IV. táborový den

První ráno, kdy je budíček budíčkem – všichni kromě služby ještě sladce spí. Nemáme to srdce je vyhánět na rozcvičku ven a tak řádíme po budově až do úplného rozcvičení. Česneková pomazánka byla po ránu ostřejší, což bylo ale jedině dobře, vzhledem k počtu nachlazení.

Dnes nás čekal závěrečný úsek cesty na hrad Harfang. Počasí je drsné a naše putování po severu Narnie nám již vzalo hromadu sil. Dle slibů Dámy v zeleném nás však na hradu Harfang čeká horká koupel, ohromná hostina a hlavně velice vřelé přijetí. Jen nesmíme zapomenout říci, že jdeme na zimní hodokvas.

Takže hned po nástupu se družiny balí a vyráží dle obálek na dlouhé zimní putování. Každá družina jinou cestou, ale před hradem se máme všichni sejít. Sněží a fouká ostrý vítr, ale postupujeme odvážně dál. Dají nám zabrat zatopené louky, ale i tak se dostáváme až pod první rozvaliny hradu – my myslím Tesák, Negi, Mimčo, Duo a já. Ale po družinách ani vidu. Po chvilce vidíme v dálce Rysi vedené Cískem, ale jen se mihli a zmizeli v úplně jiném směru. První pak na místo setkání dorazily Veverky, dlouhé čekání si krátí blbnutím ve sněhu (Žofka, Pája a Maky) a nebo rozděláváním ohně (Brian). Po dlouhé době doráží Rysi, se kterými se nakonec vydáváme do skalního města, které (jak doufáme) nás dovede do hradu Harfang. Po chvilce se ale z velké výšky ozvou hlasy, které nás odmítají vpustit. Naštěstí si družiny vzpomněly na slova o Zimním hodokvase a v tu ránu jsou ze čtyř obrů ta nejmilejší stvoření. Ale jak zjišťujeme, tak Harfang je odtud už „jen“ 200 kroků – ale bohužel obřích. Tak děláme fotku s obry a vyrážíme na cestu. Do Harfangu dorážíme přesně na oběd – tedy jen Rysi a Veverky. Jeleni jsou už na místě, cestu prostě nezvládli – podobně i Lišky, které dorazily vzápětí.

Špenát přišel k chuti, protože jsme po cestě řádili a shazovali se do závějí a vycpávali sněhem. Zejména skupinka Maky, Žofka, Brian a já jsme se něco nadováděli – sotva jsme pak došli nazpět.

Abychom si užili čerstvého vzduchu do sytosti, byl třetí program pro změnu také venku. I když legendově vlastně uvnitř hradu Harfang. Družiny se seznamovaly s ingrediencemi do jídelníčku obrů na Zimní hodokvas. Bohužel bylo zjištěno, že jednou z ingrediencí jsou lidé… Od té chvíle se ve zdech hradu cítíme jako vězni a čekáme jen na vhodný okamžik k útěku… Proto probíháme všechna zákoutí a seznamujeme se s plány hradu. Vypadá to že náš čas nastane po setmění. Doufejme.

I přes náročnost dnešního dne se zatím nachlazení neprojevují v nijak větší míře. Ti, co byli včera raději uvnitř, už zase řádí. Dnes přijel Martin a později také Teo. Naopak nás opustil Miky, kterého zítra čekají závěrečné zkoušky v autoškole – umí si to ale naplánovat! Dnes je opravdu česnekový den. K večeři bramboračka s topinkami – ideální to jídlo k tomu, abychom obrům nechutnali – kdyby došlo k nejhoršímu.

Po večeři se nám podařilo svolat tajnou poradu útěku. Sice kolem dupalo pár obrů, ale neobjevili nás. Bylo dohodnuto, že jakmile bude čistý vzduch, Klít nám dá vědět a uprchneme.

Takže nás čeká perné noční dobrodružství. Snad pro nás dopadne příznivě……