4. táborový den (čtvrtek) - Berušky

Snídaňový jogurtík zmizel v každém za rekordní čas nástup se také odnástupoval velice rychle a holky vyrazily na dlouho očekávaný program pod vedením vezíra Čegi. Po tomto úvodu byste si mohli myslet, že půjde o kdo ví jakou zábavu, ale pravdou je, že se začaly tenčit zásoby dřeva a tak byl tento program dlouho očekáván tak maximálně kuchyní. Holky stahovaly klestí a klacky a za první program nám na dřevišti vyrostla pěkná hromada.
Naštěstí se tím holky moc nevyčerpaly a do tří následujících sportovních disciplín nastoupily s velkým nasazením. Slalom mezi stany okralovala Woody, zatímco cestu z kopce a zpět do kopce se špalkem dřeva vyhrála s přehledem Barča S. O dopravě špalku pomocí „golfových holí“ (sekera, palice, kladivo) Vám toho bohužel moc neřeknu, protože jsem to jednak neviděl a Pepi teď vyrazil na likvidaci noční hry a po jeho návratu budu snad už na internetu u Tulisů…….

Sezame otevři se!!! To je heslo, které holky bez váhání použily při vstupu do Alibabovy jeskyně – tedy do jeskyně loupežníků a postupně se proplétaly spletitými chodbičkami, kterými je vedl modrý provázek. Na každém rohu je čekaly spousty zlata, jen se k nim ale dostat – a tak se házelo kostkou a pořád dokola znovu a znovu se vyptávaly otrokyně Mardžány co na určité číslo můžou a nemůžou. To vše tak dlouho, až bylo všechno zlato vytunelováno a převezeno na kárce do tábora.
Vrcholem dnešního dne byl alespoň pro mě oběd – zbožňovaný segedínský guláš. Polední klid byl aktivní jako každý jiný – holky prostě nenapadne si na chvilku zalehnou, ale pořád brousí po tábořišti. Službu na umývání nádobí měli Bizoni, takže Bizi, Danielka, Pája a Barča J. Měli byste vidět, jak svědomitě nádobí umývali a s jakou pečlivostí drhnout obrovské hrnce a nedají si pomoci. Asi to budu muset nafilmovat, aby maminky věděly, jaké mají doma pomocnice a náležitě jejich pomoci v budoucnu využívaly :).

A zase to počasí! Místo slibovaných veder a sluníčka dééééšť :(. Ten zkomplikoval Maky další program a tak se místo seznámení s bratrem Alibaby – Kásimem zpívaly holky v paláci pod vedením Attyho a Pepiho. Ale musím říct, že takové klidné zastavení v náročném dni není vůbec špatné a tak se holky vyvalovaly na matracích v paláci, zpívali o 106 a byl neuvěřitelná pohodička a déšť venku nikdo neřešil – snad jen Maky, které dala příprava dost práci. A abyste mi věřili, zkusím uveřejnit ve fotogalerii i jeden videosouborek se zpíváním, tak se těšte na páteční večer až noc. Náš webmaster se bude snažit.
A co tipujete, že bude za další program? Věřím, že minimálně tak polovina typů byla správných. Začíná to na O……. ano, jsou to odborky, každý kdo uhodl si připočte bodík. Pája mi vysvětlovala kde se co čistí a maže na kole, ukazovala jak se zatáčí i s ukazováním na levou a pravou stranu a také odbočovala na papírových křižovatkách. Odborku cyklistky má už skoro na dosah.
Drak Barči J., který modelaří s Áňou měl také včera už první zkušební let a Danielka byla proklepnutá ve zdravovědě tentokrát od Danny. Už se těším, až v novém skautském roce budou rukávy holek obsypány odborkami :) – no dobrá, když každé alespoň 1 přibude, tak to bude fajn.
Pohřební cesta – strašidelný název programu a opravdu nelhal. I když jsme Kásima – chamtivého bratra Alíbaby nepoznali osobně, zjistili jsme, že se vydal do jeskyně s pokladem, o kterém mu bratr dobromyslně řekl no a padl do rukou loupežníků, kteří s ním udělali krátký proces. Naším úkolem bylo dopravit jeho ostatky k důstojnému pohřbu. Trochu morbidní, ale ve skutečnosti se jednalo o to, prověřit schopnost družinové spolupráce. Na děrovaný létající talíř byly uvázány 4 provázky a doprostřed položení míček. Družina musela projít těžkou trasu v lese a míče neshodit – záleželo na každém „článku řetězu“ v jejich partě. Však to také bylo občas hodně napínavé a nervy některých světlušek nevydržely a trošku se do sebe pustily. Ale opravdu hrdí jsme byli na Barču S., Káťu a Woody, které se ovládly a celá skupina díky tomu hodně získala.
Víte co je mé oblíbené jídlo? Těstoviny se špenátem a kuřecím masem! No Áňa mě asi neposlouchala až do konce a tak se kuřecí maso nekonalo, ale zbytek ano, takže jsme se na večeři pěkně nadlábli. A vyhlašuji další typovací soutěž – hádejte kdo z holek nebaštil špenát?

