Výprava na Baronku - pátek

Těmito slovy jsme zakončili naší výpravu, na kterou jsme se sešli v pátek 14. 5. v 17:00 v klubovně. Až jsme byli všichni (teda ti co měli jet samozřejmě), tak nás Marťa zavedla na půdu, kde jsme se jako vždycky dostávali na planetu Sigmun. Pak nás roveři a rodiče po družinách rozvezli na místo, odkud jsme měli podle mapy obejít dvě stanoviště a dojít do 9:00 hodin na Baronku. Jenomže, když nám někdo dá do ruky mapu a čas, do kdy máme přijít, tak teprve neví, co dělá, protože…………………No nechce se mi o tom mluvit :D, ale týká se to zrovna holek. Byli jsme TOTIŽ spojené Lišky s Veverkami a to je ta nejhorší kombinace na mapování, co může bejt (nic proti:P). Tak jsme teda obešli první stanoviště, které jsme hravě našli, jenomže pak přišlo to druhé. Kam se jenom schovalo? Bloudili jsme všemožnejma cestama v lese s domněním, že jdeme po zelené. Pak jsme vyšli na asfaltovou cestu a zaradovali se, protože to byla ta správná podle mapy. Jelikož jsme ale padali hlady, tak jsme shodili bágly a dali si večeři. Až jsme se najedli, vytlačili jsme se o kus výše a co nevidíme. Druhé stanoviště v plné kráse. „Tak to bychom měli, obě splněno, 7:00, jo to stihnem.”
Tak jsme si ”zorientovali” mapu a vydali se rovně po silnici. „Určitě jdeme dobře stejně to jde furt rovně, nikam nemusíme zatáčet, máme hodinu a půl, pohoda”. Šlo se nám dobře. Asfaltová cesta, ptáci zpívají, žádný megakopce, Bugi nám vypráví o svém kapesném…jenomže ERROR!! Došli jsme na křižovatku u nějaký louky, kde jezdilo hodně aut. Opět jsme se podívali na mapu, podle které to nevycházelo. Kde jsme? Pár metrů jsme šli ještě okouknout okolní cesty. Ale stejně jsme prostě na mapě nebyli. „Snad nejsme mimo mapu”, napadlo nás, jenomže to už bylo za deset minut devět. Tak jsem vzala mobil a zavolala Marti. Ta mi předala Zdenyho a já (s domněním že volám s Kennym) jsem mu popsala, kde jsme. AAha, byli jsme mimo mapu. Vrátili jsme se na křižovatku, kde jsme si sedli na baťohy a čekali na Zdenyho. Ten za čtvrt hodiny přijel a nacpal nás do svého geniálně prostorného auta. Johanka mi seděla na klíně vpředu a vzadu se mačkalo ostatních šest holek + baťohy. Bylo to zajímavý (chudák auto). Pak jsme dorazili na Baronku a tam jsme se s klukama podělili o zážitky z cesty. Potom jsme se ubytovali v temných pokojích a šli spát.