I. táborový den - neděle

Taky jsme toho dnes dost zažili – z civilizace jsme se přenesli do lesů, rozloučili se s rodiči a na kolech vyrazili směr Zubík. Klasické tábořiště našeho střediska. Pro nás – PK má osobité kouzlo – zde jsme zažili řadu táborů v našem skautském věku.
Jízda na kole nedělala naštěstí nikomu problémy, takže za pár desítek minut jsme si to už frčeli dolů po louce až ke srubu.
A nastává rozdělení do stanů, zabydlování, vybalování věcí, porovnávání pytlíků a pytlů se sladkostmi, atd. Taky jsme stavěli hangár – garáž pro naše kola. To byl opravdu zážitek. Ale stihli jsme to před malou bouřkou, která přišla a donutila konečně uklidit všechny věci do stanů a do srubu. To si ještě programoví užijou než přehledně zařadí všechny rekvizity…
Večeře se vydařila – Miky s kuchařskou čapkou nelítal u klubovny pro nic za nic – i když česnečka zatím neprověřila všechny jeho kvality. Uvidíme jak se mu zadaří zítřejší snídaně – chléb s medem : ).
S nastávajícím večerem jsme při prvním nástupu sňali státní vlajku a seznámili se s táborovým řádem.
Z lesního šera se vynořil muž v kápi a my už věděli, že je nutné jej sledovat. V jeho stopách jsme došli až na kraj lesa, kde jsme mohli v relativním bezpečí sledovat stíny zbrojících se Telmarýnů – jezdectvo, pěchota, několik vojenských oddílů plenících Narnii. Smutný to pohled…
Brzy nás vyhledal Rilian s Gaalem a Sebastianem, ale v tom jsme se prozradili a telmarýnské vojsko nás zahnalo až do tábora – právě včas na druhou večerku. Ještě budeme muset ukázat hodně odvahy pro záchranu Narnie…
Teď prokazuje odvahu hlavně Čegi na noční hlídce. Ale hodina dvacet uplyne rychle a noc je tak klidná… Dobrou noc.