 |
SLOVENSKO '96 |  |
| MONTI |
|
|
SLOVENSKO '96 | |
| MONTI |
Neděle 7. července 1996Ze stanů vylézají roztřepené čupřiny a rozespalýma, napůl ještě ospalkami zalepenýma očima mžourají, co se venku děje a jak je. Nezapomenutelné je vždy toto ranní vstávání! Brzy se začíná linou vůně čaje. Kajman prohlíží stav svých zásob. Řeší soukromé dilema, zda sníst salám nebo paštiku. Ten salám mu doporučuji. Je totiž již značně zastaralý. Komis vyleze ze stanu a čtvrt hodinky jen tak sedí na celtě a hledí do prázdna. Pak se probere a svým typickým " hoši" nám sdělí, že jde dělat snídani. Bejkin dlouho rozčesává svoji hřívu. Když je dobře načechraná, nemilosrdně ji dá do culíku a stlačuje pod kšiltovku. Kajman žadoní o lžíci a nedá pokoj, dokud mu Poty nepůjčí. Je sbaleno. Pod vedením Komise, který nic neponechává náhodě, vyrážíme po modré značce konečně na ten VYŠEHRAD. Stoupáme do kamenitého vrchu a jsme velico brzy zaliti potem. Obloha se roztáhla a je tu čas na modré nebe. Na VYŠEHRADU nacházíme velikou ceduli, která nás seznamuje, co to vlastně tady má být. Jinak tu není nic. Podepisujeme se do knihy, kterou tu nalézáme a opouštíme toto hradisko. Po zelené značce. Komis již nevěří ničemu a sotva nevidí značku, je hned na pochybách. Pod kopcem potkáváme napůl spící mladé turistky a studánku. Cesta probíhala velmi klidně. Počasí je opalovací. Je čas na besedy. To víte, při takových tůrách se toho probere. A těch lidí, co se propere. Jest tak, Piškote? Dnes jsme povětšinou klesali. Nejkrásnější úsek byl na serpentinách v BREZNIANSKYCH LAZOCH. Krmili jsme se jahodami, viděli i houby. Kajman je chtěl sesbírat a vařit, ale uznal, že by se s nimi táhl dost dlouho a zbytečně. Občas děláme přestávku. Tu pro jídlo, tu, když se roveři o něčem zcela zbytečném dohadují. Je zde prostě veselo. Znám již zcela nazpamět tu historku typu " starýho Batelky vnuk!. A hlavně proto je veselo, že se blížíme k vesnici. Potraviny již docházejí. Mě třeba zbyla již jen skýva chleba. Do vsi nejdeme s báglama. Nalézáme nádhernou, ze všech stran uzavřenou loučku. Padáme na ní únavou. Nikomu se nechce do stavění stanů. Zvedám se a vybírám vhodné místo. Poty mi pomáhá. Mužík a Piškot se do toho taky dali. Piškot povzbuzuje " kotvy", aby stavěli a tím se co nejdříve dostali k jídlu. Stan jsme měli s Potym postavený rychle, ale museli jsme jej kvůli mraveništi přesunout. Veliké množství mravenců využil Komis a Kajman. Nachytali několik druhů a sledovali, budou-li mezi sebou bojovat. Nejdříve byli zklamáni, ale když byl jednomu mravenci ukousnut jiným mravencem zadeček, jásali nadšením. Mě se to moc nelíbilo. Ale vysvětlujte něco vědci Komisovi! Stan druhé skupiny pomáhal stavět Piškot, jelikož se jim vůbec nechtělo. Kajman mezitím zjišťoval, co vše ještě skrývá za potraviny jeho batoh. A vida, i Komis a Bejkin odhalují zatajené poživatiny. Musím brzdit ostatní, aby se na ně nevrhli. Převlékáme se do čistých věcí a hurá do víru vesnice. A kam jsme směřovali nejdříve ? Ano, opět jste uhádli! Do putyky! Jenže. Ne nadarmo se ves jmenovala NEDOŽERY - BREZANY. V restauraci totiž k jídlu nebylo vůbec nic. A poslední troje sušenky vykoupili ti, co přišli první. Na Piškota nic nezbylo. Byl tak naštvaný, že neustále spílal celé hospodě. Samozřejmě potichu. "Co je to za hospodu. Vždyť tady nic nemají.Ti slováci jsou divný ", bručel alespoň půl hodiny. Nic jej nedokázalo zastavit. Raději jsme opustili toto místo. Hned vedle je Jednota. Po vysledování otvírací doby na zítřek jsme pokračovali dále ve výzkumu vesnice. A udělali jsme dobře. Narazili jsme na stánky se zmzlinou a kafíčkem. Usadili jsme se. Malá místnost se naplnila vůní našich nemytých těl. Za chvíli jsme byli sami. Byla zde i televize. No to je žúžo! Navzájem ochutnáváme koupené zmzliny. Je rozhodnuto, že zítra pojedeme do PRIEVIDZE. Po vzájemné dohodě jsem rozhodl, že pojedeme o den dříve. Máme totiž plánovanou trasu za sebou a načínat nové horstvo nehodláme. Jezdí tady vlak a tak zítra v devět hodin ráno budeme zde. Cesta zpět je veselejší. Osvěženi zmrzkou a čokoládou, vracíme se ke svým stanům. Skoro jsme je přešli. Pochopitelně proto, že jsme besedovali. I dnes jdeme spát brzy. Zítra se dlouho válet nemůžeme. Provádím tedy večerní loučení. Na místě zvaném KANIE PYSKY zní české DOBROU NOC. |
| 10. den |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |