okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 26. 1. 2004
článek číslo 93
autor: Xík

 

Huhů

Lednová výprava oddílu
Sešli jsme se v 18:00 zase novoměstského času (ten kdo četl už můj jeden článek, tak ví o co jde) na autobusáku. Zdeny zavelel svoji oblíbenou větu: Nástup oddílu! a už sme se šinuli na zastávku číslo ? (nemůžu si pamatovat všecko, ne?). Jeli jsme do Český Svratky.

Vyhrnuli jsme se z autobusu a vykročili pravou(?) nohou ke škole. Najednou jsme uviděli bránu osvětlenou Tikkami. Ano, byla to brána do Narnie - skříň se jim tam asi nechtěla tahat… A když jsme do Narnie vešli, objevil se tam Gal s Velkým G (teda aspoň myslím,že to byl on). Ptal se nás co chceme, a tak jsme dali po delší době obsah dopisu od Aslana. Chtěl po nás to pírko, co sme dostali od Kentaura Vichra, ale my ho zapomněli doma u Albiho. No nic.

Zabydleli jsme se a šla se hrát první hra. Měli jsme získávat kartičky pěti barev a ty jsme získali tak, že jsme museli získat žetony v lese, kterej hlídali nějaký „záporňáci“. Každej žeton znamenal střely, kretejma jsme potom získávali kartičky. Už se mi to nechce vysvětlovat a tak už to dál nepíšu. Šli jsme zpátky do školy a večeřeli každej co má. Potom jsme se sešli v jídelně a tam nám Piškot ukázal, o co se budem celej rok snažit. Budem sbírat kartičky do Narnijskýho alba. A ty kartičky si budem kupovat za stopaře, který získáme za hry, bodování,…

Poté jsme se vydali na radu moudrých sov. No, nepřišli my moc chytrý. Jedna pořád něco říkala a ty ostatní pořád jen říkali: věru, věru, huhuhuhuhu. Ale aspoň to byla fakt sranda. Slíbily nám, že nám pomůžou najít Riliana a ráno, že přijde jeden průvodce. A tak jsme je opustili a šli spát.

Ráno jsme se vzbudili dost brzo (podle mýho vkusu) a běželi na rozcvičku. Nasnídali jsme se a naučili jsme se lítat na sově. Vypadá to asi takhle: vlezete do spacáku, rozepnete zpětnej zip a prostrčíte jím nohy. Jinak ten spacák celej stáhnete, aby vám byl vidět jen obličej. Doporučuju vyzkoušet,je to fakt sranda. Tak jsme nasedli na sovy a „letěli“ jsme za Šklíblatíkem, kterej nám pomůže vyvést nás z bažin. A tak jsme letěli (myslim, že byl krásnej pohled na 20 lidí zakuklenejch ve spacáku…). Doletěli jsme k rybníku a tam Šklíblatík už lovil ryby. Řekl,že nám pomůže, jen když rozděláme oheň. A tak jsme začli rozdělávat. Překvapivě jsme to vyhrály my - Veverky - asi za to může ten podpalovač… Tak Šklíblatík se dozvěděl, že umíme rozdělat oheň a ohřát se, a mohli jsme jít zase zpátky do školy (aspoň myslím).

Ve škole jsme hráli Zdenyho hru “Ryby”. Měli jsme vždycky najít rybu, kterou nám řekl a ta byla v určitém sektoru. Museli jsme na ní mít návnadu. A co je to za návnadu, nám řekli dva…(už nevím,jak se jmenovali). S tou návnadou říkali oba pravdu, ale s těma sektorama už ne. A ještě tam byl “strašně” složitej příklad, kterej vypočítaly jen Lišky a už nemusely chodit pro návnadu. Po týhle hře následoval oběd. V poledňáku jsme dostali za úkol pojmenovat ty ryby, který jsme hledali. Pár lidí (hoky z naší třídy a ještě pár jedinců) jsme hráli přestřelku. Je to fakt sranda. Po našem oblíbeném poledňáku jsme zas hned museli jít ven.

Šli jsme na “hřiště”, na který byl vstup zakázán. Toho si ale nikdo nevšiml, až se pak přiřítil náš milý vůdce a museli jsme odtud vypadnout. No a než se přiřítil, tak jsme museli uválet co největší kouli ze sněhu. Když sme teda vypadli, tak jsme šli na ňákou louku a tam ty koule váleli zase. Ale teď jsme z nich postavili kruh a hráli hru: Boj o lžíci? No, moc se nám to nedařilo a tak jsme si zahráli klasickou koulovačku. Naše družstvo vyhrálo(chacha). Šli jsme se zas převlíct do suchýho a hrát Adamovu hru. Zase byla venku. Měli jsme si jako družina udělat z vazaček kruh o průměru asi 2,5m. Dostali jsme různé části výzbroje pro rytíře a o ně museli bojovat. Byla nám strašná kosa. Po skončení hry jsme šli do školy a tam už naštěstí zůstali.

Miky se ujal vůdcování, protože Zdeny i Piškot odjeli. Stěžoval si, že strašně řveme (konkrétně já a Pidipája) a tak jsme drželi 2x 10 minut ticha. Vydřželi jsme to, ale až na podruhý.

Hráli jsme odpočinkovou hru. Měli jsme si na papír nakreslit plán cesty přes bažiny. Má to moc složitý pravidla, nechce se mi to vysvětlovat. Jen přes smůlu to vyhrály Lišky - holt měly víc štěstí než my. Ale byla to fakt sranda. Po týhle hře sme si vařili večeři. My jsme měly bramborovou kaši a vařila jí Pidipája - expert na vaření kaší. Místo aby dala jeden sáček kaše do 400ml vody tak tam dala oba dva. Připálila to a strašně to smrdělo. Ale nakonec se to dalo jíst.

Následovala Miryho hra. Všichni (skoro) si mysleli,že to bude zdravověda. Ale omyl! Měli jsme se rozdělit do dvojic a luštit zprávu, ve které se dozvíme, co šklíblatík ztratil na cestě přes bažiny. Ztratil lékárničku. Potom už nevím co bylo, ale večerka se nám nějak protáhla (no jo, nebyl tady Zdeny). A za to, že jsme neposlechli, tak jsme šli ještě v noci běhat. Ale jen někdo. Já byla mezi nima. No a potom jsme zalezli do spacáků a šli spát.

Ráno jsme museli vstávat už v 6:00. Hrůza! No a dělali jsme to, co se obvykle v neděli dělá - uklízeli jsme a balili. A pak jsme se vydali vstříc autobusové zastávce. No a už jsme byli doma. Šli jsme do Billy a tam se nás ňákej chlap ptal, jetli se jdeme podívat na prezidenta…(?) :-)
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít