Zimní tábor

Ranní šero pomalu ustupovalo a při pohledu přes zamlžené okno se vynořovalo blatinské údolí v celé své kráse. Ale v trochu drsné divočinské kráse – venku fučelo a prolétával sníh. Teploměr ukazoval krásných -9 C.
Rozcvička byla díky této zimě poměrně svižná a i jsme se při ní zadýchali – což bylo znamení, abychom ji rychle ukončili a šli dýchat ten teplejší vzduch našeho provizorního domova. Při ranní snídaňové soutěži zvítězil marmeládový chléb v celé čáře nad chlebem se salámem.
Takto posilněni mohli Nadějní absolvovat únavné martyrium, kterým je vždy běhání po úřadech a získávání různých povolení. My konkrétně získávali povolení, že jsme normální. Ale úřední šiml zaúřadoval a překvapivě jsme ono kýžené povolení nezískali.
Druhého programu se ujali roveři pod vedením Míši a protože jsme škodolibí, nechali jsme jim oddíl napospas a celý PK se sešel v naší místnosti k velké poradě. Proto mohu konstatovat pouze to, že oddíl tento program přežil a k obědu jsme se sešli všichni komplet a mohli vychutnat česnekovou plévku a roštěnou s rýží. Nabaštili jsme se pořádně a dokonce i nějaký ten flák masa ještě zbyl.

Polední klid uplynul jako voda (Pája, Keny a Bebe sotva stihli uklidit kuchyň a jídelnu) a bylo načase zabojovat se záplavami sněhu v okolí – jak jinak, než na lyžích. Marťa nás vytáhla do prudkého svahu, kde byl vyznačen asi kilometrový okruh z červených fáborků. Úkolem bylo tento okruh objet na lyžích co nejvíckrát, předjet při tom co nejvíc lidí a získat co nejlepší časy při čtvrtkolech – po okruhu byli totiž rozmístěni 4 roveři se stopkami a tabulkou se jmény a jejich úkolem bylo v mrazivém počasí zapisovat výsledky. Ale jaký si to kdo udělá, takový to má – osobně jsem si udělal záhrab do hloubky 1 m, zhotovil sedátko a po zanoření do závětří záhrabu vyndal termosku s horkým čajem, stopky, seznam a hra mohla v klidu začít. Ještě se musím pochlubit, že můj záhrab ocenil i Marťas – odborník na zákopy – prý by se za něj nemusel stydět ani německý voják ve válce :D. Pochopte, že to je největší ocenění, které lze od Marťase získat a že jsem na něj maximálně pyšný.
Nejméně výhodnou taktiku při hře zvolil Orloj s Veverkou, kteří odhodili lyže a na okruh vyrazili pěšo – po prvním kole došlo Veverkovi, že to nepatří mezi jeho nejlepší nápady a lyže opět nazul. Orlojovi to trvalo trochu delší dobu, takže ještě polovinu druhého kola zapadal až po pás a byl předjížděn lyžaři, mířícími po třetím kole do cíle.
Mezi nejlepší a nejrychlejší patřila střídavě Anička s Máří, následována Peťou, Kenym a Dufym. Kvalitně-umělecký výkon předváděla soustavně Bugi – hodnocení za umělecký dojem z četných pádů se vyšplhala do vysokých čísel.
Dostatečně unavení a i vymrzlí jsme se vrátili na základnu, uložili lyže, usušili věci a pochutnali si na zázvorovém čaji dle následujícího receptu. Na cca 0, 75 l – 1l vody dejte přibližně 2 cm kousek kořene zázvoru, 10 ks hřebíčku, 2 celé závitky skořice, půl jablka nakrájeného na hrubé kousky, půl pomeranče nakrájeného na hrubé kousky – toto přelijte horkou vodou a nechte 30 min luhovat. Poté oslaďte medem a podávejte. Je to vážně dobrota – uznala to i Anička, která se při první zmínce o zázvoru pěkně škaredila. Pokud tento recept vyzkoušíte – napište nám na ventilačku hodnocení :).
