UFO, bum z planety!

V pátek 25. 5. Berušky vyrazily na výpravu. Čekala jsem na ně v Radňovicích, tak nemám o cestě moc podrobné údaje. Ale vím, že po cestě nacházely divné stříbrné kameny, takže když holky přišly, poskládaly z nich zprávu a hned věděly, že se mají vydat k rybníku.

A tam to bylo. UFO. Ale jaký!!! Měl dlouhá zelená tykadla a na tykadlech ještě 2 páry očí. Jenomže Beruškám by nezabránilo, aby se na něj nesesypaly jako vosy, ani kdyby byl celý slizký, zelený a měl očí třeba 100… Chudák UFO jen vyděšeně couval, když se na něj vrhly. Zezačátku totiž nerozuměl jejich řeči, naučil se ji ale docela rychle… Tak jsme se rozhodli, že mu pomůžeme dostat se zpátky na rodnou planetu. Bylo by to o dost jednodušší, kdyby si UFO pamatoval, ze které že planety vlastně pochází.

Pomoci nám mohl jistý astrolog. Vydali jsme se za ním a on nám opravdu pomohl. Na cestě vesmírem bohužel zestárl o spoustu let, takže když se k nám nakonec z vesmíru za ohlušující rány vrátil, měl už slušný plnovous…
Dal nám ale mapu, aby se nám UFOunova planeta lépe hledala. Jenomže už bylo skoro 10 a Berušky musely jít spát. Atty jim móc pěkně přečetl pohádku a ony postupně usínaly.

Jenomže moc dlouho jsme je spát nenechali, protože noční hra nepočká. A tak jsme šli ven a tam jsme uviděli zeleně svítící kruh a tím kruhem jsme prohazovali létající talíř, který taky svítil. Po několika neúspěšných pokusech se to Aničce Obrové podařilo a mohlo se jít zase spát.

Budíček měl být původně o půl 8, ale proběhla rozcvička s jógou a hrami. Zdálo se mi hrozně roztomilé, že když se Řízek probudil, našel vedle spacáku obrázky od Káti a Danielky, které mu namalovaly:-)… Po snídani jsme si šli vyzkoušet jaké to je, když se raketa ve vesmíru musí vyhýbat různým nebeským objektům a jiné zase překonávat. Nejrychlejší raketou byla Mánička (všimněte si, Mánička na výpravě všechno vyhrála:-)) s časem něco pod minutu. Bylo dost brutální vedro a tak jsme se osvěžili zmrzlinami z Jednoty. Po této akci nám ovšem v kase zbylo 9 korun… Následoval Attyho program, ve kterém se holky dozvídaly něco o Nováčkovských zkouškách a o 1.a 2. hvězdách. Na táboře pak už budeme vědět, kdo je na jaké úrovni. Pak jsme si šli do chládku školy malovat naše osobní vesmírné planetky,na kterých jsou zobrazeny nejlepší skautské zážitky holek z tohoto roku.

Byl čas oběda, který byl v režii UFA. Jenomže holky (všechny čekaly nevím proč řízky:-)) byly zklamané, protože UFO toho moc nesní a tak si myslel, že jim bude každé stačit k obědu jedna lentilka. Naštěstí jsme s sebou měli „náhodou“ Kuře na smetaně. Myslela jsem, že si ho holky uvaří samy, jenomže ony to nechaly na nás a šly s houpat na kruhy. Přišly, až když bylo jídlo hotové. Měla jsem chuť to před nimi vylejt do kanálu, takový nevděk! Vtipné bylo, když si malé holky myslely, že to Kuře na smetaně je polívka (no dobře, bylo trochu vodovější…) a ptaly se, kdy teda bude to kuře. Nemohly chudinky pochopit, že ho právě snědly:-). I když kuře nebylo opravdové, Beruškám chutnalo, což se pak ale ukázalo jako malý problém, když se jim muselo vysvětlovat, že počtvrté už si nemůžou přidat, protože nic nezbylo:-)… V poledním klidu se neleželo, ale zlobilo a česalo a týralo rovery. Řízek jako nový objekt zájmu to schytával nejvíc.

Po klidu jsme se měli konečně dozvědět, ze které planety UFO teda přišlo (přiletělo). Najít tak malou hvězdu na celé obloze nebylo vůbec jednoduché, ale nejšikovnější světlušky na světě nic nezastaví a tak přišly na to, že ona hvězda se nachází na Severní obloze, ve 3. čtvrtině, v souhvězdí Pastýř, hvězda Arcturus. Arcturus je mimochodem nejjasnější hvězda Severní oblohy. Než UFO odletělo, potřebovali jsme ještě sehnat dostatek kapesníčků na smutné loučení. Jenomže začala bouřka a tak jsme se museli přesunout dovnitř. Tam jsme hlasovali o názvu výpravy (název: „Anička a Řízek na výpravě“ se naštěstí z hlasování nakonec vyloučil, smůla, Máčí a Ivko, že:-)?), hodnotili ji a hráli ještě další hru, která prověřovala schopnosti komunikace.

Počasí se nelepšilo, dokonce začaly padat kroupy a náš odchod na vlak se začínal zdát neproveditelný. 20 minut cesty v tomhle lijáku, no hrůza. Naštěstí přijel Danielčin tatínek a holky a nás rovery ve 3 skupinkách odvozil ke klubovně. Tímto mu moc děkuji, protože nás docela zachránil!!! Při tomto akčním zakončení se na loučení s UFO jaksi zapomnělo, tak snad se UFO na nás moc nezlobí… Poplakali jsme si všichni doma!