OKÉNKO :: Podivuhodná cesta pro červené šňůry

Z toho, že se na okénku už pěkně dlouho neobjevil žádný roverský článek, byste mohli usuzovat, že kmen nevyvíjí žádnou činnost, což by jistě nebylo nijak překvapující. Pravdou však je, že tento rok máme už teď za sebou víc kmenových akcí než za celý minulý rok, jen o nich nikdo nepíše. Takže abyste si nemysleli, že děláme něco supertajného, přináším vám malé nahlédnutí do našich akcí.

S tím malým nahlédnutím vážně nepřeháním, páč většinu cesty si prošli nejmladší roveři sami, takže co se dělo po cestě vám neřeknu, to se jich musíte zeptat sami. Z mé strany to rozhodně nebyl tak dobrodružný zážitek, protože já jsem jen vymyslela trasu. Potom mi George pomohl dopravit Báru, Ludvu a Terku za Počítky, kde jsme je vykopli z auta. Ale protože nejsme žádní tyrani, dostali mlaďoši mapu, a byl jim naznačen směr k Harusáku, který ovšem neviděli kvůli lesu. Potom se ještě Bára s Terkou rozhodly nechat nám v autě své papírové mačety, jelikož uznaly, že na obranu by jim moc neposloužily.

Hned jak jsme se vydali s Georgem na zpáteční cestu, začaly u mě vyvstávat obavy, že je cesta moc dlouhá, že je zima a oni nedojdou a postupně umrznou...Takové myšlenky mi běhaly hlavou celou dobu čekání v hospodě, nakonec ale všechno dobře dopadlo a naši noční chodci se ozvali neočekávaně brzo, že už jsou pod Harusákem a čtou si tam starou Čínskou poezii(jak jim bylo přikázáno jedním z úkolů). A jelikož se během pochodu rozrostl počet čekajících v hospodě, vzali jsme auta a vyrazili za novými soukmenovci na Harusák, kde jsme jim přpravili přivítání v kmeni. A aby na cestu nováčci hned tak nezapomněli, dostali kromě šňůr ještě vlastní strom. A pokud neumřel, roste dodnes.