Protože čajík nevydržel dlouho, svačinový perník také ne, bylo na čase zahájit program pod vedením družiny Rysů. Výsledek byl bohužel adekvátní obrazu družiny, takže měl Atty s Lakym značné množství připomínek týkajících se vhodnosti zvoleného tématu, ale je pravda, že volba byla na nich.

Jak to ta Žofka dělá? Večeře nachystaná dopředu (těstovinový salát), kuchyň uklizená, všude pořádek – dokonce si zvládla i zatrénovat na lyžích – Miky by od ní mohl pochytit pár užitečných nápadů a vychytávek na letní tábor :).
Je po večeři, v jídelně sedí hloučky oddíláků a roverů v družném rozhovoru, nechybí spousta smíchu, vtípků a provokací. Za okny je tma, sněží, teploměr ukazuje -8,7C a tady uvnitř je prostě pohodička a klídek. Tyto pohodové, kamarádské večery mám asi nejraději – at tak by to na skautském táboře mělo být.
Jak jsme strávili čas před večerkou se dozvíte zase až zítra, stejně tak uvidíte i fotečky z dnešního dne až zítra (až mi operátor povolí posílat větší množství dat). Ale abych vás potěšil – Kajmanovi se dnes zřejmě podaří dát na fotogalerii prvních několik desítek fotek.
Hezký večer z Blatin všem.

Žofka se službou (Peťa, Honza, Goofy) vyrobili k snídani výbornou ovesnou kaši a tak už nám ke zdařilému startu do nového dne nechybělo nic.
První program byl tentokrát v režii družiny Lišek – ocitli jsme se na diskoplanetě, kde zrovna probíhal diskofestival, na který všichni pochopitelně toužili jít. No a protože bez lístků to jde dosti těžko, bylo hlavní věci si na lístky vydělat – a jak jinak, než hudební produkcí.
Oddíl se docela činil, takže dokonce zbyl čas i na závěrečný koncertík. Musí se uznat, že to Lišky měly pěkně připravené a oddíl si to užil.
I druhý dopolední program byl poměrně pohodový (snažíme se dodržet zásadu odpočinkového třetího dne) a tak oddíl pod vedením Meli relaxoval při korálkování.
Oběd byl lehce netradiční – trochu jsme koukali na novinku v jídelníčku – těstoviny s rajskou a vajíčkem na tvrdo, ale baštili to všichni, takže v pohodě.
Po obědě byl ve společné místnosti značný nepořádek – oddíl se nám tu holt zabydlel a zútulnil si to a tak bylo nutné uklidit. A víte, jak jednoduše najít „dobrovolnou“ pracovní sílu? S jistotou jsem vyrazil do klučičího pokoje, kde jsem neomylně nalezl rvoucí se hromadu těl – chlapci ani neodmlouvali a vyrazili investovat svou energii do užitečnější činnosti :D.
Jednou to muselo přijít – Horníkův program, Blatiny, třeste se!!!
Oddíl, který se vydal propátrat jedno místo ze souřadnic, zda se na něm pan Nostromo nevyskytuje, byl zahnán zpět do budovy vojenskou hlídkou. To ovšem nestačilo a vojáci začali naši usedlost dobývat. Oddíl tedy začal stavět barikády na všech možný i nemožných místech v budově, hadrakoule lítaly vzduchem, stoly a lavice padaly z barikád, bojovalo se prostě na všech frontách. Nám jako vojákům se podařilo zcela odříznout jednu větev obránců – čítající Máří, Peťu, Bugi, Matěje a Standu – krásně jsme si s nimi zabojovali a užili si to. Nicméně hlavní úkol vojáků splněn nebyl – získání vlajky, kterou oddíl bránil v pokoji kluků. Nezadařilo se to, ani když se Měli přemohla a zaútočila společně s Horníkem a Krtkem ze žebříku ze střechy. No raději vám to nebudu víc líčit, aby to náhodou nečetl i pan správce. Ten tu být, tak máme zaručeně program kombinovaný se zdravovědou (infarkt, jak vyšitej :D).
