky moc neunavily. A představte si, že se celý tábor ocitl v Benátkách – docela hezká představa ne? Ale pěkná dovolená by to byla, kdybychom měli nějaké ty penízky v kapse, což jsme neměly. Ale protože jsou holky podnikavé, okoukly, jak se živí mladí umělci nalíčení jako sochy a založily svou živnost na stejném principu. Třeba taková Káťa se namaskovala jako dokonalý černoch od hlavy až k patě. No nějaké drobáky jim to opravdu vyneslo, ale to už k nim dorazil chlapík, který se jim představil jako Marco Pólo a hrozně si divil, že se takhle ponižují. Nabídl jim proto, jestli s ním raději nechtějí cestovat. Holky byly pochopitelně pro. Ale před každou cestou je nutné se posilnit – ještě, že byla přichystaná sváča a k ní mimo jiné i výborné koláče od paní Nečasové – za které moc děkujeme. Byla po nich taková poptávka, že se poslední kousek musel dělit na osminy.

S plným břichem se Berušky vydaly na první cestu Marcovou lodí – nejdříve tedy natrénovaly plavecké styly, potápění a správnou námořnickou chůzi, po souši a potom už si je vzal do parády první důstojník Anička.
Pod jejím vedením pomáhaly civilizovat Turky a muslimy v Afgánistánu a také napájely velbloudy v karavaně. No prostě spousta práce, po které všem večeře hodně moc chutnala. S Attym jsme pomáhali likvidovat i nějaké nedojedené řízky, které už holky nechtěly a opravdu, maminky, umíte vařit.
Večerní nástup – první nástup na táboře je vždy kapitola sama pro sebe. Musí se vysvětlit kde kdo má stát, jak se při nástupu chovat, proč se nástup vlastně dělá – no prostě spousta důležitých informací. Holky mají ještě milióny dotazů, které celý nástup prodlužují a to i tím, že po některých dotazech trvá, než se Atty přestane smát a je schopen pokračovat. Ale konečně i to je u konce a můžeme si jít sundat kroj a připravit se na večerní program, který je pod taktovkou kuchařky Áni.
Áňa četla příběh, který holky doplňovaly a kombinovaly zápletku – a díky tomu, že se v příběhu vyskytovala jména vedoucích se program velice líbil a táborem zněly salvy smíchu.
Teď už se holky ukládají ke spánku, Atty ladí flétnu na večerku a Móňa s Ťíťou se připravují na hlídku, kterou mají společně se mnou už za chvilku. Následovat bude Linďa a Káťa s doprovodem Čegi.
Takže bych neměl otálet a rychle končit popis našeho prvního táborového dne. Dobrou noc.

P. S. pro ty co mě ještě neznají: vím, že mám problém s čárkami ve větách, občas mi ujede nějaké to i/y, ale i když se to třeba někdy nebude zdát, s češtiny jsem nikdy nepropadal :) – to jen neblaze působí táborové podmínky, tak prosím o shovívavost.

Probuzení obstaral Atty tradičně svým klarinetem a to asi ve stejném okamžiku, kdy jsem nad táborem přebíral expres poštu od pošťáka Dušana. Vlastně to zatím ještě nebyla pošta, ale poštovní schránka č. 1 – a tou se opět výrobce předvedl: na obou větších stranách fotka šíleného Attyho s komentářem (ten si přečtete na návštěvním dni :)) a na jedné kratší straně vytisklé fotečky ze včerejšího dne společně s přiloženým vytištěným článkem – tak, aby si i táborníci mohli o volných chvílích přečíst, jak je pomlouvám. Takže poštovní schránka naprosto luxusní a dopisy se do ní jen hrnou – však uvidíte. Připomínám, že dopisy, které děti posílají bez známek jsou k vyzvednutí v K3 sportu v Novém Městě – stačí říct vaše jméno, no a dopisy se známkou putují do poštovní schránky. Opět expresnímu pošťákovi velice děkujeme.
Ale zpět k tábořícím – rozcvičku s Attym přežil každý a vydanou energii jsme doplnili z cornflekové snídaně. Nástup také přežil každý a bylo na něm objasněno letošní hodnocení úklidu stanů. Kdo bude mít celý den nejhezčí stan, dostane na dalších 24 hodin do držení poctu čistoty – tedy roztomilého plyšového a chrochtajícího čuníka :). Uvidíme, kdo jej získá jako první.
Ale nástup uběhl jako voda a bylo na čase pokročit v cestování. Marco Pólo se nás rozhodl vzít na audienci k císařskému dvoru. Natrénovali jsme tedy slušné chování a různé ty čínské zdvořilosti a mohli předstoupit před císařovnu. Ta nám byla (kupodivu) nakloněna a nabídla, že můžeme s Marcem cestovat dále. Ale protože se ukázalo, že má namířeno někam na sever do zimy, s díky jsme odmítli a rozhodli se, že budeme cestovat sami.
Toliko asi pro dnešek ohledně cestování, ale i další program souvisel s Čínou – znáte čínské draky, ne?
Tak právě draky holky vyráběly pod vedením Attyho ve druhém programu. Mezi námi – to byla Attyho demonstrace holkám, že drak opravdu lze vyrobit. Protože celý rok slýchal, že to nejde a že to na družinovkách dělat nebudou. No uvidíme, jak se zadaří, kostry (draků) zatím vypadají slibně.
K obídku jsme si pošmákli (jak jinak) než na číně s rýží – a baštili jsme ji klasickými čínskými hůlkami. Potom nás opustily tři lovkyně zkoušky Tři kapky rosy – jmenovitě Pája, Barča S. a Ťíťa – jejich první úkol byl vydržet 6 hodin o samotě (na dosah píšťalky).
A konečně tu jsou slibované odborky – hodně je letos zdravotnic, které vede Maky, tanečnic s Čegi, houbařek s Áňou a já jsem „vyfasoval“ dvě odvážné plavkyně – Aničku a Káťu, se kterými jsme vyjeli na koupaliště v Řečici. Voda nebyla tak studená, jak jsme si mysleli a tak jsme zkoušeli 2 body odborky – a to uplavat 100 m jakýmkoliv stylem a 2 minuty šlapání vody. Úspěšně se zadařilo zatím Aničce.
Aby toho vzdělávání nebylo málo, učili jsme se v dalším programu opět něco ze zdravovědy. Jakpak postupovat, když najdeme někoho v bezvědomí? Věděli byste, rodiče? Musím říct, že holky toho věděly dost. Vic, než jedna třída pražského gymnázia, se kterou jsme zdravovědu také probírali.
Zejména Móňa, Linďa a Danielka mají velký přehled a možná bych se jimi nechal i zachraňovat. No, kdyby nic nezabralo, tak věřím, že by Danielka dotyčného z bezvědomí „vymluvila“ – s její vyřídilkou naprosto bez problémů :).
Poslední předvečeřový program byl věnován přípravě divadla, o kterém se asi dozvíte jindy a jinak.
No a teď už holky sedí u ohně, zpívají za doprovodu kytary, na kterou nám přijela zahrát Pubu v doprovodu Kangy a Džeký – nebo naopak, Atty? :)
Já se zatím snažím dohnat manko dnešního dne, protože byl opravdu hektický: nakoupit, přivézt milión zapomenutých věcí (a půl milionu jich zapomenout přivézt), vykopat odpadovku, dodělat táborové hospodaření, jet do Řečice na koupaliště s plavkyněmi, vést program o první pomoci, napsat článek a navíc se snažit být na všech programech a čerpat inspiraci na psaní a fotit. Uf, uf, je to trochu dřina.
Dnešní den ve faktech:
Vlajková četa: roveři
Pomoc v kuchyni: Maky + Pája + Andrejka
Noční hlídky: Simča, Eliška, Kristýnka a Anička O – za doprovodu Attyho a Terky
Jídla: Cornflaky, houska s rajčteme, výborná čína, buchta s jablkem, těstovinový salát – taktéž výborný
Úrazy: žádné, pouze jedno klíště
Nálada: výborná
Počasí: slunečně mračné s větrem a pár kapkami navečer
První šťastný majitel pořádného čuníka: po těsném boji zvítězila Móňa

Tak, myslím, že pro dnešek by to stačilo, jdu se rychle přidat ke zpívání. Nesmíme přece vás, rodiče, moc rozmazlovat a líčit vše do detailů :).
Ještě malá prosba – toto zpravodajství můžeme provozovat díky elektrocentrále, kterou nám půjčil oddíl. Ten ale odjíždí o víkendu na svůj tábor, kam si ji potom odveze. Kdyby jste tedy někdo náhodou měl elektrocentrálu doma a byl ochoten nám ji na poslední týden zapůjčit, byli bychom vděční a článečky si asi (snad) udrží svou frekvenci, tzn. 1x denně.
Děkujeme. Dobrou noc.

