okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 9. 2. 2004
článek číslo 98
autor: Zdeny

 

II. táborový den

Táborový život se rozjel naplno, čtěte níže.
Dobré ráno, Blatiny!
Je šest hodin a probouzí mě Miky vstávající do služby. Neváhám a jdu se podívat jak to bude klapat v kuchyni. Postupně přichází dnešní služba – Čegi, Žofka, Pepíno a Albi. Chléb se sýrovou pomazánkou je pro ně hračka. Jdu se zatím podívat ven, tam je sibiř. Sněží a silně fouká, Buchťák není téměř vidět. Pomalounku se rozednívá.
Se sedmou hodinou vstává oddíl. Holky jsou stejně vzhůru už od šesti. Kluci spali, protože ti dělali borčus v noci – každého to stálo 5 stopařů.
Sibiř, nesibiř, rozcvička je venku, ale jen krátká.

Po snídani se koná první nástup, k překvapení mnoha – v krojích. Po informacích co vše je zakázáno a co málo je povoleno se vyráží ven na I. – Tesákův – program. Dobývání území – bojujeme o kolíky zabité po lese a snažíme se od nich vést co nejvíce cest pomocí provázků. Pěkně jsme promrzli a tak rychle na sváču. Člověk si myslí jak se zavděčí rohlíkem s jablkem, ale ti naši frfňové vitamíny moc nemusí… S výjimkou Sirky, ta by jich snědla kila.

Miky odvážně bojuje v kuchyni, zatím ho to ještě pořád baví a ani na krok neodloží svou kuchařskou čepici. Ale uvidíme jak dopadne oběd. Myslím, že se s vámi podělí o své zážitky sám v některém dalším příspěvku.

Oddíl mezitím pod vedením Atreie demoluje budovu, tedy mně to tak přijde. Legendově prý prochází roklinou v Šedých vřesovištích až do Aslanových hor. V praxi to spočívá v tom, že s hromadou věcí v náručí běhají a skákají po budově, místo po schodech lezou po provazovým žebříku, probíhají kuchyní, komparsisté do nich buší se zavázanýma očima a takhle z jejich pokoje až do druhého křídla budovy na půdu (kam je mimochodem zakázanej vstup). Asi si budu muset s Atreiem večer povykládat. Ale ještě že jsou vevnitř. Celou demoliční akci nadšeně filmujeme a i fotíme… hm. Tady jsem udělal osudovou chybu svého života – svěřil jsem foťák Piškotovi. Netrvalo mu to příliš dlouho a šikovně vymazal komplet celou paměťovou kartu, což znamená, že 60 fotek je prostě úplně v pryč. Už dlouho mě takhle nikdo nevytočil! Piškot se strategicky zdekoval do terénu připravovat odpolední hru a já se uklidňuju při psaní. Ale teď jdem na oběd.

Musím uznat, že obídek byl výbornej. Česneková polévka a nudle s mákem. Pořádně jsme se našťouchli. Jen nad „klubem anorektiček“ jsem musel chvilku postát, aby milostivě něco snědly. Ale energie je rozhodně potřeba. Odpoledne vyrážíme do té sibiře, čeká nás totiž přechod přes nejsevernější most v Narnii. Takže lítáme po hřebenu v téměř sněhové vichřici a hledáme jednotlivé pilíře mostu. Super hra, drsný počasí, na závěr skáčeme do závějí a fotíme se, jen ve finiši mě zamrzá foťák. Vše je ale i na filmu, takže už se těšíme na film. Záběry budou ale jen pro silné povahy…

V budově se naštěstí už roztápějí kachláče, takže bude pěkné teplounko. Svačinová tatranka mizí v každém daleko rychleji jak dopolední jablko – zvláštní : ).

A je tu opět večer, za okny zuří fujavice a sněží a sněží (uvidíme jestli se zítra dostaneme vůbec na nákup) ale tady uvnitř je nádherně teplounko. Kachláče hřejí jak strhané a tak je sledování našeho „kina“ příjemným zážitkem. V setmělé místnosti je naměstnáno téměř čtyřicet postav, v kamnech praská oheň, z jednoho okna je vidět vysílač, z druhého okna je vidět vysílač a na zdi mezi těmito okny se míhají okamžiky loňského zimního tábora na Švýcaráku v Novohradských horách. Ano, premiéra táborového filmu na táboře, to tu ještě nebylo!

Pomalounku se rozcházíme, už docela unaveni po náročném dni. Tuhle noc už nikdo určitě rušit nebude. Nikdo by asi nechtěl vybíhat ze spacáku do té "Číny" venku… jak je pro zlobivce oblíbeným zchlazovacím trestem.
Druhý táborový den je za námi. Dobrou noc.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít