Ali Baba a 40 loupežníků

V daleké zemi někde u Persie žili dva bratři. Starší Kásim byl boháč a závistivec, mladší Ali Baba neuměl hospodařit a pomalu neměl, co by dal do úst. Zůstala už mu jen služebná Mardžána. Co měl Ali Baba dělat? Rozhodl se nakonec, že prodá i Mardžánu. Ta mu však řekla: „Neprodávej mě, můj pane. Peníze se ti stejně brzy zase rozkutálejí. Vyprav se raději do lesa, nasekej dříví a prodej ho!“ Ali Baba pochválil Mardžánu za dobrý nápad. Hned druhý den vzal sekeru a zanedlouho byl v lese. Pracoval dlouhou dobu, když tu najednou slyší dusot. Ukryl se v houští a čekal co se bude dít. Kolem něj proběhli zarostlí špinaví chlapi zamířili k nedaleké skále zarostlé křovisky. U skály pak první z nich – podle hrozivého velkého tetování na rameni bezpochyby náčelník – zvolal: „Sezame, otevři se!“

K Ali Bbaově údivu kamenná stěna zarachotila a objevil se v ní černý otvor, do kterého začali loupežníci po jednom vcházet. Z jeskyně bylo slyšet, jak rozprávějí o uloupeném pokladu, který zde schovávali. Potom z jeskyně vylezli, náčelník zvolal: „Sezame,zavři se!“ a byli pryč. Ali Baba si oddychl. Slezl ze stromu a postavil se před skálu. Zopakoval po náčelníkovi kouzelné zaklínadlo a vešel do jeskyně. Oči až musel přimhouřit před tím, co viděl. Hromady zlata, drahokamy velké jako hlava, látky z Indie i Číny, perel šňůry, … Ali Baba chodil od stěny ke stěně, nakonec však do svého měšce nabral několik zlatých mincí a rychle z jeskyně zmizel. Když se vracel domů, potkal svého bratra Kásima.

Ukázal mu zlatý peníz a Kásim se divil, kde ho chudý bratr vzal. Ali Baba přiznal vše o jeskyni plné pokladů, řekl ale bratru, ať tam radši nechodí, nechce-li padnout do rukou krvelačným loupežníkům. Kásim se mu však vysmál. „Mohu se stát velkým boháčem, hlupáku a nenechám si tu příležitost ujít!“ Nazítří se Kásim vydal do jeskyně s celou karavanou oslů a vaky připravenými k plnění pokladem. Dorazil k jeskyni a podle pokynů Ali Baby zvolal: „Sezname, otevři se!“ Skála se otevřela a Kásim vešel. Nabíral zlata a drahokamů plné hrsti a když naplnil vše co měl, chtěl se vrátit. Ale ouha! Nemohl se rozpomenout na jméno skály. Věděl, že jde o nějaké semínko. Zkoušel tedy: „Ječmene, zavři se!“ nebo „Pšenice, otevři se!“ Ale nic nebylo platné. Najednou slyšel dupot nohou. To se vraceli loupežníci. Jakmile viděli Kásima v jeskyni, náčelník se rozběhl a uťal mu hlavu.

Dva dny čekal Ali Baba doma na bratra s velkými obavami. Když dva dny uběhly, Ali Baba se rozhodl vydat k jeskyni. Tam našel bratrovo tělo. Rozhodl se, že ho musí pohřbít. Naložil mrtvé tělo na záda a vydal se k domovu. Věděl však že loupežníci se vydají brzy po jeho stopách.

Mardžána mu poradila, aby se nastěhoval do bratrova domu a on tak udělal. Loupežníci brzy přišli na to, že tělo mrtvého zmizelo a vydali se pátrat po Ali Babovi. Když zjistili, kde přebývá, označili jeho dům bílým křížkem na dvěřích. Chtěli se tam v noci vplížit a Ali Babu zavraždit. Na Mardžánu si ale nepřišli. Hned si bílého kříže všimla, a i když nevěděla o co jde, pro jistotu nakreslila stejný kříž na dveře všech domů v ulici. Když se loupežníci v noci plížili ulicí, viděli, že všechny dveře jsou označené a nevěděli, do kterých vejít. Zuřili velice a loupežníka, který kříž nakreslil bez milosti popravili. Další den se do města vydal další loupežník. U Ali Babova domu se zastavil a obtiskl na dveře kapku krve ze svého prstu. Když se Mardžána vracela z trhu, hned si kapky krve všimla. A že měla v košíku zrovna mrtvé ryby, namočila prsty do jejich krve a označila stejně všechny domy v ulici. V noci se loupežníci plížili ulicí a opět viděli, že všechny dveře jsou označené. Zuřili ještě víc a svého druha opět popravili. Nazítří se vydal do města sám náčelník. Obstaral si 40 měchů na olej, ale olej dal jen do dvou z nich. Do ostatních se schovali jeho loupežníci. Přišel až k Ali Babově domu a zaklepal na dveře. Ali Baba otevřel a náčelník loupežníku (převlečený za kupce) řekl: „Jsem kupec z cizí země. Nech mě, pane, u tebe přenocovat, zítra s vydám na trh prodávat měchy s olejem.“ Ali Baba ho pozval dál a nabídl mu jídlo a pití. Přisedl k němu a brzy si začali povídat. Povídali si dlouho do noci, až začal v lampě na stole docházet olej. Mardžána šla lampu doplnit, ale v domě zrovna nebyla ani kapka oleje. Vzpomněla si ale, že cizinec má v měších na dvoře oleje spoustu. 3la na dvůr a už už chtěla první pytel rozvázat, ale náhle se z něj ozval hlas: „ Už je čas náčelníku?“ Jiná služebná my leknutím omdlela, jenže Mardžána hned prokoukla, jaký ptáček asi v měchu sedí a šeptem odpověděla: „Ještě ne, ještě chvíli!“

I z dalšího měchu se ozvala stejná otázka a než došla Mardžána na konec řady, napočítala přesně 38 loupežníků. Až v posledních 2 pytlích byl olej a to jí vnuklo nápad. Rozžhavila velký kotel a do něj olej nalila až začal vařit. Potom vzala velký džbán, nabrala syčící olej a vylila ji postupně všem loupežníkům na hlavy. Tak zbavila celou zemi krvežíznivých loupežníků!

Když se vrátila domů, jakoby nic, oblékla taneční úbor a začala Ali Babovi i jeho hostu tančit. Tančila krásně, ale náčelník už se těšil až se v domě zhasne a on bude moc provést svůj vražedný plán. Mardžána vzala bubínek a uklonila se k Ali Babovi, který ji odměnil dinárem. Poté se postavila s úklonou před náčelníka, který ji chtěl také obdarovat, ale ve vytažení měšce mu překážela dýka, kterou ukrýval pod košilí a kterou měl nachystanou na zavraždění Ali Baby. Mardžána to zpozorovala, na nic nečekala, dýku mu vytáhla z košile ukázala ji Ali Babovi. „Takhle s tebou chtěl naložit tento muž!“ řekla mu. „Je to náčelník loupežníků!“ Vyprávěla mu , jak zatočila s loupežníky. Náčelník, když slyšel, že přišel o své druhy, na nic nečekal, oknem vyskočil ven na ulici a dal se na útěk. Ali Baba byl Mardžáně neskonale vděčný. Na důkaz vděčnosti jí dal za manžela svého syna, o kterém věděl, že se jí už dlouho líbí. Společně pak žili šťastně a spokojeně, dokud nezemřeli.