Horváth-ex dorazil přesně na čas už s pořádně plnou krabicí a tak holky nadšeně četly první dopisy a pohledy z domova. Nová poštovní schránka č. 2 má na sobě tentokrát tvář Ratky (Maky), která se těší ne na poštu ale sýr :) – však uvidíte. Obložený chléb k snídani byl zdrojem velké zábavy, protože nebyl snad nikdo komu by z něj něco nespadlo a nebo někdo, kdo jí úplně všechno. Takže tamta nejí salám, další sýr, třetí okurku, no prostě naše chleby potom vypadaly jako hamburgery, protože jsme byli těmito nevyhovujícími ingrediencemi obdarováni.
Atty se nechal u snídaně unést a odcitoval oblíbenou hlášku z jeho oblíbené komedie Sám doma,za kterou byl hlasem lidu odsouzen k 15 kolečkům kolem táborového náměstíčka, za mohutného povzbuzování škodolibých Berušek.
Je zajímavé a úsměvné sledovat, jak si holky zvykají na zálesácký život :). Rozesmála mě Andrejka, která si zapomněla na ranní hygienu ručník a spokojeně poznamenala: „Jé, to je dobrý, když nemám ručník, tak se můžu utřít do rukávu.“ A s nadšením to bleskurychle provedla. Věřím, že podobných zlepšováků ještě holky vynaleznou spoustu.
V prvním programu jsme zavítali do tetovacího salónu a pod vedením Elišky se holky proměnily ve zdatné tatérky. Až jsem zíral, že všechny vzory zvládly bez šablon. A nebojte se, fixy jsou speciálně určené na kůži a žádné alergie snad tedy nehrozí.
Po tatrankové sváči vyrazily holky k rozcestníku v lese, který ukazoval do šesti směrů, ve kterých se skrývala stanoviště s čínskými rolníky. Na každém stanovišti byl jiný úkol, který musely družiny plnit: sbalení spacáku, zatelefonování na linku 155 a nahlášení úrazu v domácnosti (trénování ze včerejška), skládání origami,
Na oběd byly výborné povidlové a marmeládové taštičky, ale byly tak dobré, že jsme o ně musely svést boj s vosami, kterých tady začíná být stále víc a už se dnes objevilo i několik štípnutí – ale každý to zatím nesl statečně. Největší problém je holky přesvědčit, že když už před vosou utíkají, je dobré při tom neječet, aby ji ještě nespolkly.
Polední pauzu jsme si my větší užili s návštěvou – Lakym a Marťou, kteří pomáhali s obsazením stanovišť při druhém programu.
Divadlo je tajné, takže o tom vám opět nic nepovím a jak probíhá plnění odborek máte také představu. Opět se plavalo, tančilo, houbařilo, zpívalo a zdravotničilo.
Poslední program před večeří měl být herní, ale protože některé stany zřejmě navštívil hurikán, došla mandarínovi dne trpělivost a hromadně se uklízelo. Někteří specialisté na pořádek obdrželi za úklid 5ku, takže nebylo co řešit (viz. foto). No jsem zvědav, komu dnes čistotný čuník připadne. Monča se s ním bude ale těžko loučit. Přirostl jí k srdci a neuvěřitelně si rozumí :) – všude ji doprovází.
Málem bych zapomněl, že zároveň s velkým úklid probíhalo i velké mytí nohou, při kterém se trojka z Danielčina lavoru soustředila spíš na výrobu pěny a bublinek než na samotné mytí. No výsledkem bylo to, že kdo kolem nich prošel v okruhu 3 metrů, měl pěnu až ve vlasech.
K večeři jsme si pošmákli na krupičné kaši – jak jinak než výborné – bohužel stejného názoru byly i vosy.
Jinak večer byl trochu plačtivý a trochu unavený a i proto byla program trochu zkrácen, aby si všichni mohli jít odpočinout. Proto jsme jen povykládali o knížkách a časopisech, které si holky na tábor přivezly a také jsme se ještě naučili táborový song. Tím se budeme loučit s každým táborovým dnem.
Nebude to tedy jen písní, ale jedná se o celý čajový obřad konaný v čajovně, která vyrostla v lese nedaleko tábora.
Tábor nám pomalinku usíná, vedoucí ještě diskutují o dnešním a také zítřejším dni a Adélka se už chystá vyrazit na hlídku…….. Dobrou.

Ráno pro mne začíná probuzením (jak jinak), odemčením srubu, uchopením krabice s dopisy a cestou na silnici naproti panu řediteli firmy Horváth-ex :). Dnes po kouknutí do auta na zadní sedadlo dodávám, zda už byl na rodinném nákupu nebo co to je za spousty věcí. Odpovědí mi byl smích a poznámka, že si mám vzít příště pomocníka. A opravdu, všechno co jsem viděl bylo „příslušenství“ ke krabici s dopisy – nějaká ta karimatka, boty a hlavně buchty – dokonce od dvou maminek. Takže děkujeme Zítkům a Dostálům, už se těšíme na svačinu.
Po návratu jsem ještě stihnul odchod na rozcvičku a pomalé a příjemné protažení.
Ale od té doby se mi lepila smůla na paty. Ke snídani byly jogurty a když Maky postavila prázdný kelímek na stůl s tím, že zakládá kelímkovou pyramidu, napadlo mě založit konkurenční. No a jak asi tušíte, docela jsem to projel, protože víc snídaňářů se přidalo na její stranu. No nic, příště to bude určitě přesně naopak.
Dalším incidentem, ze kterého jsem nevyšel úplně vítězně, bylo čištění zubů, kdy mne napadlo jen tak z nudy lehounce postříkat vodou Dáňu. No to jsem si dal! Po 5-ti minutách svorné beruščí spolupráce jsem byl jak vodník a tak jsem raději vyrazil do města na nákupy.
Mezi tím, se holky setkaly s čínskou dívkou Mulan, která bude pro náš příběh velice důležitá – ale to ještě nikdo neví, takže pšššt…… Dívka je velice chudá, ale krásná a uchází se o ní jeden slizký, nehezký a bohatý nápadník jménem Čung-hej. Poznávání života v typické čínské vesnici holky tak bavilo, že se naučily dokonce i pár znaků čínského písma a zapojily se i do rybolovu. Tím pomohly Mulán i si trochu přivydělat, za což jim byla vděčná. Bohužel dopoledne nikdo nefotil, takže vy čínskou vesnici a Mulán (zatím) neuvidíte.

