BraníVojtěchovo 2007

Tak tedy začneme držkama… Nejsou to tolik oblíbené polévkové přísady, ale ani hanlivé označení táborového osadníka (nebo spíše rovera). Je to pouze označení vykonávané činnosti, držet  držka. A co se tak v kuchyni obvykle drží a potřebujeme k tomu pomoc roverstva? No správně, je to bouchání (ne bití, mlácení ani týrání) kynutého těsta. K této vysoce fyzicky i intelektuálně náročné činnosti je zapotřebí dvou lidí (no, lidí…roverů), z nichž jeden bouchá ( ne druhého, ale těsto) a druhý drží. Kapišto? Do you understand? Verstehen Sie, bitte?
Dovolte nám drobnou perličku z táborových kuloárů: nepsanou veledržkou tábora nebyl nikdo jiný, než milovník !!!táborového!!! špenátu Mládě. Naopak velebouchačem tábora byl bezesporu Vařík, který nad těstem na kynuté knedlíky málem vypustil duši, ale těsto dobouchal.
Vařečky tentokrát přežily v plném počtu, protože s náma nejel lamvařečka Bouda.
Nakonec bychom rády složily poklonu i všem ostatním bouchačům a držkám, bez kterých by těstíčko prostě nebylo naboucháno v pořádku a pohodě.

Tímto se dostáváme k táborovým exekucím, které byly dvojího druhu: první, a pro děti jistě zajímavější, byla exekuce Jesseho Jamese oběšením (o té možná někdy příště); ta druhá byla naopak zajímavější pro vedení, které tuto exekuci muselo pro velký úspěch několikrát opakovat. Samozřejmě mluvíme o oblíbeném táborovém kloktadle, které jistě každý zná alespoň z doslechu. Ti šťastnější ho pak i znají i z vlastní zkušenosti. Pro neznalce, jedná se o směs všeho možného jedlého, které však v konečné fázi je v dané kombinaci naprosto nejedlé a vhodné pouze ke kloktání. Důvodem pro zavedení táborového kloktadla byla zejména mluva pro skauty nevhodná, se kterou vlčata nepřestala ani po několikerém varování a odběhání x koleček.
Někdo přijal kloktadlo mužně a statečně, zatímco jiní měli plnou pusu řečí, ale když došlo na věc, tak měli slzy na krajíčku. Přesto se někteří nepoučili a za pár dní vesele kloktali znovu.

Nyní bychom vás (myšleno v této chvíli zejména maminky) rády vyvedly z omylu – ne, na táboře doopravdy nemáme elektřinu, tudíž ani elektrickou myčku, jedná se o myčku na ruční pohon. Chtěly bychom tímto apelovat na rodiče, aby před táborem nechaly děti alespoň párkrát umýt nádobí !!!ručně!!!, aby se nám nestalo, jako tomu bylo letos, že některé děti se obávaly, že je špinavé nádobí nejspíš pokouše… Teprve po našem ujištění, že většina maminek tohle dělá téměř denně, se vlčátka osmělila a nádobí pak umyla, až na výjimky, téměř na jedničku. Vlčátka samozřejmě umývala pouze menší nádobí, to větší pak zvládl kuchyňský personál.

Na tábor za námi přijela i zajímavá návštěva – bratr Song z Foglarova oddílu, pražské Dvojky. Vlčatům připravil zajímavé povídání s ukázkou různých materiálů a fotografií ze života Dvojky, které si se zájmem poslechlo i vedení. Nezapomněl ani na kuchyň, dovezl nám několik skleniček výborné malinové marmelády. Po skončení přednášky nás pak bratr Song udivil svou mrštností při přelézání laviček. Vzhledem k jeho vysokému věku (83 let) to byl docela dobrý výkon.

Nakonec si musíme aspoň trochu přihřát svojí polívčičku, jak si vážíme našeho vedení. Jednou takhle přšel do kuchyně Klaxa s tím, že má „velkou žravou, Šídlo co mi dáš?“Klaxa však nepočítal se Šídlušiným smyslem pro humor a tak nestačil valit bulvy, když mu Šidélko podalo VELMI VYDATNÝ sendvič (celou vánočku, rozkrojenou podélně napůl a namazanou nutellkou). Klaxa byl upřímně zděšen, z posledních sil do sebe natlačil pouze polovinu porce a zbaběle prchl… Druhou půlku pak ukořistil Albi.

Tak to by zas pro dnešek stačilo. Nevíme, jestli se s vámi ještě o nějaké zážitky podělíme; je jich sice spousta, ale je problém z nich něco vybrat.

Mějte se krásně.