7. den - pátek

Turnaje ve vyzývané probíhaly celý první program, ale každý se šetřil na později, kdy byla očekávána a na programovém pásu avízována - olympiáda.

Po svačině, ke které měl být rohlík a záhadným způsobem jsme obdrželi koblih, se osazenstvo tábora sešlo na táborovém náměstíčku ve svých "hacafracích“, jak byl nazván antický oblek, kýmsi :). No a slavnostní zahájení olympiády mohlo začít.

Čestnou funkci ohňového posla dostal zasloužilý sportovec Roman Šťastný a zhostil se svého úkolu dokonale. Za libé melodie se vzňal olympijský oheň a současně vylétla vzhůru na stožár olympijská vlajka. Vzápětí se jednotlivé týmy rozptýlily po okolí na jednotlivá stanoviště.

Neřekl bych jakou práci může dát vyšplhání po laně, kdy dobrá polovina oddílu mety ve čtyřech metrech nedosáhla. Nejrychlejší byl potom Pepíno za kluky a Maky za holky.

Hod oštěpem - to bylo také dost adrenalinové stanoviště, protože v rukou některých se oštěp měnil v bumerang a ohrožoval daleké i blízké okolí. Tentokrát Ufi potvrdil svou formu a hodil nejdále.

Běh na 85 metrů se nejlépe dařil jak Pepínovi tak i Ufimu, z holek potom jasně kralovala Žofka, i když jí kolínko trochu zlobí.

Veškeré disciplíny probíhaly samozřejmě v "hacafracích“, takže o zábavu bylo postaráno, i když musím říct, že většině moc sluší a mohli by je klidně nosit i do školy.

Obvykle by byl oběd, ale to by nesmělo být vepřo-knedlo-zelo a hlavně maso s kostí, takže kuchaři trvalo déle jeho zpracování. Za to si vysloužil další otázku, která byla položena přibyvšímu Pájisovi: „Čau, nechceš u nás vařit?
No a tak jsme ve volném čase sedli na kola a u Luže podstoupili další olympijskou disciplínu - plavání.
Obídek byl skvělej a teď už jen čekáme na odpolední část zápolení.

Není nic lepšího než po ďábelské kombinaci – vepřo-knedlo-zelo, jít do ringu a bojovat se štíty a hadrakoulemi – to jako další disciplína táborové Olympiády.
Excelovali v ní Jack a Pavlínka.

O rekord v hodu diskem se postaral Ufi s výsledkem 30,8 m.

Celkový motorický test který figuruje i ve skautské stezce a skládající se z lehnutí na břicho, stoupnutí do pozoru, lehnutí na záda a opětovného stoupnutí – takto do konce časového limitu dvou minut, tak ten dopadl nejlépe pro naši sportovkyni Žofii a překvapivě pro Xíkunku – obě zvládly 22x tento cvik.

Výsledky byly velice těsné a tak se s napětím čekalo na večer, kdy měla proběhnout závěrečná disciplína – běh. Po hromadném startu vyběhly nejdříve hoky, z nichž, jak jinak, první dorazila s obrovským náskokem Žofka a až za dlouho ostatní. Kluci na trochu delší trať vybíhali několik minut poté. Cílová trojka Bany, Ufi, Pepíno si značně polepšili do výsledku celkových bojů.

Potom se už jenom čekalo a čekalo, až budou výsledky spočítány a při závěrečné ceremonii budou vyhlášeni vítězové.

V mezičase při čekání na výsledky bychom rádi poděkovali paní Chroustové za výbornou spoustu koláčů, které nám dovezla a na kterých jsme si opravdu pochutnali. Stejně tak patří dík zručným rukám od Chytků, kteří nás potěšili stejným způsobem. Načasování této dobroty bylo dokonalé, protože právě dnešní den plnil Adam druhé z orlích per – hlad. A to byl ráno k snídani med od Chroustů :). Ale už tu máme vyhlášení výsledků.....

Konečně fanfáry a sportovní královnou se stává Žofka, která však k překvapení všech měla na mále před Pavlínkou a Máčkou. Až závěrečný běh rozhodl o tomto pořadí: Žofka, Maky, Pavlínka. Byly předány medaile, diplomy, ceny – kniha a tolik žádaná kofola.

Konec jásání, máme tu výsledky z klání kluků, mužů, chlapů, jak kdo chce. První místo muselo být rozděleno a podělil se o něj Pepíno s Ufonem, na třetí místo se potom pohodlně vešel Bany. Spousta gratulací, ceny a medaile a mohli jsme slavnost ukončit. Jen tácy od pohoštění zůstaly na lavičkách u dohasínajícího ohně a oddíl se uložil ke spánku, aby se mohl co nejdříve probudit do dalšího táborového dne.

Ať se jim po dnešních výkonech dobře spinká a svaly, šlachy, klouby regenerují pro další hry.

Dobrou noc.

Takto nějak jsme uléhali, ale co čert a programoví nechtěli nebo spíše chtěli, oddíl se probudil do dalšího táborového dne dříve než by si přál.

Čekalo je získání tři indícií k cestě do Atlantidy a cesta vedla přes bludiště s Minotaurem, který je nesměl chytit, ale museli jej zabít jednou konkrétní sekerou. Trochu obtížný úkol a tak se družiny jedna za druhou trousily sem a tam táborem téměř do rána.