Naštěstí je Horník už nějaký ten čas v PK, takže počítal i s dostatečným časem na úklid a uvedení věcí do původního stavu.
Poslední prográmek před večeří jsme udělali malou výměnu a zatímco jsem se bavil s roverama o první pomoci, resuscitaci a práci v nemocnici, tak Tesák na oplátku vykládal oddílu o hvězdách. Základem bylo naučit se základní souhvězdí a vysvětlit si, co vše je možné na obloze vidět. Měl to připravené parádně a bylo vidět, že oddíl zcela zaujal. Na závěr ještě vytáhl oddíl před dům, kde pár minut postáli v – 13ti stupních se zakloněnými hlavami a pak už rychle zpět na smažený párek s bramborem.
Byla to dobrota, jak jinak. A teď už si s plným břichem užíváme volného programu – tzv. ÓvÉčka. Někdo polehává na pokoji, někdo se šel užít sprchu a největší část oddílu se chystá na promítání filmu Pošli to dál. Prostě si užíváme další táborový pohodový večer.

Dnešek si užíváme už od rána a to z toho důvodu, že nám roveři zajistili veškeré kuchyňské práce dnešního dne. A nejen to, ale i druhý program – o tom ale až později.
První program byl zaměřen na komunikaci v družině – takže jednu z našich slabých stránek. Část družiny zůstala v objektu a plnila tzv. indoorové úkoly a druhá část pro změnu venku a plnila outdoorové úkoly. Vtip byl v tom, že venkovní skupina věděla zadání úkolů pro skupinu uvnitř a naopak. A tak se žhavily vysílačky, rozčilovalo se, znovu a znovu diktovalo – no prostě komunikovalo.
Jak už jsem se zmínil, druhého programu se ujali roveři – ve snaze zvýšit úroveň kultury a kulturního myšlení zde na Blatinách. Družiny tedy v rámci tohoto programu tvořily upoutávkou plakáty k filmu, dělaly rozhovory se známými osobnostmi, tvořily inzeráty a konečně i zdobily záchody – ať máme kulturní prostředí opravdu všude :).
Čočka s párkem se roverům povedla a tak většina táborníků využila polední klid k opravdové siestě.
Ta ale netrvala dlouho a vyrazili jsme opět do práce. Protože náš pobyt na této planetě byl už trochu moc nápadnej, museli jsme si nějak opatři identifikační karty, kterými bychom uklidnili případné vojenské hlídky. A co je nejdůležitější na takových kartách? Přece podpisy od těch správných lidí.
Jeden podpis jsme získali v případě, že rozesmějeme hodně smutného vojáka ve sklepě, druhý za pomoc anglicky mluvícímu vojákovi, hledajícího své hodinky, třetí za splnění logického úkolu a poslední podpis si museli vybojovat v šátkovce a to po slepu, slepé kolíčkovce a do třetice jsme se navzájem pokládali na lopatky – opět poslepu. To byl opravdu zasloužený podpis – obzvláště pro holčičí družiny :).
Ale ačkoliv nás stálo získání těchto karet tolik námahy – nesplnily svůj účel, o čemž jsme se přesvědčili v následujícím programu venku. Hlídka, která nás zastavila poznala okamžitě, že na ID kartách něco hapruje (to je ten falešnej podpis, Vlci!) a tak nás honili po celém vojenském prostoru.
Vojenským prostorem bylo rozsáhlé bludiště, které Horník společně s Krtkem tvořil asi půl dne – cestičky v hlubokém sněhu byl krásně vytesané – občas sice vedly přes potůčky, bažiny či propasti zasypané sněhem, ale dílo to bylo mistrovské!
