Malý náhled do roverské historie

Jak to bylo

První roverské kmeny se v našem středisku objevily na přelomu léta a podzimu roku 1993, kdy oddílové řady opustila skupina starších skautů a skautek. Ti vytvořili základ chlapeckého kmene RS NOCON a dívčího RG NONPA. Kmeny byly vzájemně provázané a do značné míry zůstávaly pod křídly mateřského oddílu, kde jejich členové pomáhali tehdejšímu vůdci Montimu s kormidlováním rozjívené bandy skautů a věnovali se i vlčatům a světluškám. Krom toho však zdárně vyvíjeli i vlastní činnost a s každoročním posilováním svého kádru směřovali ke světlým zítřkům. Zlomovým okamžikem bylo nepochybně léto roku 1995, kdy do kmenů přešlo z oddílu najednou cca 15 lidí, a oba kmeny tak dohromady čítaly skoro třicet hlav. Hnacím motorem kmenové činnosti byl v tomto období nepochybně Miky, kterému patři dík za mnoho dobrého, co se tehdy udělalo.

Počátek období 1995-1997 je asi možné označit za zlaté období novoměstského roveringu – pořádalo se poměrně dost akcí, a nebylo snad o prázdninách roverského kursu, na kterém by se někdo z novoměšťáků nevyskytoval. Vedení kmene si na svá bedra naložil tehdejší vůdce skautského oddílu Monti, což byl výkon vzkutku obdivuhodný. Vzhledem k tomu, že byly oba kmeny poměrně veliké, došlo k jejich „oddálení“ a i když se společné akce pořádaly stále, provázanost prvotního období byla ta tam. Kmeny se od sebe začaly vzdalovat a nutno také uznat, že jejich aktivita slábla. Tenhle trend mělo zastavit sloučení roverských kmenů v jeden koedukovaný, které proběhlo v roce 1997 a to i přes odpor velké části chlapeckého kmene.

Léta 1997 až 1999 jsou pak do historie zapsána ve znamení závěrečné agónie. „Spojené“ kmeny dále fungovaly odděleně a to i přes to, že proběhla jedna velmi úspěšná výprava do Moravského Krasu. Do přípravy společných akcí se nikomu nechtělo, takže se nedělalo prakticky nic. Do popředí se začal dostávat generační problém, který se projevoval zejména v otázce jak by mělo vypadat vedení skautského oddílu, a vztahy se začínaly rapidně zhoršovat, na čemž se aktivně podílely skoro všichni přesvědčeni o své neomylnosti. (Pevně doufám, že neotevřu nějakou starou ránu, ale když jsme se letos ohlíželi za tím, kvůli čemu jsme se byli schopni hádat, omlouvá nás (včetně autora) snad jen nerozvážnost mládí.) Nemalou roli sehrál i faktický Mikyho odchod z vedení kmene a neexistence jeho nástupce, čímž ztratil kmen velmi potřebnou „hnací sílu“ a část své životaschopnosti.

I když proběhlo několik pokusů kmen resuscitovat, byly už rozdíly lidí a názorů natolik vyhraněné, že kmen jako celek přestal fungovat. Jednotliví lidé dál pokračovali ve své činnosti u nějakého z oddílů střediska a jedinou pravidelnou akcí, zůstávalo společné slavení Silvestra, nicméně i toho se dál účastnila už jenom část chlapeckého osazenstva. Vážným problémem se ale ukázalo, co dělat s lidmi, kteří dorůstali roverskému věku. Pro ně neexistovala jiná varianta, než najít si nějakou práci ve středisku. Samostatný roverský program neexistoval, takže pokud někomu z jakéhokoliv důvodu pozice vedoucího nevyhovovala, nezbylo mu, než svoji skautskou kariéru v podstatě ukončit. Proběhly sice dva pokusy vytvořit pro mladé kmen nový, nicméně oba ztroskotaly a těžko soudit zda kvůli nezájmu jejich členů, nebo kvůli špatnému vedení a organizaci kmene. Tahle situace pak trvala až do konce roku 2003.

I když by se mohlo zdát, že bylo tohle období jenom „temnem“ novoměstského roveringu, není to tak úplně pravda. Za dobu po kterou se fakticky „nic nedělo“ mohlo dojít alespoň k částečnému vyjasnění vztahů. Některé hrany se otupily, některé křivdy přestaly bolet, zkrátka a jednoduše se aspoň trošku „pročistil vzduch“.

Jak to je

V „nových“ dějinách našeho roveringu je klíčovým bodem rok 2003. Z oddílu tehdy měla odcházet dva roky po sobě silná generace a byl naprosto jasné, že pro všechny se bude hledat místo ve středisku jen velmi těžko. Dva pamětníky starých časů (Pudila a Verču) začala myšlenka, že by ti neúspěšní měli opět „odpadnout“ štvát natolik, že se rozhodli pokusit se mládež nasměrovat k nějaké smysluplné činnosti. V únoru 2004 úspěšně proběhl v komorní atmosféře (6 stálých účastníků + pár návštěv) a za podpory skautského oddílu první roverský zimní tábor na kterém se mimo jiné zformovala i skupinka plánující vyrazit v létě na Svatoplukovy pruty. Druhou roverskou akcí byla jarní sólová Ivančena a v létě jsme se (byť v redukované sestavě) Prutů opravdu zúčastnili.

V září byla pak (spolu s nově přišlou generací mladých roverů) zorganizována úvodní kmenovka, na které byla zahájeno testovací období kmene. To by mělo trvat do únorového zimního tábora a v jeho průběhu, by se měli všichni zúčastnění rozhodnout, jestli a jak se chtějí roverské činnosti věnovat. Od září jsme ještě stihli natočit film do Polibku můzy, vyrazit na roverskou výpravu na Fryšavu, zorganizovat roverské kino a zajet do Prahy na Mikulášský seminář.

„Kmen“ zatím čítá kolem patnácti hlav a příznivců, které pomocnou rukou vedou Pudil s Veronikou. Oficiálně zatím neexistuje, kmen nemá žádnou organizační strukturu, ani není nikde registrován. To vše by měl přinést právě druhý zimní tábor, tedy pokud mladí roveři rozhodnou, že chtějí v činnosti pokračovat. Držte jim prosím palce.

(je docela možné, že některé události v důsledku mizerné paměti neodpovídají skutečnému datu kdy se staly. Je také pochopitelné, že se přes veškerou snahu jedná o můj subjektivní pohled. Buďte ke mě prosím shovívaví, opravdu jsem to nepsal s jakýmkoliv zlým úmyslem. Pudil)