Půda prošla křestem!!!

Někdy v pátek kolem páté hodiny odpolední jsem začala plašit svoji milou rodinku, že za půl hodiny mám být na stanovišti alfa s plnou vánoční polní. Po zabavení ozdob, světýlek a dalšího vybavení, se v předsíni objevila přeplněná gema s igelitkou (podle mamči jedu na několik měsíců pryč, kdyby věděla, že tam ze svých osobních věcí mám jenom spacák a polštářek asi by se divila). Byla jsem přímo vyhozena ze dveří, za mnou byla poslána gema s igelitkou, a tak jsem musela jít. Vyhodíš ho dveřmi, vrátí se oknem, tak se to myslím říká, ale já se vrátila dveřmi (nechala jsem doma šálu, čepici a další zazimovací vybavení). Musela jsem ostatním na ulici připadat nějaká divná, protože se neustále ohlíželi a koukali po mém spacáku (blázni).

Po příchodu do klubovny, kde jsem narazila na "roztomilá" vlčátka, která mi svítila do očí baterkou, jsem mohla s potěšením zjistit, že už dorazila naše nejhlavnější – Pubu. Zrovna byla v nějakém družném hovoru s někým. Jen, co se vlčata odpálkovala domů, jsme mohly začít plánovat co s čím bude kde. Zapomněly jsme několik věcí, ale dalo se pro zajet (prodlužovák). Měli jste vidět Pepu, poté co spatřil naše přenosné vyhřívání (taková ta přenosná elektrická kamínka), které jsme nakonec nepoužily. Už jsme kompletní – Pubu, já, Mimčo, Dany, Duo, Kangi a psos Džeky. Teď by asi následoval podrobnější výčet rozdělení úkolů, ale tím vás zatěžovat nebudu.

Koukly jsme na půdu a odklidily stranou dalekohled a několik dalších věcí (přece jenom berušky jsou občas trochu hrrr), udělaly místo pro stromeček (nebo jeho napodobeninu, takové zelené umělé koště, které nám zapůjčilo Mimčo, pardón Zuzka.). Tím tady nechci urážet Zuzku nebo její vlastnictví, ale živý stromek je živý stromek, jsme rádi i za umělý.
Začínají se pomalu scházet berušky a jejich rodiče. Je zvláštní, že první se objeví rodič s batohem, hned za nosičem je beruška, která se zubí od ucha k uchu, jak to má dobře zařízeno. Při odchodu je to většinou naopak (beruška a batoh, rodič), ale i výjimky se najdou. Přišlo okolo jedenácti berušek s výbavou na několik dní putování.

Když už jsme kompletní, vydáme se na delší putování do obory (nebo jak se tomu místu říká). Cestou si několikrát zablbneme, zahrajeme si pár her. Docela dobré vzpomínky mám na špičkovanou (baba se předává šlápnutím na špičku boty), kdy mé pevné boty škodily na všech frontách. Pobavila jsem se pohledem na Pubinu, jak se snaží prohnat naše treperendy. S Kangi jsme si prohodila pár zápasnických objetí než se mi podařilo ji přišlápnout. Po ukončení této nanejvýš zábavné hry, jsem se šla vyškrábat do příkrého kopečka, kam se i v létě špatně leze a hůř v zimě, kdy to klouže. Někdo přece musí poschovávat plovoucí svíčky tak, aby se při tom pobavil. Berušky se vrhli na kopec statečně a s nadšením, po několika krocích však už nadšení pozvolna vyprchávalo až nakonec většinou ani nezbylo (a to jsem neseděla až nahoře, ale ve dvou třetinách). Sejmula mě Kačenka, když se sklouzla přímo na můj krk a zahrnula několik svíček do sněhu, tak že jsme je nenašly (jedna skončila u Kačky v kapuci). U mostu s Pubu a Kangi jsme usoudily, že proud je příliš prudký, proto se přesuneme k dalšímu mostu. Tak se i stalo. Po zapálení svíček se podařilo zavoskovat několik bund (samozřejmě nechtěně), ale i dorazit na místo určení. Při pouštění lodiček v zimě se jich několik utopilo již v přístavu, další se z něho ani nehli, jiné smetl zákeřný proud a těm, co se podařilo nějak přežít prvních pět metrů, nezáviďte – stejně se za chvilku potopili jako Titanic (po srážce s větví nebo s vodním živočichem). Jedné berušce se málem podařilo vánoční rochnění v té báječně studené vodě, ale zachránily jsme ji s nasazením vlastních suchých bot.

Další zastávkou byl několik uměle zbudovaných rybníčků (z výkladů jsem pochopila, že je má na svědomí Pubu za mladých let, nebo jsem asi neposlouchala dostatečně pozorně). Abychom využily tohoto svátečního momentu a dovedly atmosféru na vrchol, zapálily jsme několik balení prskavek střední velikosti. Po vyudění a prskání jsme se i několikrát sklouzly a vydaly se k ježíšku do klubovny.

Byla jsem vyslána jako předvoj (musela jsem upozornit Ježíška, že už banda jde, tak ať kouká zmizet). Musím uznat, že to Ježíškovi slušelo. (Teď jsem si vzpomněla, že někdy v pátek se dostavil i Mládě, který má ze mě strach. Teď si každý mužský šáhněte do hlavičky a vytáhněte informaci, zda-li se mě bojíte. Vidíte, nemáte žádný oprávněný důvod se mě bát. A pokud si myslíte, že máte důvod se mě bát, tak mi ho laskavě napište na mail misa.dablik@centrum.cz a já vás vyvedu z omylu.)

Když se banda dostavila do klubovny, našla tam Mimčo – Zuzku, která je nasměrovala na půdu, kde čekal vyzdobený stromeček, zima a hromada dárků. Raději jsme tam nezůstávaly příliš dlouho – sešly jsme o patro níž, stromek vzali s sebou a mohlo se slavit dole v teple. Teď ten stromek můžu pochválit za jeho velikost, kdyby měl dva metry tak nevím, jak bysme ho přenesly dolů. Při večerní žranici někdy okolo osmé, deváté hodiny jsem šla nasekat pár kousků dřeva. Kouknu do dřevárny, tam takové tlusté špalky a tak malá sekerčička (leda tak na třísky). Raději jsem koukla do nářaďákového kumbálu, kde byla sekera hodna své velikosti. Opravdu jsem si to sekání užila, představovala jsem si někoho v nemilosti (a s přítelkyní) a vyřídila několik špalků na sympatická polínka. Nyní přijde pro mě asi nejzajímavější okamžik celé výpravy. Najednou se otevřely hlavní dveře a tam nějaký nespokojený pán, který mi vyčinil, že sekám večer dřevo. Tak nic, stejně vzal za chvilku roha. Zarazilo mě, že ani nezaklepal – tak jsem zamčela a měla jsem sto chutí pokračovat v sekání dál, ale pak jsem si řekla, že mi to nestojí za to. Dřeva bylo až dost.

Nahoře v klubovně se mezitím všichni ukládali celkem ke spánku. Rozhodly jsme se spát ve velké klubovně, kam jsme se nakonec poskládaly. Já jsem usnula a probudila se až ráno (měla jednu z těch svých hluboko spacích nocí), takže jsem zaspala půlnoční příchod Mláděte, chechot berušek večerní, chechot berušek ranní a jiné drobné radosti života.
Ráno už se nic moc zajímavého nedělo, jenom jsme se vzbudily, uklidily a šly domů.

Tak a máte to tady, třeba jsem Pubu přidá někdy i nějaké fotky. Chci vám popřát pohodové svátky a dál už to znáte.