Jinak nesmím zapomenout napsat, že dnešním dnem byla vyhlášena vosám válka a Atty, který měl dnes službu v kuchyni se toho ujal velice zodpovědně – líčil pasti, pozoroval , kde se nejvíce zdržují a co jim chutná – no věřím, že se už vos nemusíme obávat.
Za zmínku také stojí předobědová vodní bitka, která se strhla v třicetistupňovém vedru u jezírka před kuchyní. Do boje byly povolány všechny petláhve, ze kterých se dalo jen trochu stříkat. Bitva to byla veliká a velice důležité místo v ní měl (ač nedobrovolné) i Atty. Ale nemyslete si, holky. Naše chlapská chvíle přijde, my se utiskovat nenecháme! Na zbrojení se už pracuje….!
Po poledním klidu se část tábora vydala na smůlu na výrobu loučí, kterými bude zapálen slibový táborák a druhá část, složená z nováčků měla s Attym povídání jako přípravu na slib.
Protože vedro bylo nesnesitelné, osedlali jsme kola a vyrazili na první táborovou koupačku na Luž. To byla cesta! Jestli někdy někdo pojedete s beruškami na kolo, tak se připravte, že to není jen tak. Podle jedné jedete hrozně pomalu, podle druhého ještě pomaleji a podle třetí je prostě vedete úplně pitomou cestou :). Nicméně i přes tyto obtíže jsme dojeli k vytouženému cíli, bohužel právě v okamžiku, kdy se začalo zatahovat, zesílil vítr a v dálce to vypadalo na déšť.
Tábor se okamžitě rozdělil na dvě skupiny – z nichž jedna (větší) odmítala odjet, dokud se nevykoupe a druhá se chtěla raději vrátit hned.
Skupinu cachtoňů vyhnalo z vody až vzdálené zahřmění, ale i tak jsme stihli dojet až do tábora včas (samozřejmě opět hrozně, šíleně, nudně pomalu :)).
Už to vypadalo, že se nám bouřka vyhne, protože těm pár kapkám, které spadly se nedal říkat déšť, když v tom to přišlo. Rozcedilo se a po nějaké době začaly do plachet bubnovat kusy něčeho bílého a celkem velkého. A jak prohlásila jedna Beruška: „Jé, to je hezkýýý a ani to nevypadá jako kroupy. To vypadá jako kousky ledu.“
Tuto chvíli jsme přečkali společně v jídelně a nejtěžší bylo přesvědčit holky, ať nevybíhají na déšť si kroupy sbírat.
Na večerní nástup, který byl stejně jako ranní, veden Čegi, bylo už hezky a nepršelo. Což se ovšem změnilo hned v zápětí. Atty se totiž rozhodl pro hloubkovou kontrolu stanů a tak holkám přišel další déšť vhod, protože z Attyho rozhodnutí sešlo. Ale některé známé existence nezklamaly ani dnes a známkování pořádku se dostalo občas k poměrně vysokým číslům. Ovšem máme zde i čistotné berušky – skoro stejně čistotné jako čuníky – a dnes připadl čuník Barči J. Míša se s ním jen těžko loučila a teď prý neví, s kým si bude povídat :).
Večerní program se odehrával v jídelně pod vedením Attyho. Zpívalo se a zkoušely různé muzikantské a zpěvácké hříčky. Tady ze srubu se to moc hezky poslouchalo. Teď už nás čekají jenom večerní rituály v čajovně a jde se spát.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Terka
Vlajková četa: Kristýnka, Ťíťa, Eliška, Áďa
Pomoc v kuchyni: Atty + Linďa + Káťa
Noční hlídky: Michalka, Barča J. – za doprovodu Maky
Jídla: jogurt + houska, šáteček , polévka + fazole, houska + banán, chléb + rybičková pomazánka
Úrazy: vosí štípnutí, bolest hlavy
Nálada: výborná dnes téměř vůbec neplačtivá
Počasí: horko, bouřka, déšť ale teplo
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Barča J.

Další táborové ráno je zde, Linďa se Simčou vylézají ze stanu – neklamná známka toho, že je půl sedmé – ano, opravdu, na minutu přesně. Holding Horváth-ex – Enpeka :) je také na svém místě na prosluněné cestě nad táborem přesně jako vždy. No je to paráda ta táborová rána.
Děkujeme za všechny buchty, které se k nám dostaly – tzn. od Zítků, Dostálů, Slámů. Naprosto výborné, stejně jako perník od blondýnky Pavlínky, která dnes dorazila na návštěvu – ale o tom později. Nevěřili byste tomu, ale opravdu tu netrpíme hlady, Áňa vaří skvěle – bohužel až moc, takže předsevzetí o táborové redukci váhy asi vezme za své – nicméně radím vám dobře, milé pekařky, šetřete síly a nápady, protože budou velice brzy potřeba….. Čtěte v pohledech a možná i později zde na internetu, protože Atty připravuje jednu veeeelice zajímavou akci, o které uvažujeme už léta.
Takže nacpaní tedy jsme až k prasknutí a to je dobře, protože správný voják dobrou stravu potřebuje – bez ní by nebyl schopen výkonů, které se od něj očekávají. Proč voják? To vám bylo tak:
Mulán začal zase jeden z jejich všedních dní, kdy pracovala do úmoru, aby pomohla uživit svou chudou rodinu, když v tom dorazili do vesnice verbíři. Jejich povinností bylo odvést Mulániného otce (asi pan Mulán :)) do války. Mulán to ale nedovolila a nechala se naverbovat místo něj. Osvědčené heslo: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,„ se osvědčilo. Poté, co všichni nově naverbovaní (včetně Berušek, které chtěly Mulán pomoci) podepsali svůj závazek k armádě, začal tvrdý výcvik. Nejdříve drsné rajóny, úklid všude, kde se dalo i nedalo a potom teprve výcvik v boji. Holky se tedy pěkně proběhly po celém tábořišti i blízkém a vzdáleném okolí. Nejnadšenější ze hry byla z nepochopitelných důvodů asi Móňa (a to ještě Atty zakázal disciplínu drhnutí táborového náměstíčka kartáčkem na zuby) – mohl by to být dobrý způsob využitelný při domácích pracech :).
Druhý program byl už pro pokročilejší a zkušenější „vojáky“ – dostaly se jim do rukou zbraně a tak nastalo únavné cvičení střelby, rozborka zbraní, míření, nabíjení – nevěřili byste, že tento program napadl jemnou dívku Báju a to s injekční stříkačkou.
Naštěstí i v armádě se dodržuje oběd a polední klid, takže jsme si pochutnali na špagetách a rozptýlili se s návštěvou – na kole dorazila Marťa a Laky se sestřičkou Madlenkou a posléze Pavlínka s již zmiňovaným perníkem.
Lov odborek jede na plné obrátky, plavkyně Káťa s Aničkou O. si splnili další náročnou disciplínu – uplave 20 m v oblečení a další bodík dostaly za – ví jak dopomoci unavenému plavci. A co vím, tak i houbařky se činily a dost z nich má již odborku splněnou.
Čegiino divadélko pomalu postupuje a holky se prokousávají svými rolemi – pěkně se to poslouchá.
Ale pátý program byl to, k čemu hlavně směřoval dnešní den. A tím byl boj proti Hunům – kočovným nájezdníkům. Obě strany se utkaly v lese před týpím a vzájemně si obsazovaly své pevnosti. Boj to byl drsný, šátkovaná jak má být. Holky se do hry tak vžily, že část chudáků Hunů se z vražedného boje vrátila s modřinami. Z toho důvodu byla největší násilník – Eliška, unesena, ale protože její brutalita trvala, neupekli jsme ji a nesnědli, ale raději ji pustili zpět do tábora.
Eliška tedy vyvázla, ale na opékání stejně došlo a to špekáčků. Ačkoliv v dálce hřmělo a sílil vítr, rozdělali jsme si oheň a opékali večeři. Trochu nás zaskočilo, že byl pro většinu holek neřešitelný problém kde a jak sehnat klacek na opékání a potom jak na něm udělat špičku. Ale společnými silami jsme to zvládli a ačkoliv se frekvence kapek zvyšovala, vydrželi jsme u ohýnku až do deváté hodiny, kdy byl čas na večerní čajový rituál. Je hezké sledovat, jak si holky zvykají na táborové podmínky. Anička, která se při první bouřce klepala už od doby, kdy se na obzoru poprvé objevila tmavá mračna, dnes s klidným úsměvem u ohně prohlásila: „Ale je to krása, ty blesky, že jo?“, a dál sledovala záblesky na obzoru. Snad se dostaneme i do té fáze, kdy některé nebudou říkat: „Fůůůj, mravene, fůj pavouk, fůůůj brouk.“ Pevně věřím, že ano.
Ale zpět k večernímu rituálu. Čajovna byla naštěstí opět umístěna v hangáru, takže bouřka, která přišla nás zase tak netrápila a holky byly rády, že jsme společně u čajových stolků, v suchu a za příjemného svitu svíček – jen ať si venku živly řádí….. No zase tak dlouho nemusí řádit, ale naštěstí se umoudřily a tak v dešťové pauze následoval průvod z hangáru k latrýnám a potom ke stanům.
Po celodenním armádním výcviku a hlavně únavném boji s Huny byl každý tak unaven, že tábor utichl velice brzy a i rada roverů byla krátká a šlo se brzy spát. Klid spáčů hlídala jen Eliška Ch. s Pájou a Barčou a ticho rušily jen drobné kapky dopadající z černočerné oblohy a šum větru v okolních lesích.
Dobrou noc.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Bája
Vlajková četa: Pája, Dáňa, Míša, Anička K.
Pomoc v kuchyni: Čegi + Áďa + Anička K
Noční hlídky: Pája, Barča S. – za doprovodu Elišky
Jídla: chléb s máslem, buchty, polévka + špagety, buchty+broskev, špekáčky na ohni
Úrazy: štípnutí, pohmožděný kotník,
Nálada: dobrá, bojovná, téměř vůbec neplačtivá
Počasí: horko, bouřka, déšť ale teplo
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Tíťa

Dodávka byla dnes opět štědrá – jak na dopisy, tak i na balíčky, tak jen připomínám, že pečenímilovné maminky či babičky (či pečení milovní tatínci – ať někoho nediskriminujeme – taky jsem jednou zvládl upéct bábovku – jednou….) budou mít ještě šanci vyniknout :). Hlavně Lindina babička by určitě měla pozorně číst poštu či sledovat internetová zpravodajství, protože už brzy………. . :) – koláčky každopádně výborný.
Bylo cítit, že je po včerejší bouřce chladněji, takže ani vosy neotravovaly tolik jako jindy. Nebo jsme si na ně možná už zvykli. Každopádně pár štípnutí bylo i dnes.
Hned po nástupu si holky vyzkoušely skládání origami – žábu a krabičku. Ale upřímně, moc je to nenadchlo. Minimálně ne tak, jako další boj s Huny, který se odehrával před obědem. Tentokrát se jim podařilo zvítězit – postupně obsadily jednotlivé části Hunského ležení od latrýn počínaje, přes Hunskou nemocnici, salón krásy a zásobárnou s velitelstvím konče.
Po takovém výkonu je všem jasné, že výborné ovocné knedlíky do holek padaly v počtech opravdu velkých.
Už v poledním klidu připravovala Eliška půdu pro svou odpolední hru s titulem „Bářin kluk.“ Nevěřili byste, jak lehké je namotivovat holky ke shánění drbů. Stačí jen sem tam utrousit nějakou záhadnou poznámku a už to frčí. Dnes to nastartoval tajemný vzkaz na dívčích záchodech: „Bára Kubická má kluka.“ To vám najednou proudily na latrýny davy senzacechtivých Berušek a dychtivě četly tento vzkaz. Ve třetím programu začala pátrací akce ve velkém. Holky zjišťovaly informace po všech roverech a dávaly dohromady popis dotyčného šťastlivce. To se jim po dlouhé době podařilo, ale zklamáním bylo to, že jde o fikci, ze které plyne poučení, že drby se neroznáší.
Následoval lov odborek, kdy jsme tentokrát nevyrazili k vodě s plavkyněmi, takže jsem měl dost času nafotit ostatní odborkové skupinky. Za vidění stála zejména divadelnice v podání Aničky O. a Michalky. Však na fotkách uvidíte modrou tyrkysovou Karkulku (Michalku) a babičku s velkými brýlemi (Aničku).

Mezi základní skautskou dovednost patří rozdělání ohně. Jakmile se člověk dostane někam do jiné společnosti a například se griluje, tak první co padne, je: „Hele, ty seš ten skaut, tak rozdělej oheň“ – to dostatečně známe. No a aby nám holky neudělaly v budoucnu ostudu, rozhodli jsme se trénovat tuto dovednost. To jsme ještě nevěděli, co bude následovat. Snažili jsme se přípravu ohně rozdělit do několika logických kroků. Nejdříve si sehnat chrastí = hromádka č. 1 – toho musí být nejvíc, hromádka č. 2 – silnější klacíky a závěrečná třetí hromádka s nejsilnějšími klacky a nejmenším počtem klacků. Těch dotazů, kolik těch klacků má přesně být, jestli jich tolik stačí a když ne, tak kolik ještě musí nasbírat, to vám bylo něco. Následovala výstavba ohýnků, opět dokonale technologicky popsaná a opět s milionem dotazů: stačí to takhle? Musí to být do pyramidy? A proč???
No a když jsme se prokousali až sem, stal se největším kamenem úrazu okamžik škrtnutí sirkou. Když už se náhodou sirka v rukách Berušek nezlomila, hned jak zazářil plamínek, s panikou ji odhazovali. Takže máme s Attym nový táborový cíl – ne naučit holky rozdělávat oheň, ale začneme s postupnějšími kroky – naučíme je vyškrtat krabičku sirek bez jediného selhání.
No ale abychom někomu nekřivdili, třeba Pája zapálila svůj ohýnek úplně sama. Ostatním jsme museli trochu méně či více pomoci, ale měli jste vidět, jak byly hrdé, že mají svůj ohýnek. Za žádnou cenu se jich nechtěly vzdát . O tom, že bych je snad mohl smést do centrálního ohniště, jsem si mohl nechat jen vzdát. Od magické záře plamenů z VLASTNÍHO ohně je odtrhla až večeře a vůně topinek.
Ale ještě předtím si vymínily, že je musím s plápolajícím kamarádem vyfotit a u toho se dmuly pýchou. Co dodat – snad jen, že je štěstí, že nepřijeli hasiči z okolí a že pokud by Al-kaidá potřebovala vycvičený oddíl žhářů, holky by se mohly klidně nominovat.
O večerní poprask se postaral jednak pořádkový čuník, po kterém všechny toužily a neustále mi připomínaly, ať už jim oboduji pořádek, protože jsem ho dnes jen kontroloval jen jednou. Uposlechl jsem jejich rady a vzal to od podlahy. Trochu jsem je nadzdvihnul při kontrole vlastního stanu – no ale uznejte – kdo z vás by si nedal jedničku s hvězdičkou? :).
Čuníka dnes nakonec získal Atty, ale bylo to opravdu na těsno. Těch pořádných Berušek nám nějak přibývá a i notorické nepořádnice se opravdu zlepšují.
Právě teď už probíhají večerní rituály a tábor se ač nevědomky chystá na noční hru – plížička z tábora Hunů. Tak držte holkám palce, ať se jim podaří z nepřátelského tábora v noci uniknout.
To je asi pro dnešek vše, dobrou noc.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Zdeny
Vlajková četa: Anička O., Barča S., Barča J.,
Pomoc v kuchyni: Kristýnka a Simča H + Eliška
Noční hlídky: Dáňa + Simča D. a Káťa + Linda – za doprovodu Čegi a Zdenyho (jen fingovaně – díky noční hře hlídky nejsou)
Jídla: chléb s marmeládou, buchty, polévka + ovocné knedlíky, buchty+broskev, topinky s česnekem, sýrem a kečupem
Úrazy: štípnutí, drobné spálení
Nálada: ukřičená (hlasitá), neplačtivá
Počasí: polojasno, ani teplo ani zima, s pár večerními kapkami deště
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Atty

Malá vsuvka, která patří ke včerejšku stejně jako k dnešku – a je jí noční hra. Nevěřili byste, jací jsou Hunové neřádi – v noci se připlížili do tábora a unesli nám kuchařku Áňu. Berušky samozřejmě vyrazili na pomoc . Áňu jsme sice našli, ale nikoho u ní …. a pak nám to došlo – to byla past! Hunové nás chtěli vylákat z tábora a teď nám od něj odřízli cestu – v lese pro ně budeme snadnou kořistí.
Bylo rozhodnuto pokusit se nenápadně proplížit zpět. Jako maskování nám posloužily zaječí uši připevněné na čepicích – snad to Huny zmate.
Byla to náročná cesta, po tmě, bez baterky, ale snažili jsme se nevzdalovat se příliš od sebe a nakonec to vyšlo. Asi po půlhodinovém plížení jsme byli zpět v táboře a pronikli do svých stanů. Hlídky tentokrát nebyly, takže jsme jen za bubnování kapek deště do stanových celt, spali až do budíčku.