A tak jsme v tomto bludišti běhali asi hodinu, bojovali o lístečky, vlajky, schovávali se do vytvořených domečků – to vše s nádherným výhledem na stmívající se údolí pod nám s rozžínajícími se světýlky v chatách na svazích (sakra, to je souvětí). Prostě to byla bojovka jak vyšitá a po návratu do chaty jsme byli jak sněhové koule, které sotva ploužily nohama.
Ještě před večeří jsme zkontrolovali pořádek v pokojích a pustili se do debaty s Bebem a Orlojem co je a co není pořádek. Musím se přiznat, že jsem si s nimi nevěděl moc rady, ale Laky je zdárně zpacifikoval a nepřipustil větších debat. U ostatních družin proběhla kupodivu kontrola poměrně bez problémů.
Ještě, než jsme se zakousli do slepice na paprice, tak nám odjela Pája, kterou si odvezl tatínek a zítra míří na hory. Tím pádem tu máme už jen 5 holek a 15 táborníků!
Večeře už je za námi, místnost je uklizena a rozjíždí se poslední program dnešního dne. Tváří se to jako obyčejné Člověče, nezlob se, ale tak jednoduché to rozhodně není. Hráči si mohou upravovat a měnit pravidla – v případě, že se jim podaří přesvědčit většinu a jimi navržené pravidlo odhlasovat. Prostě je to opět o komunikaci, přemýšlení, ale i recesi a spoustě smíchu. Teploměr ukazuje venku už jen -7,5 stupňů, ale my jsme rádi, že můžeme být po celém dni pěkně v teplé a útulné místnosti.
Omlouvám se za strmě klesající kvalitu příspěvků a informací, ale podařilo se mi párkrát při psaní usnout a mozková kapacita funguje tak z 1%, takže to musí být někde znát. Ale alespoň něco jste se snad dozvěděli a nejdůležitější jsou stejně fotečky :).
Než se pro dnešek rozloučíme, tak Vám prozradím, že nás zítra čeká velký odpolední lyžařsko-herní výlet. Doufejme, že slibovaných 40 cm sněhu nemíní napadnout zrovna zítra :).
Dobrou noc.

Další program byl pořádná bitka ve sněhu – jak uvidíte na fotkách – překvapením bylo, že Máří přemohla Orloje :).
Než začnu líčit průběh odpoledne, nesmím zapomenout zmínit Žofky výborný guláš, na kterém jsme si pochutnali.
Přísun kalorií byl potřeba, protože odpoledne čekal družiny výlet na lyžích. Bylo třeba prozkoumat několik lokalit s místy dopadu meteoritů. 4 skupinky se vydaly na různá místa – Lisovskou skálu, Bílou skálu a 9 skal.
Po důkladných přípravách čítající nabalení malých batůžků s proviantem a namazání lyží se základna vyprázdnila a všichni vyrazili do terénu. S Teem a Krtkem jsme si namířili na Lisovskou skálu tak, abychom tam byli dřív, než Bugi s Johankou, ale byla to trochu zbytečná starost, protože holky nedorazily vůbec, ačkoliv je Teo naváděl pomocí mobilu asi 6x. Nevěřil bych, že Bugi po tolika letech v oddíle nedokáže ani zorientovat mapu – ostuda!!! No hlavně, že se s přicházejícím šerem vrátily zpět.
Podmínky na lyžování byly super, tratě skoro taky, jen škoda mlhy, která padla. Ale zase při namrzání krásně ozdobila téměř vše.
Večerní atmosféru na lyžích si vychutnaly ostatní skupiny, které se místo do 18 hodin trousily až do 19:30. Ale úspěchem budiž to, že nikdo nemusí dnešní noc bivakovat venku :).
Předpokládám, že po večeři bude čas na relaxaci a odpočinek, protože vydané úsilí bylo dnes mimořádné.
Bohužel mě volají pracovní povinnosti, takže poslední táborové dny už nebudu mít možnost vás informovat o táborovém dění v našem milém oddíle, ale doufám, že to třeba někdo vezme za mě a já se alespoň dozvím, jak si ten konec tábora oddíl užil.
Dobrou noc tam pod Drátník!