Poradní skála - Blansko 2003

V pátek, když jsme dorazili k našemu cíli, kterým byla farnost naproti kostelu Sv. Martina,
šli jsme se zapsat do sálu Kulturního domu, který se uvnitř farnosti nacházel.
Jelikož hlavní program začínal ve 20:00 a bylo něco kolem páté hodiny rozhodli jsme se na prohlídku města.
Zamířili jsme ke kinu, ve kterém se nacházela místní čajovna. Bylo to zde velmi příjemné a proto jsme se rozhodli, že zde strávíme čas než program začne. Posezení bylo velmi příjemné a čaje, které jsem si objednali byly chutné a až omamně voněly.
Čas se hnal neúprosnou rychlostí, proto jsem se rozhodli k návratu.
V kulturáku, kde se naše poradní skála konala, bylo už více skautů a skautek.
V osm hodin začal program. Sedli jsme si do kruhu a začali jsme na seznámení hrát hru se židlemi. Všechny nás to příjemně naladilo do hravé nálady.
Po této hře jsme dostali štítky, na které jsme se podepsali. V pravém rohu toho štítku byla malá tečka. Někdo měl červenou, jiný modrou - podle těchto barev jsme byli rozděleni do skupin, ve kterých jsme hráli hry a především diskutovali. Zahráli jsme si hru s kostkou a taky hru "ruce, nohy" (země se mohlo dotýkat jen určitý počet ruk, nohou, zadků nebo hlav) byla to pěkná fuška na hlavu vymyslet takovou sestavu jako třeba 3 nohy a 12 ruk, když vás je ve skupině přes deset.
Po procestovaném dni jsme byli ale už natolik unaveni, že jsme chtěli jít co nejdříve spát.
Během celého večera přijížděli další a další skauti z různých měst.
Někteří si ještě zpívali, povídali, četli. My jsme se rozhodli pro spánek

Sobota 1. 11. 2003

Do krásného slunného rána nás probudilo mluvení a štěbetaní již probuzených skautů v sále. Bylo kolem osmé hodiny ranní a tak jsme šli nakrmit naše hladové a stále se ozývající žaludky.
Po snídani a hygieně byl nástup a rozdělení po barevných skupinách.
Následoval dopolení program, který se skládal ze čtyř hlavních bodů:

