 |
SLOVENSKO '96 |  |
| MONTI |
|
|
SLOVENSKO '96 | |
| MONTI |
Pátek 5. července 1996Dali jsme zátěž na záda a pro začátek si dali hned do těla. Čekal nás pozvolný výstup na SKALKY. Dle rady muže s pilou jsme kráčeli hlavně po vrstevnicích. Na řadu přišli i jahody. Tohoto muže jsme potkali ještě jednou a tentokrát i se synem. Najednou se před námi vynořila maringotka a nedaleko dva pracující. Motorová pila řvala na plno. Komis se snažil ji přehlušit. Vyptali jsme se na vhodnou cestu. Poradili nám, samozřejmě a zeptali se, zda-li jsme včera fotili západ slunce. Viděli totiž záblesk ze SKALKY. Bejkin byl úplně vedle z vytvarovaného svalnatého trupu dřevorubcova syna. Dnes jsme směřovali k vrchu KĹAK ve výšce 1351,6 m. Zubatý vrch jsme viděli již první den našeho putování, ale vůbec nám nenapadlo, že na něj jednou budeme útočit. To jsme si říkali, že to je moc daleko a tam už nedojdeme apod. A vida. Teď stoupáme k němu. Dříve jsme ale zastavili na pěkném místě, kde jsme se fotili na krásných skalách. Zde Bejkin hledal svoje brejle. Našli se. Ještě jsme stačili usměrnit na správnou cestu jednoho starého cestovatele, který tvrdil, že už je na SKALKÁCH. Nebyl a bylo mu to vysvětleno. Poslední stovka metrů na vrchol KĽAKU byla vyčerpávající. Na vrcholu samotném bylo hezky živo. Kde se tam vzalo najednou tolik lidí? Nejdříve jsme shodili bágly u mohutného státního symbolu- kříže. Vysoušeli jsme svá propocená trika RS NOCON a pak se rozhodli něco pojíst. Sešli jsme trochu dolů a v závětří si obě skupiny uvařili polévku. Batohy jsme pak uschovali do kleče stejně jako na Veľkej Lúke a vydali se obhlédnout to, co nás velmi lákalo- KĽAKOVSKÝ VODOPÁD. Nevěděli jsme, jak bude vypadat, ale hnala nás zvědavost. Nejdříve jsme narazili na velmi malé, ale skutečně velmi malé vodopády. Brada nám padla smutkem. Pak nám poradili ti, co šli druhou stranou, že trochu dál je ten vodopád. Skoro jsme se tam rozběhli. Lidi, to se musí vidět. Z výšky 30 - ti metrů padala křišťálově čistá voda a vytvářela jezírka, tůňky, déšť a opony. Vydechly jsme úžasem. Roveři byli tak rychle svlečení do plavek, že to bylo rekordní. Předpokladaná koupel na "ádu " se zavrhla, protože vodopád obdivovali i jiní turisté. To však vůbec navadilo plantážníkům, aby se pořádně nevyřádili. Voda byla studená jako led, ani to však nezabránilo Mužíkovi, Bejkinovi a Piškotovi, aby se neponořili do přírodní vany. Jejich výraz v obličeji prozrazoval, že nervová soustava i svalstvo se bránily proti takovému šoku. Po hodině čvachtání, skákání a focení se zase všichni oblékli a vydali na zpáteční cestu. Do kopce. Osvěžení to bylo úžasné. Na kopci jsme byli opět propoceni. Na KĽAKU jsme se dlouho nezdrželi. Vyrazili jsme po žluté značce na FAČKOVSKÉ SEDLO, kde jsme plánovali tábořit. Šli jsme po většinou z kopce a jeden úsek jsme zdolávali stylem dvacet metrů vlevo, dvacet vpravo a stále dolů. Na FAČKOVSKÉM SEDLE jsme se nejdříve potkali se starším párem z Čech a pak vyrazili do chaty na občerstvení. Měli již zavírací dobu. Ochotná paní nám však velice mile vyplňovala naše hladová přání. A tak jsme do sebe ládovali kotlíkový gulášek, párky a sladosti. Kafičko nesmělo chybět a čajíček a ještě párky a znova párky. Obdivoval jsem paní, která byla stále klidná a radovala se, že nám tak chutná. Ptala se nás, zda-li jsme vůbec tento týden jedli. Když si objednal Bejkin znovu párky, mysleli jsme, že nás již vyhodí. Leč nastalo se. Bříška se nám krásně zakulatila. Po hodině jsme uznali, že by to již stačilo a zvedli se k odchodu. Paní si asi radostně oddechla. Napojujeme se dále na červenou značku označenou jako E8 CESTA HRDINOV SNP. Hlavní je teď najít příhodné místo k přenocování. Podle mapy chceme tábořit blízko pramenu vody. Roveři se ženou dopředu jako chrti. Ať dělám, co dělám, prostě jim nestačím. Když je zastavuji, diví se. Vždyť přeci sháníme to tábořiště, ne ? Chvíli děláme zastávku a hledáme bez batohů. Vhodné místo však nemáme. Až přiběhl Piškot a Poty. Prý objevili docela dobrý místo. A je tam prý i seník, ve kterém by se klidně oni dva vyspali. Vydáváme se tam. Nelíbí se mi však seník ani místo. Je blízko značky. Veden cestou lemovanou jahodami, nacházím krásné místo v závětří. A hlavně, je rovné. Volám ostatní. Nejdříve se jim moc nechce, ale když uvidí místo, je to jiná! Jako obyčejně se staví a vaří. Komis objevil dostatečný pramen čisté vody. Jsme pod VRANIOU SKALOU. TÁBOR Č.6 je ve " výšce " 800 m. Ta skála má své jméno právem. K večeru kolem vrcholu kroužilo veliké hejno vran. Bylo to krásné a strašidelné zároveň. Na tábořišti vládne pohoda. Je sucho a teplo. I tak zabezpečujeme vše na případný děšť. Jsme již zkušení horalové, no ne ? Chvíli bojujeme s mšicemi, které se na nás slétají ze stromu. Kajmanovi se vůbec nezamlouvají a tak něco na jejich adresu výhružně bručí. Pak vezme svůj kartáček na zuby a jde si je čistit. Dnešní den se vůbec nějak hodně myjeme. Nacházíme zbytky kostí od jelena, ale zavrhujeme návrch na jejich vyvaření do polévky. Večer věnujeme bohatým diskusím na různá témata. A pak již jen večerní loučení a DOBROU NOC. |
 |
 |
| 8. den |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |