okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 13. 11. 2009
článek číslo 898
autor: Zdeny

 

Výprava Odranec

Neuplynulo ani moc času (přesněji právě 14 dní) a je tu další, tentokrát listopadová výprava oddílu.
Protože je docela obtížné sehnat víkendové ubytování pro cca 30 lidí, vyrazili jsme do starého známého kulturního domu v Odranci. Sraz na nádraží byl v pátek 18:00 a sešlo se 20 odvážných oddíláků a 7 členů PK + Budu.
Abychom se moc nerozmazlovali, tak jsme autobus opustili už na Koníkově a zbylý 1 km cesty si užili chůzí v chladném tmavém večeru. Kulturák nás přivítal příjemně vyhřátý od kamen – děkujeme pronajimatelům za tuto pozornost.
Přenosili jsme tedy jídlo z auta do kuchyně, vybalili přezůvky a obsadili sál. Večeře netrvala ani moc dlouho a mohl začít program.
Laky – organizátor této výpravy – vysvětlil, čím se budeme na této výpravě zabývat. A nebyl by to Laky, aby to nebyly knihy. Každý měl mít na výpravu svou oblíbenou knihu. Někteří se na to bohužel vykašlali, ale většina naštěstí oblíbenou knihu donesla. A byli i tací, kteří knihu donesli aniž by ji četli. Třeba Ludy s hrdostí oznámil, že má letopisy Narnie, ale na Attyho otázku, zda ji četl, odpověděl, že ne.
Ani PK nezůstal s knihami pozadu a přinesl si každý tu svou top. S představováním jsem začal první já a byl to Alchymista od Paula Coelha. Kniha vyprávějící o cestě za Osobním příběhem.
A na motivy této knihy byla i první hra. Jednotlivci měli za úkol vyhledat v lese patnáct citátů a v paměti je uchovat až do doby zapsání na papír. Cestování lesem bylo ale ztíženo 60 ml vonného oleje, který každý nosil v malém kelímku. Na závěr se hodnotilo množství bezchyby zapamatovaných citátů a množství nerozlitého vonného oleje. Výsledky se právě počítají, takže se nechme překvapit. Z lesa se družiny vydaly postupně samy zpět do kulturáku, aby procvičily orientaci. Ale zvládly to v pořádku všechny.
No a protože hra trvala téměř 2 hodiny, byl akorát čas si zazpívat večerku a uložit se do spacáku. Snad bude noc teplá.
Orloj

Sobota

Klasické výpravové ráno. Oddíl ještě dřímá ve svých vyhřátých spacáčcích až na několik jedinců, kteří tiše doufají, že Atty příjde s budíčkem co nejpozěji. Ten však přichází včas a budí nás na rozcvičku.
Oddíl se po namáhavém vstávání nakonec přece jenom dostavil před vchodové dveře našeho obydlí a to se všemi věcmi potřebnými pro Attyho rozcvičku (karimatka na družinu, a každý šátek). Atty vyrazil rychlým tempem směrem, kterým očekával že bude ideální louka pro ranní protažení. Jenže ouha! Cestu nám dost nevhodně přehradila brána nějáké zahrady. Náš vůdce však ukázal, že je na takové situace zvyklý, a tak jsme přece jen nalezli něco čemu se dalo říkat louka.
Po pořádném protažení následovala hra na motivy karetní hry Černý Petr. Každá družina měla své karty a snažila se šátkovkou vymanit od ostatních družin jiné karty, aby měla co nejvíce dvojic. Problémem bylo, že ve
hře byla i karta s Černým Petrem a kdo ji na konci hry měl, tak naprosto prohrál. Schytaly ho nakonec Lišky, hru vyhráli Vlci
Po vydatné snídani připravenou šéfkuchařem Horníkem (Jogurt s Müsli) nastal první program, který si připravila Meli. Předsatvovala knihu svého srdce: Robinson Crusoe. Úkolem družin bylo sestavit si balón, kterým bychom jako trosečníci unikli z ostrova. Každá družina si zvolila nějaké místo jako základnu a odsuď vybíhala plnit různé úkoly. A některé byly tedy ukázkově těžké. No posuďte sami: Jak vyluštit zprávu v Morzeovce, když z ní celá družina zná asi jen čtyři písmena? Nebo dostat balónek asi 50m daleko, ale nesmět se ho dotknout? (o protivětru nemluvě). Nakonec všechny družiny balón sestavily a mohlo se letět.
Takže Zdeny a Meli už své knihy představili, takže kdo půjde teď? Odpověď jsme se dozvěděli za několik desítek minut. Laky nám řekl, že máme jít do nedalekého lesa. Tam na nás čekal Atty jako kapitán J.Van Toch, hrdina z knihy Válka s Mloky. Kapitán nám vysvětli takovou lámanou Angličtino-Češtinou, že zná rychlý zbůsob jak zbohatnout: posílat Mloky aby pro nás sbíraly perly. V první části hry se tedy každá družina snažila na co nejvíce ostrovů dát co nejvice Mloků. Tuto část vyhráli pochopitelně Rysi: -)
Kapitán Toch ale poté řekl, že se Mloci přemnožili a že začínají potápět pevniny. Začali jsme s nimi tedy šátkovkou bojovat, ale za každá ztracený život jsme si jako družina museli 10 perel odečíst. No šlo to vyhrát, když každý mlok měl asi 100 životů a na družinu jich bylo asi jen 17? Nejvice perel po potopení všech pevnin zbylo Liškám, taže tuto hru vyhráli.
Po obědě a poledním klidu přišel na řadu Hombre a jeho kniha Den Trifidů. Nejdříve nám řekl ať si zavážeme oči . Poté nám řekl o nebezpečných květinách Tzv. trifidech. Doposud jedinou výhodou lidstva bylo, že trifidi jsou slepí. jenže po průletu kosmického tělesa poblíž země 99,9% lidstva osleplo. Pak nám řekl, že lidé, kteří zrak neztratili za hodinu odjíždějí a tak jestli chceme přežít, musíme jet s nimi. Aby nás vzali tak budeme potřebovat takové věci jako jídlo, zbraně atd. Když jsme všechno po družinách pozháněli (poslepu pochopiteně), museli jsme se dostat na zahradu, a nenechat se zabít Trifidy. Jediní kdo to za tu hodinu stihli byli Lišky,
Pomalu se smrákalo a mi se chystali na další hru, tentokrát v Pavlině režii. Knihou jejího srdce byl Ranhojič. Jako družiny jsme žili normálním životem na našem sídle a hráli stolní hru která zkoušela naše znalosti. Jednou za čas nám však zavolal mobilem někdo, kdo měl nějaký úraz. Jeden z družiny pak musel jít a pomoci mu jak nejlépe dovedl. Tuto hru vyhráli Veverky.
Mezi programi o knihách nastala pauza a Nováčci nějakou dobu dělali Nováčkovskou zkoužku a Staráčci si dělali z látky obal na knihu.
Jako poslední přišel na řadu Laky se svou knihou Komu zvoní hrana jenž napsal Ernst Hemingway.
Její děj se odehrává ve španělské občanské válce. Družiny měli za úkol postavit co nejpevnější most a jako partizánská skupina ho ráno při rozcvičce odpálit. To už však nespadá pod můj článek, proto to nechám radši být.
Když byl most hotov, začal nás Atty hnát do spacáků. Rádcům dal za úkol, že budou oddílu číst, aby se jim lépe usínalo. Po asi 10 minutové hádce co přečíst, jsme vybrali válku s Mloky. A tak s příběhem Kapitána J.van Tocha oddíl pomalu přecházel do říše snů….