A máme tu víkend! Ne, že bychom to na táboře nějak moc sledovali, tady je den jeden jako druhý, ale o víkendu, tedy sobotní ráno, za námi měl dorazit Miky.
To se také stalo a první program patřil právě jemu. Náramně se to hodilo, protože jsme potkali pána, který potřeboval nutně pomoci se sehnáním kytice pro jednu ženu. Dobře víme, že v okolí tábora jsou spousty lučních květů, takže jsme vyrazili s Mikym do terénu. Základem pro kytici mělo být 10 květin. Pod Mikyho vedením se je holky naučily pojmenovat, aby mohly při předání svou kytici náležitě okomentovat a představit. Všechny se šťastnému pánovi velice líbily, ale přece jen zvítězila jen jedna, která obsadila čestné místo ve váze. Další originální exempláře jsme obdrželi s Maky a také Atty dostal pro potěchu. Díky Mikymu za jeho program a doufejme, že si budou holky rostliny pamatovat.
Druhý program byl typicky víkendový a nijak zvláště oblíbený – totiž mytí v teplé vodě. Pro tyto účely nám slouží vojenská sprcha. Mytí měla na starosti Bára, která společně s Čegi zajistila logistiku celé akce a dohlížela na kvalitu provedení. Že to byla práce nelehká a zdlouhavá je nasnadě. Báro – máš naše uznání – myslíme to upřímně!!!
Oběd nejvíce ocenila Móňa, protože kuře na paprice patří mezi její nej jídla, ale chutnalo nám všem. Tedy vyjímka se našla – vegetarián – ale nakonec jsme zjistili, že se jedná pouze o vegetariána na kuře na paprice :).
Polední klid jsme věnovali s Attym vylepšování našeho modelu myšší pasti. Atty totiž sliboval ulovení myši, která se mu ve srubu pustila do čokolády a celou akci považoval za věc osobní cti. Předchozí model už trochu zastarával, tudíž jsme přidali provázek, dvě kladky a upgrade byl hotov. Každý správný lovec myší ví, že nejlépe je posilnit se kuřetem na paprice a potom to jde samo. A taky že ano! Chvíle napjatého čekání, kdy Atty s ledovým klidem a provázkem v ruce měřil past zkušeným loveckým pohledem se sice zdála jako věčnost, ale najednou buch! Sklenice s čokoládou se vznášela metr nad zemí a v ní malá myška s kusem čokolády v čumáčku.
Samozřejmě to byla atrakce tábora. Náležitě jsme náš úlovek ukázali všem posměváčkům, kteří se nám v posledních dnech smáli no a poté vypustili milou nenažranou myšku rukou o něco větší Mišky, do lesa za táborem. Opovaž se vrátit, hladovče!
Přípravu na slib bereme letos opravdu vážně a tak se Atty s holkama sešel k dalšímu povídání. Ty, které už mají slib za sebou čekal zase nevděčný úkol – sbírat smůlu na louče. No, přepracovaností některé opravdu netrpěly – to si ohlídaly na jistotu.
Následovalo další nacvičování divadla, které se už blíží k závěru – pěkně se to poslouchá – jestli se zadaří, budete si úryvek poslechnout i vy na zubik09@centrum.cz (heslo beruskynmnm).
I když se průběh celého dne zdál jako velice poklidným, nezapomínejme, že čelíme nebezpečnému protivníkovi – totiž Hunům. Další boj se odehrál před večeří. Přece jen je vidět, že holky už získávají zkušenosti a tak je pro ně nenápadné probíhání mezi hlídkujícími Huny snazší. Mezi největší bojovnice s nejvíce průniky do Hunského ležení patří Simča H., Eliška, Kristýnka, Monča, Káťa a Danielka – doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Samozřejmě by se jim to jen tak nedařilo, kdyby zbytek nenašel svou seberealizaci na bitevním poli pokřikováním básniček na Huny a házením šišek.
Hunové byli díky této taktice přemoženi a při prozkoumávání jejich území bylo nalezeno obrovské záhadné vejce. Prohlásili jsme jej za válečnou kořist a odnesli si do tábora. Uvidíme, co se z něj vyklube (doufejme, že ne nějaká žravá mega tryskomyš, která by Attyho připravila o zbytek dobrot :)).
Po boji jsme se zaplnili výbornou ovesnou kaší s meruňkami – při této příležitosti nesmím zapomenout vyzdvihnout buchty od babičky Humlíčkové – borůvkové tedy zatím vedou :).
Večer byl na programu oheň a zpívání. Protože už mají holky za sebou „kurz“ jak rozdělat správně oheň, váhali jsme, koho z nich touto poctou pro dnešní večer pověřit. Nakonec to byla Móňa, která to bravurně zvládla a dokonce na jednu sirku (prostě to Atty dobře přichystal :)). Ale věřím, že i ostatní „žhářky“ by byly stejně úspěšné.
Večer utekl při zpívání jako voda a byl čas jít do hajan. Tentokráte jsme se museli obejít i bez čajového obřadu, protože na paní Feng už bylo také pozdě. Pro některé tento den ještě nekončil, protože nás, jako každou noc, čekaly hlídky.
Nevím jak ostatní, ale má od půlnoci do 2 s Dáňou a Simčou D. byla skvělá, nádherně byly vidět hvězdy, ještě hřály zbytky ohýnku a holky se vůbec nebály. Navíc Dáňa vylétla ze stanu opět asi za minutu či dvě – nikdo nemůže uvěřit, že bylo vloni takřka nemožné ji probudit na hlídku nebo noční hru (jsem prostě dobrej :)).
Takže takhle nějak jsme prožili sobotu a těšíme se na neděli – hlavně proto, že se vstává až v 8 hodin.
Bohužel ráno odvážíme elektrocentrálu oddílu, který také vyráží na svůj tábor, takže uvidíme, jak to budeme zvládat s vaší informovaností dále :).
Oddílu přejeme příjemnou cestu na kolech na tábor a hezké počasí – pěkně si to v té divočině užijte (za týden za nimi vyrážím také na zbytek tábora, takže potom budu informovat odtamtud).

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Čegi
Vlajková četa: Káťa, Móňa, Simča, Simča
Pomoc v kuchyni: Eliška, Anička O. + Maky
Noční hlídky: Dáňa + Simča D. a Káťa + Linda – za doprovodu Čegi a Zdenyho
Jídla: chléb s marmeládou, buchty, polévka + ovocné knedlíky, buchty+broskev, topinky s česnekem, sýrem a kečupem
Úrazy: natažený sval,
Nálada: opět ukřičená
Počasí: polojasno s četnými přeháňkami
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Zdeny (konečně!!!!)

