3. táborový den (středa)

Pošťák Dušan opět spolehlivě dorazil až k tábořišti a dnes nám došla opravdu zajímavá pošta. Upoutalo mě několik stejných obálek pro různé členky tábora a za nedlouho jsem se měl dozvědět cože tyto tajemně podobné obálky obsahuji. Přiběhla ke mně totiž Monička, ta její velká kukadla na vrch hlavy a co to jako znamená. Po shlédnutí obsahu zjišťujeme, že někteří rodiče zřejmě založili nějaký klan, který dětem zasílá tajemné dopísky s domácími úkoly, ať o prázdninách nezleniví . Ale dokud tyto úkoly nezasílají vedoucím, tak proč ne :))).
Holky vstávají opět velice rozpačitě a vytáhnout je na rozcvičku trvá opravdu věčnost – už se z toho stává pomalu zvyk. Dnes holky opět zajódovaly (odvozeno od slova jóga), takže namáhavé to rozhodně nebylo.
K snídani byla teplá vtipná kaše (krupičná se smajlíkem z kakaa) a studený čaj. Nad kaší se všichni olizovali – tedy až na Pávčici – a nezbyla ani trocha.
Daně Daně – Pepiho bojovka, kdy holky musely dát v šanc své cennosti ze stanu a zaplatit jimi daně, které byly velice přísné v tomto královstvtdí, sultánství nebo emírství – už v tom začínám mít zmatek. Jenže připlacení daní byli okradeni zlodějem, kterého potom téměř celý zbytek programu naháněly, obíraly ho o cennosti a vraceli je daňovému úředníkovi. Samozřejmě to nebylo nezjištné a za navrácené věci pěkně úředníka kasírovaly. Jednoduše řečeně taková pěkná bojovka uprostřed táborového náměstíčka.

No, ale abychom holky moc nechválili, musím napsat, že dnešní vezír Pepi odhalil spoustu nepořádku ve stanech a po bodování na tom nebyly holky zrovna dobře a tak ustoupil program do pozadí a čekalo se až provinilci uklidí k vezírově spokojenosti.
Tím jsme se ochudili o cenné minuty dalšího programu, kterým byla zdravověda. Zkoušely jsme holky naučit pár základních věcí, které by mohly (doufejme že ne) v životě potřebovat. A zde je opět místo na pochvalu, protože toho hodně znaly a opravdu se snažily. Každý si vyzkoušel jak obvázat krvácení tlakovým obvazem, jak zaklonit hlavu pro uvolnění dýchacích cest atd. Škoda, že nás vezír přerušil s tím, že je čas na další program. No snad ještě bude čas si to zopakovat. Hlavní chvála patří Bizi, Pávčici a Woody – prostě těm nejstarším –je vidět, že mají s první pomocí zkušenosti.

Určitě jste viděli pohádku šíleně smutná princezna. Nevím jak naše Berušky, protože s rozesmíváním princezny moc zkušeností nepředvedly – no ale nebude předbíhat.
Mocný sultán vyhlásil, že rozesmívat princeznu může každý když zaplatí 5 dyrhamů. Jenže Vy, rodiče, jste daly holkám špatné kapesné, směnárna tady nikde nefungovala, takže nezbývalo než vyrazit na brigádu. Úklid v roverských stanech by se jim asi moc nezamlouval, tak se hlavní pozornost směřovala k Bobrůvce protékající za kuchyní. Táhly zde totiž zrovna spousty těch nejrůznějších druhů ryb. Takže holky zalehly na lávku, speciálními udicemi lovily rybičky a ty pak nosily na trh, kde získávaly penízky. Objevovaly se tu pěkné kousky – mečouni, pstruzi, sumci, kapři, lososi a dokonce Danielka přinesla rybí filé :))).
Když bylo dost penízků, tak se vytvořila fronta před palácem a stráž pouštěla za poplatek postupně jednu světlušku za druhou dovnitř. Ale princeznička pořád nic. Takto marně jsme promrhali čas až do oběda. No alespoň jsme díky lovu měli večer rybičkovou pomazánku :))). To si ještě zaslouží vysvětlení: rybičky byly totiž malé špalíky dřeva plavoucí po potoku no a co nás nenapadlo, místo avízované rybičkové pomazánky jsme večer připravili pouze suché chleby a na misku jsme nasypali piliny z dřeviště. No a komentovali jsme to tím, že je to pomazánka z holkama nalovených rybiček. Holky sice na chvilku znejistěly, ale pak jsme tak tak zabránili tomu, aby tento vtípek zbaštili – ne i s navijákem, ale i s pilinama a tak jsme raději rychle donesli tácy s pravou rybičkovou. No dostaly ony nás.

Ale to jsem trochu předběhl čas a vrátím se k obědu. Nezapomenutelné obilné placky usmažené jako karbanátky – mňam i masožrout jako já si pochutnal a to nemluvím o vegetariánovi jako Laky – ten se nabaštil také dobře. Holky dojídaly tyto skvělé placičky ještě v průběhu celého odpoledne. Mňam, mňam, sakryš, teď jsem si málem poslintal klávesnici!
Teď maminky potěším a nezapomenu napsat, že si holky v Poledňáku důkladně umyly nohy v lavorech s teplou vodu. Bavilo je to hlavně proto, že se snažily našlapat co nejvíce bublinek ze směsi sprchových gelů, jejichž vůně naplnila tábořiště.

Odborky, odborky, odborky – spoustě holek přibývají razítka splněných bodů velice rychle a v prvním odpoledním programu měly další možnost jejich počet rozšířit. A tak se dělala smaženice z hub, opět se tančilo, četlo a kreslilo.
Obličejové masky ze sádry, které navazovaly na tento program se holkám nečekaně moc líbily – nevím jestli to bylo tím, že byly celé zaplácané od sádry nebo potom viděly jak vlastně jejich xichtíky vypadají :).

Protože jsme zklamali při rozesmívání princezny, dal nám sultán poslední možnost. Doporučil, abychom vyrazili do nejzazšího koutu jeho země a získali jednoho lovce tygrů, který je prý v rozesmívání kapacita.
Osedlali jsme tedy naše „koně“ a vyrazili po skupinách po značkách, které vedly až k lovišti tygrů (rybník u Radešína). Timur (tak se ten tygrobijce jmenoval) nebyl sice moc nadšený, že by měl nechat své oblíbené činnosti a vyrazit za nějakou uřvanou fiflenou, ale nakonec souhlasil. Ovšem pod podmínkou, že mu holky pomohou s lovem tygrů. Zasvětil je do rodinné tradice úspěšného lovu tygrů – je to sice velice tajné, ale Vám to prozradím, jak se to dělá. Kdybyste nááááhodou, třeba při procházce kolem skautské chaty Mercedesky :) nebo po cestě na nákup nějakého tygra potkali.
To se musíte hrooooooozitánsky opatrně připlížit až skoro k tygrovi, vybafnout na něj, on se lekne, vyskočí po vás a v ten moment mu musíte bleskurychle vrazit do chřtánu předloktí se speciálním chráničem a druhou rukou ucpat tygrovi frňák – a je Váš. Párkrát jsme to natrénovali a šlo se do akce. Holky sice naučenou techniku použily, ale nakonec zvítězila jejich vlastní, účinnější. A tak za každé vytažení „ocásku“ tygra získali jednu kartičku. Timur byl s úlovkem spokojen, osedlal svého koně a jel s námi do tábora.

Princezna se mu moc nezamlouvala, pořád do ní tak nějak šťouchal a jak má pádnou paži, tak asi trochu přitlačil a najednou se princezna skácela z lavičky a vysypalo se hromadu šroubků, matiček, osiček atd. Všem okamžitě došlo, že to byl obrovský podvod a sultán na nás tímto způsobem vylákal náš celodopolední výdělek dirhamů. Protože se zalekl Timurova hněvu, dal mu nakonec svou daleko krásnější druhou dceru a rychle vyklidil pole. No a my mohli jít na tu výše zmiňovanou rybičkovou pomazánku.

Nástup jsme odbyli v rychlosti, aby měly holky dostatek času na vaření čaje v Šahrazádině čajovně. No a potom ještě malá estrádka a šlo se na létající koberec vyslechnout známou pohádku o Alibabovi.
Hlídku dnes měla Čegi s Bizi a Pávčicí a pokud víme, tak „během jejich služby se nic zvláštního nestalo“ :).

Na závěr dnešního dne mám ještě úpěnlivou žádost o Vaši shovívavost při čtení těchto reportáží, protože větší část jich je psána s ještě zalepenýma očima po pár hodinách spánku a to potom zpětně sám zírám, jakých chyb jsem schopen.
A ještě úplně, úplně na konec Vám chci oznámit, že většina táborových fotografií bude k vidění v pátek večer na naší fotogalerii, kam je přístup z okénkovských stránek. Teda aspoň mi to náš webmaster slíbil. No a to nejlepší nakonec – nakonec fotek, bude zvukový soubor s táborovou písničkou. Tak se těšte! :)

A doopravdy úplně poslední připomínka :D. Do článečku Táborové osazenstvo - Berušky byla dodána poslední fotečka Kristýnky a Michalky, kterou jsme dlužili. Takže se omlouváme rodičům a snad jsme je moc nevyděsili. Holky opravdu na táboře jsou :) a vypadají spokojeně, ne? :)