Večerní nástup byl ve znamení blížící se noční hry. Od rána totiž koloval seznam, na který se mohli napsat zájemci o noční hru. To, že se ráno napíšou všichni jsme předpokládali, ale tak trochu jsme doufali, že s blížícími se stíny a tmou si to alespoň část holek rozmyslí a seznam se začne zmenšovat. Ale ono pořád nic. Čekal nás totiž ten nejhorší typ noční hry – tedy pro vedení. A to ten, že holky jdou jednotlivě na určitou trasu a to znamená, postupné buzení a hodně pozdní usínání pro pracovní kruh.
Proto jsme to ještě pojistili při večerce a ta byla tentokrát dost strašidelná – ale nezabrala a seznam byl pořád plný. No co se dá dělat. Sbohem sladký spánku.
Ale ještě než se přeneseme k noční hře, nesmím zapomenout, že poslední světluška bez žlutého šátku zmizela z našeho tábora a to ne proto, že by někdo odjel, ale Michalka splnila Nováčkovskou zkoušku a Atty jí slavnostně předal žlutý šátek. Měli jste ji vidět, jak jí oči zářily štěstím
Večerní odlet na koberci se nekonal, protože v této (ahoj tady zase pepik, zdeny se sel podivat na hygienu, která nám sem právě přijela) (už jsem zpět – paní vypadá mile, tak si s ní snad Atty úspěšně poradí) pohádce se zdržíme pravděpodobně déle než v předchozích.

Poplááááách. Loupežníci zjistili adresu, kde bydlí Alíbaba a označili se jeho dům znamením. Ale protože to jeho otrokyně Mardžána zjistila, požádala o pomoc naše holky, které postupně vyrážely ze svých spacáčků na noční cestu lesem, kde byla dlouhá ulice s mnoha domy jen spoře osvětlenými a holky dělaly na všechny tyto domy stejná znamení. Důvod je jasný – zmást loupežníky a uchránit Alíbabu.
Kupodivu i při buzení nebylo větších problémů a nakonec všechny holky absolvovali tuto cestu tmavou noční ulicí i přes to, že se tam pohybovala různá individua v lehce podroušeném stavu nebo třeba strašidelná kočka. Podle očitých výpovědí (holek samých) se prý vůůůbec nebály. Zajímavé, že Mardžána, která je vodila na začátek ulice od nich slyšela pravý opak.
Ale úspěchem je, že cestu zvládly všechny a my šli spát už v 1 hodinu. Atty moudře posunul budíček o hodinu (hádejte kam) a tak se holky dobře vyspaly do následujícího dne. Odpočinek bude potřeba, protože dorazí na půl dne na návštěvu vlčata ze Zubíku a tak je jasné, že budou společně provádět lumpárny. No tak tedy dobrou noc a doufejme, že po probuzení už dorazí ty avízované nefalšované letní dny!

Jsem to ale hlava děravá! Já Vám málem zapomněl říct, že Bizi s Pávčicí vyrazily na další úkol neboli na další kapku rosy. Dalším úkolem byla výprava do okolí s vařením a spoustou dalších úkolů. Cestu jim značil Laky a Duo je z povzdálí sledovala, takže se nemusíte bát, že by byly bez dozoru. Holky uvařili po cestě polévku a těstoviny a na závěr i trošku zmokly (viz. Foto). Takže i další kapka je určitě zasloužená, stejně jako propršená šestihodinová samota. Tak a už jen dodám, že jsme nezapomněli v tomto dni popřít Kristýnce k svátku a už vážně končím, protože kdo jste se dočetl tou spoustou zmatených řádků až sem, tak máte můj obdiv a další bod. A já si dám předsevzetí psát naše článečky kratší.