Holky sice vykukovaly už před sedmou, ale klid na tábořišti vydržel. Expresní službou Horváth-ex dorazil mimo jiné i dortík pro Aničku Obrovou k svátku, který jsme si poctivě rozdělili a byl výborný – jen při porcování jsme se trochu zapotili :). Mimo této dobrůtky dorazila i přáníčka pro všechny Aničky od neznámého odesilatele – milé překvapení.
V prvním programu se holky fintily a naučily se výrobu náušnic – opravdu je to hodně chytlo.
Ale ve druhém programu už jsme byli zpět v kruté realitě Číny – Čung- hej nám ukradl vejce! Vejce, které mohlo být dračí a tudíž nám zajistit velkou sílu. Holky ho sice pronásledovaly, plížily se, šátkovaly jako o život, ale bohužel unikl. Podařilo se jej zastavit a vejce mu odebrat až v dalším programu po obídku. Obídek byl opravdu nedělní = vynikající, protože byly řízky! Mňam!
Nesmím zapomenout zmínit, že dnes došlo k výměně kuchařek a místo Áni teď opanovala její mamka, Magda. Takže se oprávněně těšíme na další dobrůtky.
Dobrůtky nabízela i Pája v programu věnovanému odborkám, protože v rámci odborky Vaření chodila po táboře s tácem a nabízela nám vlastnoručně vyrobené jednohubky.
Ale programem dne, byl program podvečerní, čili pátý. Nejdříve to vypadalo jako obyčejná vyjížďka na kolech ke Sklenskému rybníku, ale těsně před odjezdem nás napadlo zavolat k Tulisům do Radešína, jestli by nebyli proti četnější a hlučnější návštěvě, která by jim okoukla koně.
Proti naštěstí nebyli, takže jsme vyrazili přes Bohdalec na polní cestu ke Skleňáku. Tam se odpojila Simča, kterou pozlobilo kolo (opravíme zítra) a Eliška, které se špatně jelo – dorazila s nimi zpět Bája.
My ostatní dorazili až k vodě, kde holky uzavřely s Attym sázku, že nevjede na kole po pás do vody. Atty vjel a holky mu budou do konce tábora mýt ešus po každém jídle :).
Ale to hlavní nás čekalo opravdu v Radešíně. Nejen, že jsme se mohli na koně podívat a pohladit si je, ale každý kdo chtěl se mohl svézt. No, když napíšu, že byly holky nadšené, tak to nevystihne pravý stav věci. Nevěděly, jestli dříve drbat australského honáckého psa – Bucha nebo koně. A když ho ještě mohly nakrmit, tak to byl prostě vrchol nadšení. Jen tak, tak, jsme odolali žádostem na další jízdy na koni a i tak jsme dorazili na večeři až před osmou. Ale vyjížďka to byla úžasná, pěknou přírodou za svitu podvečerních paprsků sluníčka – to se to krásně jelo a najeli jsme 17 km. Největší dík patří Tulisovým, za ochotu a koníkovi a Buchovi za trpělivost :). Díky!
Po návratu nás Magda přivítala výbornými nudlemi se zeleninou, kterých jsme se totálně přejedli.
Časový posun dokázal to, že než se ukončil nástup (kde se také řešila kauza s fatálním dennodenním úbytkem toaletního papíru!), byl čas na večerní rituály a jítí do hajan. Jediné, které nezalezly do spacáku, byly odvážlivkyně lovící poslední ze tří kapek rosy – odvahu. Tedy Bára S., Tíťa a Pája. A už teď vám mohu říct, že všechny uspěly a každá zvlášť došla do nočního lesa pro důkaz odvahy.
No nic, je čas jít chrupčit, spánek je zde cenná deviza a energie v notebooku také, takže jen upozorním, že fotogalerie Okénka obsahuje zase spoustu nových táborových fotek a adresa zubik09@centrum.cz, zase nějaké to nové videjko.
Dobrou.
Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Eliška
Vlajková četa: Kristýnka, Ťíťa, Áďa, Eliška
Pomoc v kuchyni: Barča J. + Míša + Terka
Noční hlídky: Kristýnka, Simča H. s Terkou, Anička O., Eliša s Maky
Jídla: chléb se sýrem + dort, jablko + pečivo, polévka + řízky, meloun + houska + buchta, nudle se zeleninou
Úrazy: štípnutí, pohmožděné zápěstí, natažený sval
Nálada: ještě ukřičenější (za to může to spaní až do 8!)
Počasí: ráno zataženo, potom téměř jasno
Další šťastný majitel pořádného čuníka: bohužel jsem neobhájil – vyhrála ho Linďa

Týmů nebylo moc, protože spousta slečen má „natáhnutý sval|“. Přichází to tak do módy, že jsme začali kulhat s Attym taky. Toto „postižení“ je specifické tím, že když si dotyčný myslí, že senikdo nedívá, kulhání nějak samo přejde.
Ve druhém programu jsme se starali o dračí vajíčka – nebyla tedy pravá, ale stejně dobře posloužila i slepičí. Holky si je pomalovaly, pojmenovaly a vyrazili jsme na procházku prošpikovanou úkolama. Holky se musely soustředit na plnění úkolů a přitom nezapomenout, že mají dvě vajíčka, která nesmějí rozbít. A tak holky běhaly poslepu za zvukem tamburíny, běhaly štafetový běh s vajíčky, dopravovaly vajíčka různými způsoby na určitá místa, zahřívaly je v podpaží a ve finále si je vzájemně házely. Výsledky byly zajímavé, Barča S. je určitě za vlasovou vaječnou masku vděčná.
V poledním klidu měly holky velkou poradu o programu, který pro nás chystají, to vám bylo křiku…… Jsem na tu hru opravdu zvědav a asi pro jistotu sepíšu poslední vůli :)
Po obědě se pilovalo divadlo – měla být poslední zkouška, takže vlastně generálka, ale vzhledem k výsledku, to vypadá, že bude potřeba ještě generálka generálky. Ale do návštěvního dne to určitě stihneme, nebojte.
Ještě, že jsme dopoledne natrénovali starost o vejce. Ve čtvrtém programu se totiž Mulán rozhodla, že vejce dopraví k jeho matce a že jí v tom nic nezabrání. No jo, ale jak se dostat z armády? Jedině v přestrojení! No a tak se holky maskovaly, převlékaly, až se jim to konečně podařilo a čeká je cesta do Dračích hor.
Celý večerní program byl věnován přípravě slibu. Krásně se vyzdobil táborový kruh, Atty vyrobil profesionální louče a mohlo se začít.
Celá slavnost proběhla parádně, žádné zadrhnutí, žádný problém a tak se staly obě Simči, Áďa a Andrejka konečně právoplatnými členkami roje.
No a protože teď chystáme dvoudenní táborovou výpravu, tak se s vámi rozloučím a na čtenou buď ve středu večer a nebo realističtější odhad je ve čtvrtek.
Mějte se hezky, dobrou noc.

Ráno bylo trochu zmatené, nikde nevisel program dnešního dne, jídelníček také ne, pošta dorazila až kolem osmé, no kdo se v tom má vyznat?!!!
Důvod se Berušky dozvěděly po ranním nástupu v jídelně. Čeká nás cesta do Dračích hor. Cesta bude dlouhá, tak se na ni musíme řádně připravit.
Důležitá jsou tři zavazadla: 1. Batůžek – ten si povezeme s sebou na kole 2. Spacák – ten i s karimatkou a oblečením odevzdat do jídelny a konečně 3. zavazadlo = ešus i s hrníčkem odevzdat do nachystané krabice.
Balení holkám zabralo chvilku, ale daleko složitější bylo dostat povolení k cestě. To se totiž vydávalo pouze tomu, kdo opouštěl svůj stan krásně uklizený a zašněrovaný. Ale konečně jsme mohli vyjet. Se silnější skupinou čítající 9 Berušek jsme vyjížděli my s Attym, se slabší, čítající 6 berušek jela Čegi, Áňa, Eliška a Barča :).
Cesta vedla stejně jako na vyjížďce = ke Sklenskému rybníku. Po cestě jsme se zastavili a počkali na slabší skupinu a až poté následoval první úkol na cestě do Dračích skal. Abychom si zajistili štěstí, hledali jsme čtyřlístky. Kupodivu se to podařilo skoro všem, takže to znamená, že naše cesta bude mít šťastný konec.
Dále jsme dorazili až na naši známou plážičku, kde Atty uzavřel onu sázku. Začalo nám tam krápat a fučel pěkně studený vítr. Ještě, že byla poblíž nějaká loděnice či co s pěknou verandou s výhledem na jezero. Poslední, co vím, tak holky sbíraly 10 placáků, zřejmě na žabičkování :). Ale to už jsem spěchal zpět do tábora nacpat do auta pekáč s rizotem, kanystr s čajem a přepravku s nádobím.
Můj příjezd byl samozřejmě přivítán jásotem a po rizotu se slehla brzy zem (třeba Míša si přidala 3x, Atty 2x + měl ještě nášup od Andrejky, Zdeny 3x – prostě fakt Magdina dobrota). Ještě, že máme v záloze tak super zázemí v táboře. Chvilku proběhl nějaký ten polední klid a potom se opět osedlala kola a mohlo se pokračovat v cestě (dále do Sklené nad Oslavou, Bory a až někde ke kopci Bukovci. Mr. Provianťák se musel s prázdným nádobím vrátit zpět do tábora, tam nafouknout auto do větších rozměrů a nacpat jej spoustou spacáků, karimatek, oblečení atd. Nesmí zapomenout na vařič, hrnec, čaj, chleba, máslo, marmeládu a vakuovaný věnec špekáčků. Neuvěřitelné, ale vše se vešlo.
Ted už čeká jen na zavolání Attyho a jeho udání polohy, aby mohl vyrazit zpět za výpravou do Dračích hor, vyložit plachty a příslušenství a začít stavět příbytek na noc. No a jak jinak si zkrátit čekání, než napsáním pár řádek našim milým rodičům, že?
Musím jménem vedení poděkovat neznámému dárci pytle se sladkostmi, na kterém byl sympatický vzkaz, který končil slovy: „A těm breberkám nic nenabízejte, mají toho spoustu!“ Neboj, neznámí dárče, instrukce dodržíme do puntíku :).
Jen na fotky budeme muset bohužel počkat, protože s foťákem bojuje Atty někde u Dračích hor, takže pokud ho sem teď nepřinese na křídlech nějaký drak, tak zatím smůla.
Zatím se mějte hezky a zítra opět načtenou.

Chvilinku po dopsání článku mi Atty dal signál a s cyklistkami jsme se sešli kousek od Netína v lese, kde bylo rozhodnuto se utábořit.

Stavění přístřešku byla trochu fuška. Chtěli jsme, ať holky pracují co nejvíce samostatně, ať se i něco naučí, ale bylo to krapet časově i psychicky náročnější :). Ono, když na vás volá 7 lidí, každý s jiným dotazem, ale se stejnou vytrvalostí, tak zvažujete, zda by nebylo lepší to postavit rychleji a sám. Ale nakonec jsme slavili úspěch a přístřeší bylo na světě.
Holky si mohly jít vytahat věci z auta a připravit se na noc, zatímco Atty vařil čaj a Áňa s holkama šla rozdělávat oheň na opečení buřtů.
Večeře byla také kapitolka sama pro sebe – tolik způsobů nařezávání párků a napichování na klacek jsem ještě neviděl. No ale také musíme dodat, že tolik napadaných špekáčků v ohni jsem také neviděl :).
Začalo se pěkně smrákat, ohýnek sympaticky plápolala a my začali cítit únavu. Myslím, že to byl Atty, kdo odpadl první a usnul na celtě u ohně, nedbajíce dotírajících a provokujících holek. Ale zhruba o půl desáté jsme zalezli všichni do spacáků a spali až do rána. Teda holky prý slyšely v noci nějaké skřeky a štěkání – dle jejich komentářů to vypadalo na tygra nebo minimálně na vlka, ale my s Attym vše zaspali.
Není lepší nocleh než v lese!

Snídaně proběhla v duchu samostatnosti a tak holky dostaly na družinu bochník chleba, máslo a marmeládu a poraďte si, jak umíte.
Zvládly to dobře, i když některé krajíčky chleba vypadaly spíš jak dlažební kostka :) a nůž jim už na marmeládu asi nepůjčím, protože ho budu ještě hodně dlouho čistit.
Balení nám trochu trvalo – hlavně Áďi, na kterou jsme potom shodili „střechu“ a to jste měli slyšet, jak se jí to nelíbilo.
Nakládaní věcí bylo komplikovanější než včera, ale nakonec se kufr dovřel, aniž by vypadl nějaký spacák nebo karimatka.
S kolonou jsem se po odvozu věcí setkal asi za hoďku v Borech. Společně jsme vyjeli ten obrovský prďák, který se táhne směrem na Rousměrov (občas bylo dokonce potřeba použít záložní motory) a zvládli i přejezd po frekventované silnici. Už trochu unaveni jsme dorazili do Bohdalce. Tam si Atty zvýšil vůdcovskou prestiž zastávkou u obchodu a bylo povoleno si koupit jednu zmrzlinu. Společně jsme ještě koupili minerálky a doplnili láhve na kolech. Nejeli jsme totiž přímo do tábora, ale vzali to přes Luž, kde nás čekalo příjemné osvěžení v rybníku.
Musím zmínit jednu kuriózní situaci – a to, když telefonujícího Atty štípla vosa dost vysoko na stehně a on se do telefonu zdvořile omluvil s tím, že zavolá za chvilku. Poté si zařval, ošetřil se Fenistilem a znovu začal telefonovat :).
Na oběd jsme dojeli naprosto přesně, tzn. v 13:00 a nacpali se gulášovou polévkou a těstovinami s perníkem. To byla dobrota.
No a teď se holky tak trochu vybalují, uklízí věci a odpočívají.
Nemusím podotýkat, že výprava byla super – i holky si spaní venku pochvalovaly a že jsme se vrátili všichni v pořádku.

Protože byl po výpravě na táboře trochu moc nepořádek, museli jsme i první odpolední program věnovat úklidu. Ale potom už bylo tábořiště opravdu jak má být.
Protože díky výpravě nastala pauza v plnění odborek, bylo na čase to napravit. Spoustě holek už zbývá jen pár úkolů k tomu, aby měly odborku hotovou. Jakmile budu mít k dispozici seznam, dám vám jej k dispozici.
Potom následoval relax v přírodě – však už bylo také na čase si chvilku odpočinout. Holky seděly s Maky v lese, koukaly kolem sebe a snažily se převést vše do slov na papír.
Ještě než byla večeře si Atty všechny svolal na louku do kruhu a vykládali jsme si o výpravě – co se komu líbilo a nelíbilo a co se líbilo nejvíc:
- spaní pod přístřeškem – 5 hlasů
- celá výprava – 2 hlasy
- jízda na kole – 1 hlas
- opékání párků – 1 hlas
- čajovna – 1 hlas
- večer – 1 hlas
- válení sudů na louce – 2 hlasy

K večeři jsme si vychutnali česnekovou pomazánku s chlebem, okurkou a salátem, kdo něco z toho nebaštil, tak si dal marmeládu a nic k tomu.
Nabídl si i Piškot, který odpoledne dorazil s horolezeckým náčiníčkem, aby nám postavil „vysoká lana“, na kterých se budou holky realizovat v pátek.
Čína – toto slovo nás provází celý tábor, ale o samotné Číně moc holky nevěděly, proto se v posledním dnešní programu sesedly s Attym kolem lampy v jídelně a četly si o Číně zajímavé informace. Z těch nakonec Atty sestavil kvíz s možnostmi odpovědí a, b, c, d – byli jsme překvapeni, co vše si holky zapamatovaly.
Piškot byl zvědavý na večerní rituály a tak se konečně dostal. V čajovně paní Feng se rozsvítily lampióny a začal se podávat čaj – tentokrát meduňkový (opět děkujeme štědrému dárci, který meduňku dodal do pošty).
Člověk by si myslel, že už je všem dnešním zážitkům konec – ale ono ne. Sotva holky usnuly, přiletěl do vedlejšího lesa drak, lépe řečeno dračice a s šíleným řevem hledala své vejce. Holky byly nuceny vstát (jedna po druhé) a vejce jí zanést k její malé sluji. Zvládly to všechny, i když některé si raději vychytrale počkaly na kamarádky a k milé dračici dorazily v houfu – to se nám tedy vůbec nelíbilo a budeme muset zapřemýšlet nad nějakým trestíkem. A to trestíkem pracovním, ať si milé slečny uvědomí, že když se řekne po jedné, znamená to opravdu samy….
Oproti všem předpokladům a hlavně asi také díky této „houfové“ taktice se hra končila o půlnoci, takže se i vedení celkem dobře vyspalo. Hlídky tentokráte nebyly žádné.


