okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 24. 7. 2011
článek číslo 984
autor: Horník

 

1. táborový den SaV

Ano ano ano! Chvíle, na kterou rodiče netrpělivě čekají, je opět tu! Přichází pro ně 14ti denní odpočinek po ročním hlídání těch raubířů a raubířek v podobě Vlčácko-světluščího táboru! No a protože zas takový raubíři a raubířky to nejsou a vás všechny určitě zajímá, co tu s nimi vyvádíme, je tu zpravodajství mistra Horníka, které vás bude informovat o každé nepleše (dětí, ne mých :D)
Takže, vrhneme se na to!
Sraz byl sice ve dvě, ale to jsem se bohužel ještě válel doma v pelechu a nenašel jsem žádné ochotné nikoho, kdo by mi řekl, co se tu dělo.. Jen jsem slyšel zvěsti, že při cestě na kole spadl akorát vedoucí George, děcka to zajely v maximálně dobrým čase, turisti, co šli pěšky taky prej pohoda a já dorazil až v šest, kdy se zatloukal poslední kolík hangáru. Ten jsem samozřejmě šel rychle podržet, aby se jako nééřeklo a v duchu jsem se radoval, jak jsem je vypek :-)
No, to jsem ale ještě netušil, že mi napaří psaní článků po nocích, takže mám neblahý tušení, že úplně stejně se teďka při usínání v týpku radujou zas oni! No, snad se mi podaří zdrhnout zase na bourání aspoň :D
Ale mám takovej divnej pocit, že po napsání už dvou odstavců, ve kterých jsem vám o táboře neřek vůbec nic, bych hodně z vás čtenářů mohl asi brzo ztratit, takže už to nebudeme protahovat!
Dodělali jsme tábor, ukázali se první legendové postavy Petr (alias Ufon) a Šimon jakože já. Potíž byla v tom, že naše kostýmy spočívaly v tričku ukazující počáteční písmeno našeho jména (Ufi měl P a já Š) no a tak začaly vznikat podivné přezdívky, které nechápu kde si je chlapec jako já mohl zasloužit! Takže místo mého nálehání, aby mi řikali šéf, šikula nebo šampión, to začlo na obědě u Šárky, pokračovalo to přes šmoulu, šmejda a škodný až to vyvrcholilo tím, že za mnou přišla Simonka s tím, že mi bude řikat Šušeň! :D
No potom jsme tu bandu divochů nahnali na dřevo, zapálili první táborovej oheň, usedli do letadla který nás snad ráno zaveze až do samotného Řecka a pomalu usínali. Pár rošťáků s baterkami usínalo ještě o něco pomaleji, ale všechno jsme zvládli!
Jo a ještě nesmim zapomenout na véču, kdy jsme na letištním terminálu dostali suprové fast food jídlo a nacpali si s ním břicha k prasknutí! A ani za to nechtěli dvě stovky! Ale zas nebyla cola… Ne, rejpu, bylo to fakt výborný 
Tak, a jelikož je půl jedný a čerstvě vdaná paní Koutenská mi prej zejtra rozvičku rozhodně nepromine, tímto se s vámi loučím a zejtra opět na, na, počtenou? :D
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít