Sešli jsme se strašně hrozně brzo ráno, teda, mně to přišlo brzo, ale když mi některé berušky ve vlaku vykládaly, jak už jsou vzhůru od šesti a že by příště mohl být sraz dřív, myslel jsem, že mě omejou a rychle přesunul rozhovor jinam... Páč kdyby todle slyšela Annička, vyrážímě příště s východem slunce:-)
Ty nejhodnější berušky si sebou vzaly jen malý baťoh se svačinou, ty zlobivější berušky si vzaly i spacák, páč je plánujeme v zoo nechat a ty nezlobivější, ty si taky braly jen malý batužek... Ale nevěděly, že je tam chceme nechat taky:D
Jinak cesta proběhla poměrně v klidu, klasickej scénář. 2 stížnosti od cestujících na hluk, 3 upozornění průvodčích že bychom si je opradu měli zklidnit, 4 pošlapané sedačky a hlavně! Hlavně se mně a Štístkovi podařilo obrat polovinu Berušek o řízky! Omlouvá nás to, že nám Annička nenapasala na kartičku, že máme mít sebou svačinku na celý den.
No a už se vyloďujeme, paní na pokladně se sice trochu divila, kde jsme vzali tolik dětí, v takový zimě a navíc tak pěkný vedoucí, ale nakonec nás do té zoo pustila! A jak už to v těch zoologických zahradách bývá, hnedka jsme koukali na spoustu zvířatek jako jsou tygři, leopardi, sloni, Danielka, hadi a nejrůznější živočichy, z nichž většinu nedokážu i po úspěšném absolování prvního ročníku gymnázia správně identifikovat :D
A jelikož všechno todle prohlížení si zvířat dá hodně zabrat, zasedli jsme do místního bistra a chystali se nasvačit. Během této chvíle jsme Šťístko a já stihli obrat Berušky o tu druhou polovinu řízků, takže po necelý půlhodince, kdy jsme se všichni do sytosti najedli, jsme mohli vyrazit na prolejzky!
Začalo to větou "Táák, děti, teďka si tady chvilku hrajte a my s rovery na vás budeme dávat pozor a hlídat baťohy!", pokračovalo to větou "A Anní, nemohli by na prolejzky i roveři?" a skončilo to větou "Heeej roveři, dáme si ten vláček na tobogánu s beruškama ještě jednou nee?!"
Někteří naši roveři jsou opravdu jak z divokých vajec, já třeba celou dobu hlídal baťohy a četl knihu.
No a pak už jsme jen v rychlosti omrkli kozy, snažili se dostat co nejvíce kuliček z automatu na jídlo pro kozy zadarmo, zaplašili netopýra, vyfotili první úžasnou společnou fotku, kde to hlavně klukům hrozně sluší a vydali se na nádraží.
Bohužel, museli jsme tam hodinu čekat, ale uteklo to jako voda, obzvláště když polovina Berušek se bavila tím, že ve vestibulu oběhla 10x dokola sloup a pak s snažila dostat zpátky do čekárny. Mé pocity byly vskutku smíšené, já tedy veděl o co jde, ale jestli si ostatní lidi nepřipadali jako Michael Jackson v Thrilleru, když koukali, jak se chodbou divně šourají dětské postavičky s rukama nataženými před sebe...:D