Vlci-Ludy

Neděle

Oddíl se probudil do mlhavého rána avšak toto nikoho moc nepřekvapilo . Ale naopak . Sotva sem se vzbudil , otřel si oči a koukám po sále a co nevidím?
Marťas už je oblečený a nadšeně se ptá kdy už konečně začne rozcvička . To bude ale ovšem tím , že na této netradiční rozcvičce jsme měli odpalovat petardama mosty jiných družin , které jsme minulý den tak pracně stavěli.Ovšem odpálit most se podařilo jenom nám vlkům , ale zas jsme jako jediný byli diskvalifikovaní. Samozřejmě že jsme chtěli vědět důvod proč.Taky tak Laky učinil a odůvodnil to tak ,že na této rozcvičce se mají odpalovat mosty a ne ropovody z Ruska.
Pak jsme se vrátili zpět do kulturáku a pochutnali si na horníkově vydatné snídani.K snídaní byl chleba s medem a vánočka s máslem . Až jsme se najedli tak nás čekalo zhodnocení výpravy a vybrání knihy srdce oddílu . Knihou oddílu se zvolila ,, Válka s mloky´´ pokud si teda dobře pamatuji . Dál byla ne úplně příjemná věc a tím myslím úklid . Nebylo tu vůbec záživný a tím pádem ani zábavný .Ale co naděláme vybrat si stejne nemůžem.
Přišel sem do kuchyně za horníkem , že mu oznámím kam máme dát ten kýbl s hadrem se kterými jsme vytírali chodby . Vstoupím a vidím jak Horník nadává rysům do barbarů . Chvíli jsem nechápal a tak jsem přišel k pultu a z vykulenýma očima jsem si v duchu říkal to samý ,, rysi barbaři´´ . Ty chleby se salámem a sýrem se ale nakonec dali jíst bez většího otvírání pusy jak jsme si zpočátku mysleli . Takový dřevařáky se totiž jen tak nevidí . Ale konec konců úklid už skončil , rozdala se svačina ,kulturák se předal majitelům a vyráželo se na cestu domů . Cesta domů nebyla nějak zvlášť zajímavá i když bylo krásné sluneční počasí . Hombré ale vždy ví jak to má zpestřit . A tak začala mezi klukama nebo spíše mezi Hombrem , Horníkem , Matějem a mnou taková hra ve který šlo se co nejvíckrát shodit na zem . Oddíl pokračoval dál po cestě do Města , Ale my jsme ale měli o zábavu postaráno ,ale nic není věčné . Pokračovali jsme po cestě a přišli jsme do Maršovic , kde už začali oddíláci odcházet domů . Marťas , Vojtěška , Žirafa a pak u křižovatky na Malý uličce se rozutekl celý oddíl a tímto rozpuštěním končí Naše výprava na motiv kniha mého srdce a i můj članek.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít