 |
SLOVENSKO '96 |  |
| MONTI |
|
|
SLOVENSKO '96 | |
| MONTI |
Čtvrtek 4. července 1996Ráno vylézáme ze spácáků poměrně brzy. Už o půl deváté. Hlavně proto, že již od pěti hodin nás probudil CHŘÁSTAL. Rozloben asi, že mu táboříme v jeho výsostném území, běhal sem a tam a chřástal a chřástal. Hnedle z rána se chystáme do vesnice VRÍCKO na nákup. Kajmanův batoh bereme jako nákupní tašku. V táboře zůsává dobrovolně Mužík. Ostatní se vydáváme polní cestou dolů, do vytoužené vsi. Cesta má mnoho serpentin a jde se po ní vskutku dobře. Po dnech kopců je to velmi příjemná změna. Rozebíráme dosavadní dny. Hlavně se zhodneme na včerejšku. I Bejkin se přiznal, že " hoši, já toho měl úplně dost, já byl úplně hotovej". Nad námi je krásně modrý nebe, zpěv ptáků zní jako nádherná melodie na cestu a kolem nás se ční bělostné skály. Jen ten chřástal není slyšet! VRÍCKO je brzo vidět. Je to velmi pěkná horská víska. Upravená a klidná. Blížíme se k Jednotě. To už to Bejkin s Piškotem nevydrží a rozběhnou se. Počkají na nás a pak společně vtrhneme dovnitř. Před námi je pár místních domorodců. Než přijdeme na řadu, obhlížíme, co mají na skladě. Velmi milé a upovídané prodavačky nám podbízejí sami a je vidět, že je těší náš nákupní zájem. Kupujeme 35 rohlíků, jogurt pro každého a mnoho dalších věcí, takže batoh je brzy plný a musíme to vzít i do tašky. KATASTROFA! Nemají mléko! Prodavačky vidí naše zoufalství a radí nám, že nějaká paní PAŠKOVÁ by nám mohla mliečko predať. Děkujeme a platíme. Před obchodem to nevydržíme, usadíme se nedaleko kontejneru a pustíme se do jídla. To je lahoda! Místní se s námi dávají do řeči. Zatímco prodavačky nám radili nákup mléka od paní Paškové, jiná domorodkyně nás od tohoto kroku zrazovala. Prý by si od té dotyčné nikdy nic nekoupila. Další jí to zase vymlouvá. Takže si z toho pak vyberte. Nejvíce se s námi bavil jeden pán. Po vyzpovídání odkud jsme a kam jdeme, nám doporučil, abychom se nezapomněli podívat na DUTÚ SKALU. Tam je "taká jaskyňa, hej, kde sa aj tri autobusy obrátia". Důrazně mě ale varoval, abych tam ty děti nepouštěl sám. Napapaní odcházíme hledat tu paní s tým mlékem. Není doma. Ochotná paní poštmistrová na místní poště se jde zeptat kolemjdoucích, zda-li ji neviděli. Pak nám radí, abychom na ní před poštou klidně počkali. Ukáže nám, která to je, až půjde okolo. Rozkládáme se do trávy před poštou. Kupuji slovenskú tľač. Je v ní obsáhlý rozhovor s Vladimírom Mečiarom. Roveři si zamlouvají, že si to také přečtou. Nedaleko nás prochází místní pan farář. Je jako vystřižen ze z poválečných let. V klobouku a plášti si to rázuje v tom horku vesnicí. Když potká rovery se zmrzlinou, zdraví je a ústami naznačuje, že by si také líznul. Asi za půl hodiny se objevuje Žofka Pašková. Poštmistrová na ni volá. Ptáme se jí, zda-li nám prodá mlieko. Souhlasí. Dostáváme 3 litry sladkého moku. Platíme pouze dva litry. To si ale uvědomím až pozdějí. Škoda. Žofka nám slibuje, že nám prodá mlieko aj večer a vraj budú aj korbáčiky. Vybaveni touto drahocenou tekutinou a nákupem stoupáme stejnou cestou do našeho tábora. Mužík se stačil dostatečně vyspat a hladov nás radostně vítal. Pak si sedl a s blaženým úsměvem se zakousl do rohlíků. Zatím si obě skupiny rozdělili mléko a uvařili kakao. Po dnech chlebů a polévek to bylo skutečně něco. A k tomu ještě vánočka. No paráda. Po snídaní, která byla zároveň i obědem, natahujeme své oudy na celty a sluníme se. Kolem nás se mírně vlní moře trávy, nad námi modrá obloha. Jdu s Kajmanem pro vodu. Podle mapy by zde nedaleko seníku měla být studánka. Seník jsme našli. Leč spíše chata to byla. I ten pramínek nacházíme. Plníme lahve a provádíme hyjenu. Roveři se rozhodli využít volný den k prozkoumání DUTÉ SKALY a najít tam tu jeskyni. Výpravu vede Piškot. První zátah byl neúspěšný. Přišli ale nadšení, protože okolí vypadalo dle jejich slov tak úchvatně. Jako v NUGET SILU ( nevím, jak se to píše správně a tak jsme to napsal foneticky ). Jen Vinetou a Olda Šetrnej tam chyběl. A Šemík.. Ne, vlastně Ilči a Hata-titla! Nakonec tam lítali skoro celé odpoledne, tak tím místem byli nadšeni. A tu jeskyni skutečně našli a celou ji prozkoumali. Přišli do tábora celý od vápna. I baterku mi zašpinili! Šok zažil v tento den i Poty. To bylo tak. Vydal se s Kajmanem znovu pro vodu. Kajmanovi bylo stále zima a tak šel i s celtou, na které ležel. Zabalen do ní spokojeně kráčí s nic netušícím Potym. Vtom roztáhne ruce a celtu a s výkřiky : "Chřástale, chřást, chřást, ...", se rozběhne po louce. Mávaje celtou jako křídly snaží se napodobit tohoto ptáka. A aby tomu ještě nebyl konec, odrovnal Potyho svojí samomluvou. Zatímco Poty plnil poctivě láhve na vodu, Kajman si znovu začal čistit zuby. Polohlasně přitom vychvaloval svůj kartáček, že jako krásně čistí a že to jde samo. Poty se vrátil zcela rozesmátý a rozhazujíc rukama nám to vše podrobně popisoval. Kajman jako by se nic nedělo se spokojeně zabalil zpět do celty a odpočíval. Večer jsem šel s Mužíkem zpět do vesnice. Jednak vzít znovu mléko a zaplatit. To, co se přitom stalo už víte. Šli jsme tentokrát zkratkou a tak nám to netrvalo moc dlouho. Co jsme byli pryč, navštívil naše místo jeden domorodec. Šel do " hory " řezat dříví. V jedné ruce motorovou pilu, v druhé pušku. Navázal rozhovor s roverama. Komis se jej zeptal, na co má tu pušku, když teda jako nejde na lov. " Keď volačo do cesty stúpí. Šak sú tu aj vlci, tak si dávajte pozor." Popřál mnoho zdaru, ukázal příhodnou cestu na vrchol SKALKY a odešel za prací. S přibývající tmou se vydali roveři za Bejkinova vedení na SKALKY pozorovat a posléze vyfotit západ slunce. Šli jsme spát vcelku brzy. Zítra nás čeká opět tradičně náročná trasa. Večerní loučení se neslo vysoko nad kopce a děkování směřovalo Bohu, který nás celou cestu provází a chrání. Na tomto tábořišti se 4 mění v 5 a je to jediné místo, kde jsme spali dvě noci. A teď již jen DOBROU NOC. |
| 7. den |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |