Přespání Berušek na Mercedesce

Na Mercedesku došly Berušky i s těžkými batohy na zádech za asi jen 20 minut a bez nářků, čímž nás mile překvapily. Mrecedeska se jim moc líbila, v podkroví si vymetly pavouky a ubytovaly se. S velkým úspěchem se setkala kůže z divočáka, posloužila jako strašící prvek i jako kulisa k fotomodelingu.

Míša si připravila propracovanou hru, kde se testovaly schopnosti holek v šátkovce, skládaní puzzle, rovnováze a strategickém myšlení ( a ony ho mají!). A zatím se vařil oběd, těstoviny
nasladko. Jenže! Bája zrovna otvírala skříňku od linky, sklenice tam stála moc na okraji, někdo do Báji drbnul, sklenice letěla, letěla, letěla, až se roztříštila a střepy napadaly do našich těstovin. Sice by bylo aspoň víc jídla, ale sklo přece jenom není nejlíp stravitelné, a tak jsme s Maky sedly do auta a jely do Billy pro nové těstoviny. Jenže! U Mercedesky byly toho času docela závěje a mně se povedlo do jedné zajet tak, že nás musely okolojdoucí stařenky vytlačit zpátky na cestu. Tímto jim děkuji.

Když jsme se vrátily s těstovinami, Berušky si zatím uživaly předčasného poledního klidu, i když nevím, proč tomu tak říkáme, když klidné vůbec nejsou. Asi to přejmenuju na: zlobení a vymýšlení lumpáren po obědě. Prej polední klid, haha…
A oběd byl hotový do 10 minut.

Po obědě se Berušky vypravily na výlet. Původně byl zamýšlený na Jelení skalku, ale kvůli sněhové pokrývce, kdy z některých Berušek byla vidět leda tak hlava, ho musely Terka s Bájou zkrátit jen ke koupališti.
Vevnitř jsme pak měli takové výtvarno, při kterém se holky rozhodně vyřádily!
Zohavovaly totiž fotky svých roverů, výsledky si můžete prohlédnout u nás na nástěnce. Ale nevěřte tomu, co se tam píše, Pepi by totiž musel milovat každý den někoho jiného :-).

Aby toho výtvarna nebylo málo, zažily si Berušky ještě jedno umění a to venku. Sochaly tam ze sněhu různé reliéfy a sousoší a pak to barvily barvami, moc pěkné to bylo.

Pak padla tma a nastal čas na Pepiho program. Byla to trošku tajemná a hodně vtipná hra, odehrávající se částečně ve spacácích, no nezní to skvěle, A taky že bylo! Berušky prchaly před strašidelným správcem Mercedesky Sherrym, který je pronásledoval v podkroví. Nakonec ho zahnaly svým falešným zpěvem a mohly v klidu obývat Mercedesku dál.

Před spaním jsme si ještě šli sednout dolů, zazpívat si u krbu s kytárou a horkým čajem, pravá zimní romantika.
Před půl desátou už ale musí všechny Berušky zalézt do spacáků a roveři na večerní radu.
Zatímco se roveři radí, Berušky v podkroví pořádají ilegální diskotéky, hrají piškvorky a vykládají si vtipy. Udržet je potichu se dá pouze pod trestem smrti. Ale z dlouholetých zkušeností se mi zdá, že je nejlepší je stejně nechat být. Kdo je unavený, usne, kdo ne, ať je klidně vzhůru. Když jsme se z rady dostali v půl 11 do spacáků, všechny holčičky už spaly.

Druhý den probíhal v tomto pořadí: Budíček, rozhodování:rozcvička/nerozcvička?, rozhodnuto nerozcvička, snídaně, hygiena, balení se na cestu domů, hry venku, odchod domů, radostné přivítání s rodiči.