Den čtvrtý - Kyrgystán

Ráno jsme se probudili jako každý den v sedm hodin, šli na rozcvičku, poslechli si ranní slůvko, posnídali a pak nás čekal první program. Protože jsme se dostali do Kyrgystánu, zkusili jsme si na vlastní kůži, jak je jejich život těžký. Dostali jsme do skupinky krabičku sirek a úkolem bylo ji v Řečici za něco vyměnit, to dále měnit, až budeme s výměnou spokojeni, můžeme se vrátit. Asi největší úlovek přinesli žlutí, kterým se podařilo proměnit krabičku sirek v sadu porcelánového nádobí – šest hrnečků, šest podšálků a šest talířků na zákusky. Ale i ostatní skupinky donesly spoustu úlovků, i když zanedlouho většina z nich rychle zmizela v jejich břiše.

První program byl prodloužený, takže druhý program začínal o něco déle. Přišel za námi Kyrgystánský zemědělec, takový starý muž a že má problém. Pěstuje bavlnu, ale letos se mu nějak přemnožila a začala napadat i okolní rostliny, především smrky. Je nutné to sesbírat, ale pozor na strážce, hlídače, kteří si tuto bavlnu přivlastnili.

Dnes vyjímečně byl, k radosti všech, i krátký program o poledním klidu. Bylo třeba se rozdělit do skupin, aby mohl proběhnout třetí program, a co že to bylo? No turnaj o světový pohár. Skupinky byly, Afrika, Amerika, Evropa a Asie.

Už je tu třetí program a první zápas mezi kontinenty. V čem? V Ringu. Co že to je? Připomíná to volejbal, hraje se přes síť, každý team má gumový kroužek a ten se hází přes síť, když kroužek spadne na zem, přestává se s ním hrát a soupeř získává bod. Myslím, že hra se ujala, protože jen bylo o poledňáku hezky, už u někoho z roverů byla Kačenka nebo Woody a chtěly půjčit ringo kroužky.

Po svačině za námi přišel Willy Fog, že pro nás hodiny výtvarné výchovy u jedné známé umělkyně. A tak jsme se za ní vydaly. Dnes si pro nás připravila velice zajímavou činnost. Když jsme sbíraly tu bavlnu, tak jsme měli možnost si z ní udělat oblečení. Každá skupina dostala velký arch papíru a mohli využít co je napadlo, ale podmínkou bylo, že se na oblečení musí objevit něco z bavlny. A tak jsme se do toho pustili. Všechny modely byly tak pěkné, že mě docela mrzelo, že jsou jen papírové a ne z látky.

V pátém programu za námi přijel Šerif potápěč. Dozvěděl se o naší cestě a přišel nám povědět, jak vypadá podmořský svět a co všechno potřebuje potápěč. Bylo to velice zajímavé povídání, že se nám ani nechtělo jít spát.