Scénky
Diskuze
Rukodělky
Tělocvik

Na každý bod jsme měli asi 30 minut. Každá skupina začínala jiným bodem, abychom jsme se navzájem nerušili. My jsme začínali scénkami. Naším úkolem bylo nejdříve říct, co nás napadne při slově dramaťák. Potom jsme si pověděli pohádku o Červené Karkulce tím stylem, že každý řekl jenom určitou část a mohl si i vymýšlet, díky tomu jsme do této pohádky zahrnuli i lišku, policii apod. Nakonec jsme se rozdělili do několika skupin a tuto pohádku podle našeho vyprávění zahráli - vypadalo to velice zajímavě. Bohužel čas již vypršel a my se přesunuli k diskusi.
V tomto bodě jsme probírali jak motivovat malé vlčata a světlušky k plnění odborek, jak je učit hrou. Motivovat je např. tím, že na nástěnce vystavíme, kdo kolik odborek má splněno. Ten kdo jich má hodně, motivuje ostatní. Rozvíjet v nich jejich vlastní dovednosti (malování rukodělky, plaváni,...)
Třetím bodem byly již zmíněné rukodělky. Zde jsme vyráběli anděly, nebo kdo chtěl čerty, ale především jsme vyráběli kuřátka pro nadaci pomozte dětem, se kterou, doufám, začneme v nejbližší době spolupracovat. Není to nic náročného, postačí k tomu vata, půl skořápky od vajíčka a barevný papír. Potom už pracuje jenom naše fantazie.
Posledním bodem byl tělocvik.
Dozvěděli jsme se, jak protahovat tělo u malých dětí, co je dobré a co né pro jejich nevyvinuté svaly, šlachy, klouby,...
Také proto jsme si šli ven pár takových hravých rozcviček hned vyzkoušet, protože sami si to musíme přiznat, že jen malou většinu z nás baví takové to raz, dva, tři, čtyři - však víte jak je to otravné.
Ještě než jsme se celí hladoví vrhli na oběd, diskutovali jsme se Sojkou a Slimákem o všech bodech, které jsme právě splnili. Sojka se Slimákem jsou ve sdružení vlčat a světlušek. Povídali jsme si především o motivaci, ale taky co se pro světlušky a vlčata připravuje jako např. atletický den, divadelní šestka nebo zpěv.
Nejvíce se mi však líbila slova, která řekl Slimák a to že : "Světlušky a vlčata nejsou skauti, a proto se k nim musíme tak chovat a i s nimi tak jednat". Myslím si, že mluvil těmito slovy za nás za všechny.
Po této debatě jsme se přesunuli k obědu. Po něm následovala chvilka pauzy, potom program dle výběru. Někteří z nás šli do dír v jeskyních, jiní (jako třeba my) se vypravili na rozhlednu. Kolem půl třetí jsme vyrazili. Šli jsme směrem k lesům, které byly za městem. Cesta utíkala příjemně. I když jsme museli do kopců a bolely nás nohy, nevzdali jsme to!!! Po 6,5 km se před námi objevila rozhledna. Nahoru se šlo po 168 schodech, které byly omotány kolem rozhledny.
Na vrchu rozhledny byl krásný výhled na všechny světové strany kolem nás - to bylo velmi hezké, i když nahoře foukal vítr a byla nám i malinko zima, dolů se nám moc nechtělo především kvůli nádhernému výhledu. Asi po 15 minutách jsme přece jenom sestoupili dolů.
Tam jsme se rozdělili na čtyři skupiny po sedmi lidech. Měli jsme splnit do 19:00 hod kolem dvaceti úkolu, které se týkaly především města Blanska.
Byli jsme poslední skupinou, která vyrazila. Ptali jsme se totiž pána, který nás na rozhlednu pustil na určité otázky v našich úkolech a tím jsme si spoustu práce ušetřili. Jelikož jsme vyrazili až kolem páté hodiny, tak než jsme sešli dolů, byla již tma. Proto jsme se rozhodli rozdělit se a mezi nás rozdělit zbytek úkolů. Dohodli jsme se, že v sedm hodim sejdem u kostela sv. Martina - tam jsme úkoly zapsali a měli jsme je hotové.
Protože už asi dvě hodiny poprchávalo a my jsme byli zmrzlí, šli jsme do naší farnosti.
Navečeřeli jsme se, a měli jsme hodinu pauzu, tu mnozí z nás využili ke spánku.
Kolem osmé hodiny si nás zavolala Sojka a my jsme si opět sedli do kruhu.
Asi po dvaceti minutách jsme se rozdělili opět do skupin našich barev. Naším úkolem bylo rozvíjet diskuzi, kterou jsme měli na programu i dopoledne. Na čtyři hlavní témata jsme měli asi tak 15 minut. Za tu dobu jsme museli zapsat různé názory všech lidí v naší skupině.
První téma byla spolupráce s rodiči - vypisovali jsme výhody a nevýhody, obohacovali jsme se různými zkušenostmi. Shodli jsme, že je hodně důležité vzájemně spolupracovat a informovat rodiče a oni zase nás. Můžeme i s rodiči vyrazit na výpravu a zapojovat je společně s ratolestmi do programu. Hlavním bodem co jsme řešili, bylo pouštět nebo nepouštět rodiče na tábor. Jelikož každá skupina měla svého mluvčího, který tyto názory a postřehy četl nahlas, mohli jsme mnozí vypozorovat rozdílnost oddílů. Jeden oddíl měl názor nepouštět rodiče na tábor vůbec!!! Myslím si, že je to hloupost, protože já mít dítě 14 dní na táboře, tak bych o něm vědět chtěl. Spoustě oddílům se líbilo, že my rodiče pozveme na předposlední den tábora. Mají možnost na táboře přespat a ráno si své milované ratolesti taky odvezou a hlavně to nenaruší chod celého tábora.
Každá skupina takto řekla svůj názor a Sojka to vše zapisovala.
Dalším bodem byl nábor dětí k vlčatům a světluškám. Vyměňovali jsme si nápady kdy, kde a jak pořádat nábory. Docela se mi líbilo chození do školek tak jednou, dvakrát do měsíce a s těmi dětmi hrát hry. Dětem se to líbí a pak, až jdou do školy, tak někteří začnou do skautu sami dobrovolně chodit.
Bohužel ale ono 15 minut na takové debaty je hodně málo a tak spousta nápadů byla zamlčena.
Třetí debatou bylo téma šestníci - shodli jsme se, že by šestníci měli být především ti, kteří jsou zodpovědní a měli by jít příkladem ostatním členům šestky. Především by to neměl být družinový šašek nebo to vlče, které má pěkné hračky, a podobně by to neměla být světluška, která má nejhezčí oblečení.
Bavili jsme se jaké výhody by měl mít šestník, ale taky co by měl umět a hlavně by měl mít aspoň trochu respekt u svých vrstevníků, co by měl za úkoly, ale pořád musíme mít na paměti , že to není skaut. Proto, když píši o úkolech, myslím tím např. svolávání své šestky, nošení vlajky apod.
Posledním bodem byl přechod do skautu - zde jsme vypozorovali, že spousta oddílů z jiných měst má s tímhle velké problémy. Jedna vedoucí dokonce řekla, že teď má jít jejích 10 světlušek do skautu a ona že je tam dát nechce, protože ví, že by se do půl roku rozpadly. Myslím si, že bychom měli děti učit tomu, když budou přecházet do skautu, aby pořád byli takoví jako v družině nebo ve smečce. Hlavně bychom měli děti na přechod do skatu 100% připravit a to např. společnými akcemi se skautem (Skautský den) - tam děti skauty poznají - a potom se budou i do skautu víc těšit.
Během těchto debat nás navštívila sestra, která píše Světýlko. Radila nám jak do světýlka posílat své příspěvky, články a fotografie. V tomto stylu a náladě jsme si povídali ještě hodně dlouho do noci, až jsme z toho někteří měli hlavu jako vzducholoď.
Naše krásné posezení a podebatování skončilo kolem jedné až půl druhé hodiny ranní.
Na závěr nám Sojka ještě přečetla dva příběhy, které byly spojeny s naší činností. Na rozloučenou jsme si zazpívali píseň Chválím Tě Země má a skautský večerníček na dobrou noc.
Vysíleni a nabyti různými zkušenostmi jsme si zalezli do spacáků a usnuli.

Neděle 2. 11. 2003

Probudili jsme se do krásného rána kolem osmé hodiny a hned jsme se vrhli na snídani.
Jelikož na dnešek již nebyl žádný program a my jsme se museli sbalit a jet domů, tak tento článek ukončím a děkuji všem, co se Poradní skály 2003 účastnili.