P.S. na zubik09@centrum.cz (heso: beruskynmnm) přidány 3 videosekvence z výpravy

Rozpohybovala nás rozcvička Terky, kdy jsme se dostatečně proběhli a zablbnuli na ranním sluníčku v trávě, která byla opravdu bohatá na rosu.
Snídani jsme vyřídili piknikovým způsobem na stolech před kuchyní – to abychom se vyhnuli vosám, které teplé počasí zase nalákalo do tábořiště.
Protože se návštěvní den blíží mílovými kroky (ale pro některé je i tato rychlost pomalá) stává se hlavní divadelnice Čegi, stále nervóznější a „vynutila“ si další program na zkoušení zpěvného divadla. Mně, laikovi, se zdá výsledek zkoušek více než uspokojivý, ale nebudu jim do toho kecat, že :). Však uvidíte a uslyšíte sami už zítra. Jen doufám, že holky předvedou stejné nasazení jako teď a neztiší je tréma.
V druhém programu se rozhodla Áňa potrápit hlavičky holek šiframi. Pokud jednotlivé šifry správně vyluštily, zjistily jak správně postavit dračí hnízdo. A k čemu je takové hnízdo potřebné? No že se ptáte, přece k řádnému vyklubání vajíčka! Tímto způsobem jsme pomáhali milé dračici, až se nám – tedy holkám z hlaviček kouřilo.
Myslím, že všechny uvítaly cinkot ohlašující oběd – segedínský guláš – to vám byla dobrota! Anička s Káťou si daly tuhle baštu až později, protože jsme ještě spěchali na řečické koupaliště dodělávat poslední zbývající body do odborky Plavkyně.
Třetí program byl asi nejočekávanějším programem dne – tedy Beruškami. Připravili nám totiž hru. Byli jsme dost zvědavi, čím vším se nám pomstí a byli jsme připraveni asi na všechno, ale mile nás překvapily. Ale popořadě.
Do dvojice jsem vyfasoval Attyho – koho lepší si přát za parťáka? Hned jsme si odsouhlasili, že poběžíme „na krev“ a i kdyby nás měl výborný obědový segedín opustit, nepolevíme. Startovali jsme jako druzí, ale nedalo nám moc práce doběhnout předchozí tým složený ze Strnadek a Báji. Probojovávali jsme se přes různé stanoviště, kde nás holky šikanovaly co se do nás vešlo – se zavázanýma očima jsme ochutnávali a poznávali různé suroviny, plížili se jako tygři, tančili polku, po hmatu poznávali předměty a nakonec po projítí vědomostního kvízu jsme měli hledat poklad (čokoládu). Ačkoliv jsme s Attym dorazili do cíle se značným předstihem, museli jsme čekat na ostatní, značně pomalejší a rozhodně ne tak dobrý skupiny :) a teprve potom hledat poklad – nepochopitelné. No a i přes tento náskok jsme s Attym našli čokoládu nejpozději a byli jsme prohlášeni za poslední a co víc – bylo nám organizátorkami nadáno, že jsme předbíhali ostatní skupiny. Tak nevím, co jsme dělali s Attym špatně – ještě asi vzneseme protest. A i přes tento značný renonc jsme galantně a jako jediní!!! nabídli organizátorkám nalezenou čokoládu, zatímco zbylé dva HOLČIČÍ týmy ji „sežraly“ do 3 sekund – zřejmě to braly jako poslední disciplínu a na čas.
Zbytek odpoledne byl klidný a nesl se opět v duchu generálek generálky divadla a poté odborek, kde se plnily poslední bodíky.
Večeře měla být tentokrát netradiční a tak holky netrpělivě čekaly až do pozdějšího večera. Čas si krátily stále oblíbenějším ringem.
Konečně byla závěrečná hostina v blízkém lese připravena a holky mohly zasednout ke stolům. Ty byly připraveny u příležitosti Císařských slavností a také jako Mulánina svatba s nenáviděným Čung hejem.
Ten se naštěstí opozdil a tak císařovna, nezvyklá čekat, dala povel k zahájení jídla. Stoly se prohýbaly pod mísami plnými tradičního čínské jídla a na cokoliv jsme ukázali prstem, to nám obsluhující rádi naservírovali do nastavených ešusů. Ženich stále nešel a to už jsme byli nacpaní k prasknutí. Znepokojená císařovna vydala rozkaz jej jít hledat. Jekot, který se ozval za nedlouho z lesa, vylekal i drsnější nátury (Magdu) a za nedlouho přišla děsivá, ale celkem potěšující zpráva. Čung hej byl sežrán dračicí. Kouřící zbytky jeho oblečení byly jasným důkazem. Teprve teď se mohla konat ta pravá slavnost. Mulán byla konečně veselá a spokojená a nastala veselá zábava.
Hra nám tedy úspěšně skončila a na nás (tedy císařovně) bylo vyhlásit vítěze – stali se jimi Modrásci – tedy Pája, Míša, Dáňa a Linda. Každá z nich obdržela nafukovací „pohovku“ na vodu v pestrých barvách a tak byly holky nadšeny – škoda, že na letošním táboře je už nevyužíjí. Oceněny byly ale všechny Berušky – stříbrným řetízkem s beruškou.
Posledním prvkem večera bylo překvapení – holky vyšly na louku a usadily se na připravené deky v trávě. Chvilinka napětí a potom se k obloze vznesl ohňostroj ze stráně nad obzorem. Jeden barevný výbuch střídal druhý a holky sotva stíhaly hádat, jaká barva bude asi následovat.
Ale poté už byl opravdu čas zalézt do stanů – už tak bylo pozdě. Andrejka nastoupila na noční hlídku s Magdou a teď v jídelně vesele mastí pexeso.
Pracovní tým se právě teď radí o zítřejším dni a v odmlkách postupně usíná a zase se probouzí. Doufejme, že brzy skončíme a půjdeme spát.
Je předposlední táborový večer, zítra tu už bude většina z vás, věrných čtenářů a další večer už jen ztichlý les a prázdná louka, která bude zase rok čekat na to, až ožije křikem táborníků.
Jednoduše řečeno, toto je asi poslední článeček z letošního beruščího tábora. Děkuji vám za přízeň, pozornost a veskrze pozitivní ohlasy a třeba příští rok opět na čtenou. Nebo s některými z vás možná na čtenou za pár dní u zpráviček z tábora oddílu, kam v sobotu přesídluji. Kdo ví. Každopádně všem hezký zbytek léta a pěkné dovolené.

Dnešní den ve faktech:
Mandarín (vedoucí) dne: Áňa
Vlajková četa: Áďa, Eliška, Ťíťa, Kiky
Pomoc v kuchyni: individuálně kdo šel kolem
Noční hlídky: Magda s Andrejkou a Pájou, Eliška s Áďou a Barčou S.
Jídla: chléb s marmeládou, jogurt Dobrá máma, polévka špenátová + segedínský guláš, nektarinka + šáteček s mákem, tvarohem či marmeládou, večeře multichoice = bohatá tabule
Úrazy: ani ne – doslova řekla Maky
Nálada: veselá a ukřičená (těšíme se přece na rodiče)
Počasí: vedro a poměrně větrno
Další šťastný majitel pořádného čuníka: Linďa + Simča – dohromady, protože to bylo nerozhodně

P.S. docela by mě zajímalo, jestli někdo sledoval videosekvence na zubik09@centrum.cz, nebo jestli to bylo jen plýtvání časem a zahlcení mobilní sítě zbytečnými daty....?