Zimní tábor - II. den

Asi jste napjatí, jak že to po první noci dopadlo s budíčkem. No musím prozradit že oddíl nezklamal a jednotliví delikventi se lišili pouze časem rušení. Absolutní jedničkou byla Bája a Pipi, které řádily už od šesti – to bylo moc i na spolunocležnice a tak pod heslem hlásit se to musí dorazila jejich delegace.
A tak milé dvě výtržnice pokračovaly v konverzaci v umývárce a na záchodech při vytírání podlahy. Aby jim to nebylo líto, tak je v zápětí následovali kluci s lopatami – bylo třeba je nechat trochu zchladit venku při rozšiřování nájezdu k chatě – jen tak dál, takto budeme moci nabízet pracovní služby celému širokému okolí.
Ostatní, i když nespali, tak si tiše vážili volného času a čerpali sílu na další náročné dny.
Snídaně také typicky nedělní – vánočka a kakao a výborný štrůdl od jedné výborné maminky.

No a máme tu konečně první program – ještě zbývá tedy prohlídnout úklid na pokojích – marná činnost jako vždy.
Protože jsme měli při setkání s Vikingy problémy s dorozuměním a potřebovali překladatele, tak prvním krokem bylo studium jejich písma a jazyka. Písmo bylo zvládnuto velice rychle – nejsme asi tak hloupí, jak vypadáme. Zato porozuměním druidům nám šlo prachbídně. Konečné pořadí bylo v čele s Liškami a na závěr s Jeleny.
Druhý program se rozjelo mohutné řádění ve sněhu – ovšem ne neorganizované, ale pustili jsme se do staveb iglů – podmínky naprosto dokonalé a tak začalo vyřezávání kvádrů a spojování do kruhu. Od původního úmyslu – každá družina své iglů – bylo upuštěno a tak na louce rostou pouze dvě stavby – klučičí a holčičí. Uvidíme jak se stavby vydaří a za bude možno zkusit v nich přenocovat. To mohou vyzkoušet dobrovolníci, kteří budou shledáni jako dostatečně způsobilí – zdravotně, psychicky i vybavením – no uvidíme.

Obědové jídlo by poznal ten, kdo by šel čistit odpady do umývárky, protože vše bylo komplet zacpané nudlemi… to tak dopadá, když někdo neposlouchá, kde se správně nádobí myje!

Odpoledne se opět řádilo venku, a tak jsou teď všechny radiátory obsypány oblečením botami a vším možným. Jen nepochopím, proč se najdou jedinci, kteří sice návleky proti sněhu mají, ale zarytě je odmítají používat a raději stále vyklepávají sníh z bot…

Když se našinec chystá na vikingskou žranici, musí na to být patřičně vybaven a tak se šily a malovaly bryndáčky – opravdu pěkná dílka.
A nejen pěkná, ale hlavně účelná – vikingové totiž zásadně jí pouze rukama. A hlavní chod – vařená prasečí hlava – nelze jen tak jednoduše naporcovat :).
Žranice (jinak to nazvat nejde) se protáhla a tak nezbývalo než rychle umýt ruce, vyčistit zuby a hurá do postelí, protože tato noc nebude patřit mezi ty dlouhé…to ale samozřejmě nikdo netuší…