Drakiáda

Ačkoliv bylo posledních pár dnů dost ošklivé počasí, když jsme my Berušky včera vyrazily na drakiádu, sluníčko vysvitlo a celý den bylo krásně! Měly jsme trochu obavy, zda bude dost foukat, abychom mohly pouštět draky, ale když jsme dorazily k lesu před Třemi Kříži, bylo jasné, že s povětrnostními podmínkami si nemusíme dělat starosti.

Přes drobné technické problémy (roztrhlý drak, tyčky ztracené po cestě, přetržený provázek, drak, který má konstrukci složitější než regál z IKEY…) se nám nějakým způsobem podařilo většinu draků dostat na oblohu a ty zbylé aspoň pořádně povláčet po zemi.
A tak se brzo na obloze prohánělo asi dvacet draků malých i velkých, s ocasem i bezocasých, všech krásně barevných.
A i když někteří draci ne a ne vzlétnout, chtěla bych tímto pochválit všechny Berušky, protože pro žádnou z nich nebyl nelétající drak důvodem k pláči a všechny se vystřídaly u létajících draků.

Zatímco šly hrát holky buldoka, napadlo mě, že si také nějakého draka vypustím. Vyhlédla jsem si Klárčiného a zeptala se o dovolení. Klárka mi ho samozřejmě půjčila a to neměla dělat. Drak létal krásně, ale najednou mi zůstalo v ruce jen držátko a samotný drak se vznášel asi třicet metrů nade mnou a letěl někam k lesu. Byl přede mnou nelehký úkol sdělit Klárce osud jejího draka, ale – a to musím zas jen a jen chválit – ona to vzala naprosto s klidem a neuronila ani slzičku.

Když se mi takhle ulevilo, šly jsme s Terkou trochu zmasakrovat Berušky jako dva krvelační buldoci. Některé holky by mohly od minuty nastoupit do nějakého bojového komanda, protože se umí prát opravdu skvěle. Poznámka pro starostlivé maminky: Ano, buldok je bojovná hra, ale nebojte se, jen málokdy dojde ke zraněním. Taky jsme zakázaly kopání a kousání.

Z buldoka se člověk snadno unaví a aby získal novou energii k pouštění draků, je nejlepší si dát svačinku. To jsme taky udělaly a pak šly zas pouštět. Foukalo teď opravdu skvěle, takže někteří draci vylétli úplně vysoko. Pamatuju si třeba draka Terezky Lukešové - ten byl takový čínský, draka Simči Dostálové – ten lítal suprově, taky drak Léni létal tak dobře, že mohla u jeho pouštění klidně ležet na břiše, Bíba s Bereničkou se nalítaly ze všech nejvíc, protože jejich krásní draci přece museli vzlítnout! A Naďa si oběhla asi deset koleček, protože drak s Mikimauzem nechtěl dělat nicmoc víc, než škobrtat po zemi.

Ale protože bylo tak krásné počasí, byla prostě radost jen tak být venku v přírodě.
Když jsme se vrátily okolo jedné hodiny odpoledne ke klubovně, už jsme se všechny těšily na dobrý sobotní oběd!